Réžia:
Dušan KleinKamera:
Josef VanišHudba:
Petr HapkaHrajú:
Milan Lasica, Jana Hlaváčová, František Řehák, Valérie Zawadská, Jan Hrušínský, Jiří Kodet, Rudolf Hrušínský, Alena Kreuzmannová, Pavel Zedníček (viac)Obsahy(1)
50-ročný Bohouš Fischer pracuje ako úradník vo firme, ktorá vyrába záchodové misy a inú zdravotnú keramiku. Úradnícka práca ho nebaví a k nezmyselnému vykazovaniu zbytočných hlásení pociťuje odpor. Chcel by sa venovať svojej manželke, deťom a zmysluplnej práci. Mašinéria socialistickej ekonomiky ho však "nemilosrdne" vynesie na post ekonomického námestníka, kde je nútený robiť ešte väčšie kompromisy než predtým. Zúčastňuje sa zbytočných stretnutí, na ktoré musí z titulu svojej funkcie získať peniaze z firemných fondov, alebo šarmantne rieši "pracovnú" nehodu dvoch zamestnancov, ktorí sa namiesto práce venovali ľúbostným hrám. V jeho súkromnom živote to nie je oveľa lepšie. Aby jeho dcéry dvojičky úspešne zvládli maturitu, Bohouš sa pokúsi zviesť ich učiteľku ruštiny. (TV JOJ)
(viac)Recenzie (144)
Po dvou Olmerových filmech se Svěrákem a dvou Kachyňových s Heřmánkem přichází na sklonku 80. let Kleinův příspěvek k tématu "krize středního věku sympatického polointelektuála na prahu stárnutí". Všechny tyto filmy mají mnoho společného a podle mne Kleinův opus všechny dosavadní překonává, především bravurním propojením pohledu na osobní smysl života s geniální satirou reálného socialismu. Skoro neuvěřitelné, že to soudruzi povolili, i když v rámci "přestavby", proč ne, že ano. Kouzlem nechtěného se bortící se kamna v závěru mění v proroctví - píše se rok 1989 a je úžasné, jak celý film nezvratně směřuje ke kolapsu systému. Bobovi rodiče ve starobinci naopak dávají připomenout, že tady ještě před "socialismem" byl nějaký jiný svět (nemluvě o panu Palečkovi). Úvodní Hapkova-Horáčkova píseň nemá chybu, flegmatický Lasica je k sežrání. Je tam toho hodně a všechno kompaktní. Zkrátka, z Kleinových filmů, které jsem viděl, je tento nejlepší. Oceňuji geniálně lapidární komntář od NinadeL. ()
Vynikající M. Lasica ve skvělé československé satirické komedii o pracovnících v továrně na sanitární keramiku. Film popisuje předlistopadovou atmosféru z pohledu Ing. Bohumila Fischera povýšeného na náměstka ředitele. Ředitel podniku, znamenitý F. Řehák, postavil svou komiku na opakování naučených okřídlených frází, jež byly za totality běžné. Ve snímku vystupuje mnoho vedlejších postav, bohužel však některé z nich jsou nedotažené, pouze načrtnuté a hlavně nezábavné a postrádám u nich větší smysl (soused Z. Řehoř, bratr P. Zedníček, otec R. Hrušínský, milenec/tanečník V. Mareš). Za to mnoho postav se mi jeví mnohem výraznějšími a zábavnějšími (ministr J. Kodet, přítel J. Satinský, kolega J. Hrušínský, ruštinářka G. Wilhelmová). Po Dobří holubi se vracejí další výborný film od D. Kleina z období konce 80. let. ()
Je toho víc...předně - umřel Lasica, bard, komik, múdry človek...boha jeho!!! Pak Hapkova "tittle" ouvertura, uvedení do kin ještě před listopadem, geniální navození atmosféry paradoxu a zase ten Lasica Milan - tentokrát jako průvodce životem "skoropadesátníka" se všemi jeho negativy ale naopak i klady. Tady si vybere snad úplně každý, jak inteligentní pozorovatel života, tak i znalec (účastník) onoho neblahého údobí skomírajícího socíku. Za mne rozhodně 4+! ()
Plno životních mouder, trefných hlášek a mužského pohledu na svět. Zda byl Bobo "down", těžko říct, spíš šuškající lidé kolem něho. Nebyl to pravý kariérista, i když příčky pracovního zařazení zdolával poměrně rychle, ale za cenu manipulace jeho pravého Já. Páni soudruzi mu mnoho nedarovali, pokud nebude po jejich, nebude mít dostatečné podmínky pro svůj koníček - kachlová kamna. Taková metafora, která i v dnešní době ba v jiné podobě, klepe na nejedny dveře. Milan Lasica hrál výborně, pln pokory a skromnosti. Jeho "dvojče", Július Satinský nebyl pozadu. Paní Hlaváčová zahrála velmi oduševnělou ženu. Jan Hrušínský byl srandovní. Tento film hodnotím jako zdařilý hlavně pro specifický český humor. ()
Rozhodně nejlepší komedie z období Přestavby a snad poslední satirické dílo naší kinematografie tepající do tehdejší skutečnosti. Hlášky z této pecháčkovsko-kleinovské dílny si pamatuji dodnes. "...a novým ředitelem bude zvolen soudruh Fischer..." , já mám chuť na člověče nezlob se"... Ale takoví jsme tenkrát skutečně byli. Nesmyslná hlášení, fráze, drobné i větší přestupky proti pracovní kázni, zlodějny... Komentář z úst Milana Lasici ke všemu dodává šťávu překrásné ironie, pan Řehoř se svými supertajnými zprávami o počasí, na počátku hned koktající ředitel, jako by připomínal tehdy ještě dosud úřadujícího prezidenta Husáka... Dnes už se takové filmy netočí, satira vůči praktikám liberálního kapitalismu nejde skupině našich "umělců" v rámci jejich loajality z pod vousů. Škoda, že tenhle film záhy ztratil na své funkčnosti, viděl jsem ho krátce před neblahými listopadovými událostmi - a najednou nebylo o čem točit... A z různých komentářů vidím, jak se změnil druh humoru. Já se snad při žádné polistopadové komedii nezasmál... Radek99 ovšem pravdu nemá, socialismus reformovatelný byl. ()
Galéria (55)
Fotka © Filmové studio Barrandov / Vladislav Knapp
Zaujímavosti (7)
- Na začátku filmu je hlavní hrdina buzen melodií „Kaťuša“, linoucí se ze sovětského budíku Alfa Elektronika 12-41A. Ve skutečnosti tento budík uměl budit pouze jednoduchým pípáním. (single)
- V závěrečné scéně „snového karnevalu“ na náměstí se v roli klauna hrajícího na trubku mihne autor hudby k filmu Petr Hapka. Ústřední hudební motiv filmu je přednášen právě sólovou trubkou. (Skladatel)
- Natáčení probíhalo v Rakovníku a místní továrně na výrobu dlaždic, která ve filmu představovala továrnu na sanitární keramiku. Několik scén bylo také pořízeno na zámečku Dřevíč u Nižbora, kde se o tři roky později usadil kancléř prezidenta republiky Karel Schwarzenberg. (rakovnik)
Reklama