Vtedy v Hollywoode

Tak od roku 1997 je tohle první Tarantinův film, kterej stál za vidění. Sice to taky nebyla vyloženě bomba jako Jackie Brown, Pulp fiction nebo Gauneři, navíc mi přišlo, že si to Tarantino natočil hlavně sám pro sebe a né pro diváky, ale bavilo mě to a někdy časem bych se na to podíval s chutí znovu. Prostě se na to hezky koukalo, ty skoro 3 hodiny docela utekly a patrně jsem takhle na první zkouknutí ani zdaleka neodhalil všechny ty odkazy na jiný filmy a herce. Akorát je to celý tak trochu o ničem a kromě úplnýho konce se ve filmu vlastně nic zajímavýho nestane. 70% (09.04.2023)

// "And away we go." Tarantino je fakt jinde. Jedinej člověk, kterej si může dovolit natočit film bez děje, ohnout si realitu podle svého, a necelý tři hodiny mě prostě jen bavit. Herci, dialogy, obrazy, prostě jak mu to zrovna přijde pod ruku. Ne, samozřejmě to není náhoda, dělá to už od Pulp Fiction (Gaunery jsem viděl později), a dělá to sakra dobře. Pitt s DiCapriem jsou machři, Margot překrásná a Margaret Qualley by na ty oči měla mít ten samej průkaz, jakej měl Bruce Lee na svoje ruce. Holy shit. 9/10 (18.08.2019)

Hezká pohádka pro staré lidi, kteří už se bojí opravdových filmů, ale pořád chtějí na něco chodit do kina. Tarantino by mohl být v budoucnu (kdyby neplánoval skončit) takový ekvivalent Woodyho Allena pro svou generaci v poskytování vkusného snobského odreagování. Zde komplexní událost, jíž eskaloval rasizmus šedesátých let (o tom, že Mansonovým motivem bylo rozpoutání rasové války, nepadne ani slovo) transformuje v nostalgický postesk nad ztrátou nevinnosti mainstreamového Hollywoodu - tedy téma, nad kterým každý uroní slzu, ale nikoho nebolí. A jakkoliv zním cynicky, tak jo, je to milá podívaná. A protože z toho necítím snahu být čímkoliv jiným, tak dám klidně i čtyři hvězdy, protože je to úplně jedno. 70 % (14.08.2019)

Pestrobarevný výlet do minulosti s dvěma úžasnými frajery, kde si Tarantino krom jiného pohraje s trpělivostí mnohého fandy rychlé akce a kolem dějin - pokud bych já byla režisérem té, co má děťátko, vnímala bych závěr jako dárek. Za tu drzost, fantazii a hold v jediném paklíku, kde co by bylo-nebylo a navíc za zvuku super hudby, mockrát děkuji. (22.08.2019)

Hmm, sledování filmu Tenkrát v Hollywoodu ... asi jako když vám hrdý novopečený rodič ukazuje album plné fotek svého malého děťátka a rozplývá se nad ním, a myslí si, že se budete rozplývat taky. Jenže, ono i když jsou ty fotky třeba moc pěkné, tak vás to po pár stránkách přestane bavit. Zkrátka z toho důvodu, že je vám ten harant vlastně úplně ukradenej. Obdobně se Tarantino ve svém novém filmu rozplývá nad šedesátkovým Hollywoodem, přehrává celé, občas neskutečně dlouhé scény starých, většinou neexistujícíh filmů, které nijak nesouvisí s ničím, co by se dalo nazvat "dějem". A ano, je to pěkné, milé, atmosférické ... ale pro člověka, pro nějž starý Hollywood nic moc neznamená, to fakt trvá moc dlouho. A opravdu to není to, na co bych byl od Quentina zvědavý. Tohle bylo vážně jen sebeopájení se atmosférou filmových šedesátých let, dobou, která už je dávno pryč. Navíc skoro úplně bez humoru - což pro mě bylo asi úplně největší překvapení. Občasné snahy o něj navíc pro mě vyznívaly dost na prázdno, a třeba epizodka s Brucem Lee je tak neuvěřitelně trapná, že jsem se až styděl. V pražské Lucerně za mnou seděl nějaký pán, který se nahlas smál snad co dvě minuty, a já jen kroutil hlavou, protože tam fakt nebylo čemu?! No nevim, tentokrát Tarantino holt nenatočil film pro mě. Jen scéna na Spahnově ranči a famózní finále naznačují, čím ten film mohl být, kdyby to opravdu byl "film o Manson Family", jak se psalo v úplně prvních zprávách o nové tarantinovce. /// Už několikrát jsem tu překlikl mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Trojhvězdí odpovídá rámci Tarantinovy předešlé tvorby, čtyřhvězdí rámci letošní filmové konkurence. Tak si vyberte sami. (22.08.2019)