Noc požírá svět

Názov skvelý, ale film skôr priemerný. Tichší, pomalší zombie počin, ktorému by sedela tiesnivá atmosféra - aká tu však nie je. Celé to plynie tak nejak v pohode, masky a útoky zombíkov sú síce fajn, prostredie tiež, ale hlavný blbeček je zväčša neohrozený a bohužiaľ aj nezaujímavý. Za 3* v pohode, ale čakal som viac; názov a trailer ma pred časom zbytočne nalákali. (10.06.2018)

Extrémne tichá, pomaly plynúca zombie “ochutnávka”, ktorej najsilnejšia “karta” spočíva v pomerne realisticky poňatom príbehu. Aká to škoda, že sa z tak ťaživej atmosféry nepodarilo vyťažiť viac. Toľko skvelých momentov vyšlo navnivoč, že neviem či mám tento “nápad” chváliť, alebo haniť. Takto len a len obyčajný, priemerný, “psycho” zážitok, ktorý mohol, no bohužiaľ, nijak mimoriadne nevyužil svoj veľký, nie len hororový potenciál. (17.07.2018)

Existují případy, kdy takto vyprávěný příběh funguje, ale tady to vůbec nefungovalo. Bylo to určitě myšleno dobře, ale myslet je hovno vědět a diváka to spíš nechá chladným a brzo na něco takového zapomene. Nic se tam neděje, celý film je bez pořádného dialogu a ani hlavní hrdina není moc sympatický. (11.02.2019)

Minimalistické jistě, ale artové? Ačkoliv možná už mi není jasné, co je a není artový film. Nicméně ať tak či onak, z mého pohledu se jedná v rámci žánru o svěží vítr a sám jsem byl překvapen, jak mě to bavilo. A to se tu vlastně nedělo nic zvláštního. Pokud jde o útoky zombíků, tak ty byly spíše sporadické a ačkoliv masky byly celkem fajn, nevybočovaly ze standardů. Každopádně ústředním motivem je samotné počínání hlavního hrdiny. Ten se chová naprosto racionálně. Prolézá byty v opuštěném baráku, bere si co se mu hodí a v nezáviděníhodné situaci si snaží najít i nějaký čas na zábavu. Občas samozřejmě propadá malomyslnosti, ale Rocher u toho netlačí na pilu, takže i to působí přirozeně. Prostě když si položíte otázku, co bych v podobné situaci dělal/a, tak tady naleznete odpověď. A to mě bavilo. 75% (17.07.2018)

Když v dnešní záplavě zombie filmů ještě někdo dokáže přijít s něčím neotřelým, tak to velmi potěší. Přitom stačí spojit zombie film s bezeslovným postapo subžánrem „poslední muž na zemi“, uzavřít hlavního hrdinu do činžáku a sledovat zombie apokalypsu čistě z jeho omezené perspektivy, skrz okno. A jak už to tak u posledních lidí na zemi bývá, postupně se začnou nudit. Hrdina tedy většinu času bojuje spíše s nudou a osamělostí než se zombíky (v jednu chvíli se dokonce snaží spřátelit se svým zombie sousedem). Jsou sice chvíle, kdy už je té nudy až příliš a my se začneme trochu nudit s ním, ale většinu času si budeme užívat osvěžující minimalistický koncept plný neokoukaných nápadů, které v zombie filmech běžně neuvidíme. Už jen samotní zombíci se tu projevují trochu jinak, než jak je známe. Nevydávají totiž žádné zvuky. Jsou naprosto tiší, což je nejen mrazivé, ale zajímavě to i koresponduje s faktem, že jde vlastně z větší části o němý film. (29.06.2018)