Loupežník

Originál drama jsem nikdy neviděl, ale jeho obsah mi je povědomý z gymnaziálních studií. Film se skutečně nezdařil. Řada scén na sebe vůbec nenavazuje, zdá se, jako by tam dokonce některé chyběly a některé jako by byly slepeny přeházeně. Nevím, ale z analytického hlediska člověk z filmu mnoho nemá. Snad až poslední část, kdy Loupežník obsadil dům rodičů Mimi, je celistvější, zato však je sehrána ještě více amatérsky než zbytek filmu. Přes všechny nedostatky, které se Kodíčkovi dají vytknout, dávám dvě hvězdičky. Především kvůli Marii Hübnerové. Její rozmáchlá gesta připomínající taekwondo, její přenádherné "šmarjá", to si minimálně jednu hvězdičku zaslouží. A pak velice civilní projev Marty Trojanové, na niž bylo radost nejen pohledět, ale i poslouchat. Jako jediná (snad ještě s výjimkou mistra Pištěka) nepřehrávala a hrála velmi přirozeně. To je ta hvězdička číslo dvě. (05.03.2016)

Hlavní hrdinka neuměla bohužel ani hrát, ani zpívat. Josef Kodíček se snažil film uchopit jako melodrama se zpěvy, ale nepomohly ani humorné prvky, které vyzněly často naprázdno. Za pozornost stojí figura herdekbaby se srdcem na správném místě v podání Marie Hübnerové. Z dnešního pohledu je snímek spíše cenný k zdomumentování vývoje československé kinematografie. (24.10.2016)

Myslím si že povedená veselohra. Oceňuji ten nápad že to neskončilo kýčovitě tak, že by se rodiče dívky smířili se vztahem jejího budoucího ženicha. Ne, opravdu nesmířili. :-) A dokonce tam nebyl ani dotažený happy end což mě taky překvapilo. A ještě se mi moc líbilo prostředí ve kterém se natáčelo a do toho Pešek sehrál fajn malou roli. Zkrátka pro jedenkrát na pobavení to stojí za to vidět. (26.07.2020)

Kdo neviděl, neuvěří, kdo viděl rovněž. Film se vzpírá jakémukoli možnému hodnocení, a i když se jedná o komedii, vyvolává snímek smích spíše kouzlem nechtěného. Přesto nelze filmu upřít jisté kvality díky kameře V. Vícha i hudební složce O. Jeremiáše, ovšem i tak se jedná o záležitost právem opomíjenou a zapomenutou. (09.02.2011)

Strašidelný bizár aneb Dnes tady lovím já, vy špenáte. 1) Čapkova divadelní hra z roku 1920 v knižní podobě mi pomáhala formovat postpubertální postoje ke světu. Jejímu textu ani ději jsem moc tehdy nerozuměl, ale o to to bylo dráždivější._____ 2) Pak jsem v televizi uviděl divadelní záznam hry s Jaromírem Hanzlíkem (1972). Inscenace Vinohradského divadla mi přišla výstižným vyjádřením toho, co měl Čapek na mysli. Mimochodem, informace o tomto díle zde na ČSFD chybí._____ 3) Zpěvohra s melodramatickými songy mě překvapila. Zaujal mě zajímavý akční střih souběžných dějů 24letého Alexandra Hammida._____ 4) Slavná herečka 66letá Marie Hubnerová (Fany) lámala nádherně rukama, i když chvílemi spíš vypadala, že si nacvičuje hitlerovský pozdrav. Sympatický 36letý (!) Theodor Pištěk (profesor) kontroval mimořádně nesympatickému loupežníkovi, 31letému (!) později úspěšnému opernímu pěvci Jaroslavu Gleichovi._____ 5) Nejhorší byl 39letý Josef Kodíček (scénář a režie). Čapek o své hře napsal: Myšlenka...zrodila se z touhy po domově…vyrostla vzpomínkou na mladost a svobodu, na rodný kraj a kamarády, prostě na domov. Ale nebyla jen vzpomínkou, nýbrž i loučením. Kamarádi z doby tehdejší, dosvědčte autorovi, není-li tento Loupežník aspoň trochu podobiznou vás samotných, vás, kteří jste tančili v Zátiší, sahali po každém děvčeti, utrhli každou růži a současně zvedli odboj proti stávajícímu vkusu v umění... Kodíčkovi se ve své neumělé režii podařilo tento autorův odkaz dokonale zazdít. (25.09.2016)