Réžia:
Dušan KleinKamera:
Josef VanišHudba:
Petr HapkaHrajú:
Milan Lasica, Jana Hlaváčová, František Řehák, Valérie Zawadská, Jan Hrušínský, Jiří Kodet, Rudolf Hrušínský, Alena Kreuzmannová, Pavel Zedníček (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
50-ročný Bohouš Fischer pracuje ako úradník vo firme, ktorá vyrába záchodové misy a inú zdravotnú keramiku. Úradnícka práca ho nebaví a k nezmyselnému vykazovaniu zbytočných hlásení pociťuje odpor. Chcel by sa venovať svojej manželke, deťom a zmysluplnej práci. Mašinéria socialistickej ekonomiky ho však "nemilosrdne" vynesie na post ekonomického námestníka, kde je nútený robiť ešte väčšie kompromisy než predtým. Zúčastňuje sa zbytočných stretnutí, na ktoré musí z titulu svojej funkcie získať peniaze z firemných fondov, alebo šarmantne rieši "pracovnú" nehodu dvoch zamestnancov, ktorí sa namiesto práce venovali ľúbostným hrám. V jeho súkromnom živote to nie je oveľa lepšie. Aby jeho dcéry dvojičky úspešne zvládli maturitu, Bohouš sa pokúsi zviesť ich učiteľku ruštiny. (TV JOJ)
(viac)Recenzie (144)
Toto Pecháčkovo a Kleinovo dílo-komedie postihuje přesně poslední záchvěvy stále bezradnějšího komunismu. Zvlášť působivá je závěrečná metafora - dnes prorocky působící - s pádem a samovolným rozpadem pracně stavěných replik historických kamen. Dnes jsme o několik zatáček dále, ale pozitivního konce nevidno. A nesporná pozitiva té doby - v tomto případě např. výborné herecké obsazení - v epoše svobody jaksi viditelně zeslábla. A Lasica předevčírem zemřel. Je takový pocit opravdu jen nostalgií? ()
Tragikomické poznanie muža stredného veku príliš sa zaoberajúceho sa prácou, v ktorej postúpil. Zisťuje, že ani vysnívaný koníček nenapomôže tomu, že systém nepreciká a ĺudia sú úlisné štetky poklonkujúce tým ešte mocnejším. Zmena výrobného programu keramických hajzľov spočívajúca v pridaní farieb nezaručí zmenu. Do záchodov padajú napriek zmene farby stále rovnaké výkaly. Proklamovaná odvážnosť stráca body v nepochopiteľných a nadbytočných snovo-halucinačných scénach. ()
Paměť mě opět přelstila na celé čáře. Pamatoval jsem si velmi aktuální a angažovaný film a ona je to přitom ptákovina plná absurdních hříček, špatného herectví a zcela nepravděpodobných, podivně stylizovaných dialogů. Perestrojkovou dobu to sice perfektně charakterizuje, ale po dvaceti letech se to zdá být tak neuvěřitelně vyčpělé, až je člověku blivno... Vtipné to vážně není, a uvěřitelné taky ne. Navíc se to celé neskutečně táhne... Zvláštní filmový dokument o podivné době. Pro ty, kteří nezažili, asi věru nepochopitelný snímek... Celkový dojem: 65% ()
„Bohouši, nezlehčuj to! Co si nevyděláme, to nám nikdo nedá!“ Tohle byla jedna z posledních výraznějších komedií, která mi v rámci přehledu čs. kinematografie 1945–1989 chyběla. Jsem rád, že jsem se k ní dostal až v době, kdy se už dokážu orientovat v kontextu doby i tehdejší filmové tvorby a užil jsem si tak Vážení přátelé, ano naplno i v druhé vrstvě v podobě (překvapivě!) hravé satiry na tehdejší pomalu upadající socialistický režim. Musím říct, že mě v některých těchto ohledech dost překvapil, nejvíc asi ta směšná oslavná báseň o míru (jak zasáhne i stožáry nebo doletí až do Antarktídy..), která zde ještě před převratem veřejně zparodovala něco, co se za minulého režimu s obrovskou vážností až patosem přednášelo běžně (a v níž Jaroslava Obermaierová zparodovala tak trochu i sebe samu a některé své dřívější umělecké aktivity :)). Překvapilo mě pak též, o jaký nadčasový film jde, s pominutím dobových reálií a vybraných detailů použitelný i na dnešní dobu. Klein a Pecháček vybrali do své satiry taky hrstku nadčasových témat a situací z domácího, školního i pracovního prostředí a skvěle spojili v nápaditý celek plný vtipných dialogů. Nechybí originální snové scény, spousta úderných hlášek a známí herci, z nichž mě nejvíc potěšila Jana Hlaváčová. Chvílemi jsem uvažoval dát plný počet, ale objevilo se i pár slabších míst a od oné autorské dvojice u mě zatím vede předchozí film Dobří holubi se vracejí. Ale určitě se i k tomuto filmu někdy rád vrátím. Apropo, nemáte někdo chuť na člověče, nezlob se? ;-) 80% ()
Film o tom, ako sa referent stal namestnikom riaditela. A zacina rozmyslat nad nejakou tvorcou pracou. Chvalim plejadu znamych mien, na ktore sa kedykolvek rad pozriem : Hrusinsky /Spalovac Mrtvol, Tri Veterani, Slavnosti snezenek/, Satinsky, Rehak /obaja Prodavac Humoru/ a pochopitelne Obermaierova. Satira, ako ma byt. 74 % ()
Galéria (55)
Zaujímavosti (7)
- Na začátku filmu je hlavní hrdina buzen melodií „Kaťuša“, linoucí se ze sovětského budíku Alfa Elektronika 12-41A. Ve skutečnosti tento budík uměl budit pouze jednoduchým pípáním. (single)
- Milan Lasica se s Janou Hlaváčovou před natáčením filmu neznal, proto se před první společnou scénou šel paní Hlaváčové představit větou: „Dobrý den, já jsem Lasica, jak se má Luděk?“. Na mysli měl jejího manžela pana Munzara. (cariada)
- Natočeno podle stejnojmenného románu Ladislava Pecháčka z roku 1988. (skudiblik)
Reklama