Papírový dům (Netflix verze)

Když jsem začínala s první sezónou, byla jsem fakt nadšená. To provedení, scénář, postavy, a celej heist byl tak skvěle udělanej. Druhá série to samý, neříkám, že tam nebyly kraviny, ty se tam samozřejmě našly, ale pořád to bylo uvěřitelný a podle mě si tvůrci dost zakládali na realističnosti. Ale potom přišel Netflix, a jak už to má ve zvyku, musí posrat všechno, na co sáhne, protože proč nezkazit seriál, kterej by za pár let mohla bejt kultovka pro pár doláčů na víc? ¯\_(ツ)_/¯ A tak bylo La Casa de Papel obnoveno na další sérii a kvalita šla tak rychle mezi půlky, že jsem myslela, že to ani není možný. S každou další sezónou to bylo čím dál horší. Nevím, jestli tvůrci fakt nevěděli, jak dál, tak si pro inspiraci dali trochu do nosu a psali to pod parou.. Každopádně jsem ráda, že to konečně skončilo a mám od toho pokoj, poslední tři díly se scénář konečně trochu vylepšil a byla tam cítit atmosféra prvních dvou sezón. Hodnocení: koukněte na první dvě sezóny a běžte od toho, věřte mi/10 (18.12.2021)

Telenoveloš comunismoš feminismoš. Kompletoš hrdinoš nesypatikoš retardoš s coños frontoš. Primeroš ještě šloš, segundoš napínavoš doprdelošloš, tercerosérioš wtfoš. Profesóre na strómě! Ale abych nebyl nespravedlivej - nebyli všichni až tak špatný. [ edit: 4. série - tady pozor, konec legrace, tohle už začíná být opravdu vážné. Něco tak pitomého a trapného, na to snad nestačí rozkousat ani všechny polštáře z Jisku. A zase! zase to nekončí! ] (05.01.2020)

Partička španělských muklů vedená semiautistickým panickým šprtem se rozhodla devalvovat Euro a je z toho espectáculo de puta madre aneb téměř osmnáct hodin skvěle natočené a fantasticky zahrané divácké onanie s úžasně napsanými dialogy a postavami, mezi nimiž jednoznačně kraluje famózní Alonsovic Péťa v roli chladně mentorujícího bezemočního narcise Berlína. Některé ty náhody a jakože geniálně predickované rošády jsou sice místy kapku prvoplánové a přes statistickou hranu, nicméně i tak se jedná o jeden z nejlepších serošů za posledních pár dekád, který sem tam pomalu nejde vypnout, po jeho skončení máte vyloženě absťák a třepete se na další řadu, přičemž vám původně italské Skal a stepí divočinou, odrhovačka chytlavější než kapavka, bude znít v hlavě tak dlouho, dokud se nevydáte do Dolomitů a neodprásknete tam Mussoliniho. (03.10.2018)

velmi křehké vztahy bandy labilních, ufňukaných dementů versus jedna z nejneschopnějších policejních vyšetřovatelek v dějinách kinematografie v nepochopitelně nadhodnocené telenovele, která se snaží tvářit hrozně promyšleně a inteligentně, třebaže v ní drtivá většina děje spoléhá na náhodu a logických děr je zde více než v poslední řadě Game of Thrones.. ty nejslabší 3* (05.06.2019)

100%. Jeden z těch seriálů, u kterých od prvního záběru víte, že budou výjimečné, a hltáte je do poslední klapky a bez kompromisů. Dlouhodobá show může divákovi nabídnout něco, co se sebelepšímu filmu nikdy nemůže podařit - nepovrchní emocionální vztah k postavám. Neuvěřitelně pestrá směsice sofistikovaných sociálních archetypů v La Casa De Papel je ale něco zcela mimořádného i na seriálové poměry, scénář fantasticky interaguje s divákovou pozorností a nutí zapojit se do příběhu, což vede k ještě hutnějším emocím vedoucím až k nekontrolovanému vzteku, radosti či pláči. Málokterému seriálu se daří tak bezchybně pracovat s divákem nejen směrem ven, ale i opačně. Věřím, že stejně jako si z loupeží vzalo příklad mnoho skutečných zlodějů, vezme si mnoho scenáristů příklad z La Casa De Papel a na formátu evropského seriálu (!) začnou měnit globální seriálový trh znovu blíž a blíž k ideálu revoluční přímé interakce. A tento seriál je v tom zatím největším mistrem. Často se to nestává, ale Španělé porážejí tradiční hollywoodskou tvorbu a budují novou linii seriálových očekávání, které budu moc rád součástí. Kromě toho, když se k perfekcionisticky vystavěnému i vykreslenému ději přidá třetí rozměr v podobě filozofického rozporu mezi našimi dvěma Já, může se i z "obyčejného" (ba geniálního) seriálu stát médium, které má daleký přesah za hranice audiovizuální stopy (jako třeba V for Vendetta). Zaslouženě jeden z největších fenoménů moderní tvorby a dle mého jeden z nejsilnějších a nejsebevědomějších projektů v historii. (27.07.2020)