Papírový dům (Netflix verze) - Série 1

Seriál je po formální stránce kvalitni, zároveň neoriginalni, skládá dohromady postupy heist filmů a serialů. Díky tomu je děj bohužel předvídatelný tak, že některé zvraty a postavy působí jako parodie, kterou ovšem dílo podle všeho nechce být. Pokud by snad přepjatá forma měla za účel vyvolat parodickou reakci, pak před tvůrci klobouk dolů. Po první řadě to tak zatím nevypadá. Jednání některých postav je na hranici otravnosti. Policistka je sebestředná, neprofesionální, zločinci subjektivně nevzbudili ani špetku sympatií a při přestřelce v předposledním díle jsem si přál, aby speciální jednotka vtrhla dovnitř a celou bandu pozatýkala. Bohužel serie dokoukána se sebezapřením. (06.04.2020)

Co mají společného Moskva a Nairobi? Jsou to největší sympaťáci osmičky španělských zlodějů, tedy oni to vlastně zloději nejsou, nikomu nic nekradou, silně návykového seriálu z Iberského poloostrova. Nutno dodat, že v Papírovém domě je tedy tolik nelogičností, až to bolí a deus ex machina působí prakticky v každém dílu. Kdybych měl seriál hodnotit pouze dle výše uvedeného, bylo by to stěží na dvě hvězdičky. La casa de papel má ale neskutečně silnou atmosféru. Ta divákovi na chvíli vypíná šedou mozkovou kůru a on shovívavě mhouří oči. Dalším nezpochybnitelným plusem jsou skvěle napsané postavy. A to jak ty protivné - pro mě hlavně Tokio, sympatické, tak i ty, u kterých se sympatie a antipatie střídají jak na houpačce - Berlín. Mimořádně zajímavé věci se dějí i mimo mincovnu. Sledovat souboj důvtipu mezi Profesorem a Raquel s Ángelem je mimořádně zábavné. Navíc Álvaro Morte v roli Profesora předvádí fascinující herecký výkon, nevím, jestli se jedná o kvalitní herectví, možná dost přehrává, ale jeho hra s mimickými svaly potažmo výrazy obličeje je neuvěřitelná. Skvěle napsané a zahrané jsou i vedlejší postavy. Mezi nimi vyčnívá odporný slizoun a zbabělec Arturo. Také je moc příjemné zaposlouchat se do španělštiny. Zvláště v přitažlivém barytonu Pedra Alonsa alias Berlína. Je mi jasné, že v dalších sériích půjde kvalita dolů a je pro mě už teď, krátce po shlédnutí první série, nepochopitelné, jak můžou z něčeho takového vykřesat pět sérii, ale ta první byla přes všechny nelogické neduhy moc fajn. (13.11.2020)

Nejsem z toho tak nadšený jako většina :) vypadalo to na 3* začátek mě vůbec nezaujal a i pak tempo pomalé a říkám si 13 dílů o jedné loupeži cobtam bude :) zachránil to konec ty poslední díly..a musím říci že místo toho abych si nějaké postavy oblíbil..tak mě sralo jejich rozhodnutí a to co poté následovalo..:) postava co mě baví asi Denver a sere mě nejvíc ten ředitel banky :) konec takovej že druhá série je povinností..tak jsem zvědav co bude dál 70% (20.03.2024)

Štěstí, které po celou sérii provázelo profesora, nemělo co dělat s realitou. Myslí si snad někdo, že mohl pomocný dělník Nikolaj sám vytvářet na policejním počítači identikit pachatele? Za největší nesmysl ale považuji rozdělení rukojmích na ty, kteří budou za milion spolupracovat a na ty, kteří půjdou domů. Kdo by tam asi tak mohl zůstat, kdyby mu hrozilo prozrazení..? To jen namátkou logické lapsy v sérii, která měla ostrý start, ale pak už se toho v ní zase tolik nestalo. Po třinácti dílech jsme bez pointy. A s ohledem na to, že už to teď má série čtyři, tak si na ni budu muset ještě sakra dlouho počkat. (14.03.2020)

Ačkoliv nejsem znalcem španělské filmové či televizní tvorby, vypadá to, že tahle produkce dokáže směle konkurovat té americké či britské, a to bohužel i s drobnými neduhy – i když si z různých klišé a situací dělají tvůrci legraci („Tohle není film od Tarantina!“), sami některým podléhají (vyjmutí kulky a její cinknutí o mísu jako moment spásy). Přesto se mi líbí, jak je to plné napětí a zvratů, jak divák střídá sympatie k jednotlivým postavám, jak se situace neustále komplikuje a největším problémem dokonalé loupeže je vlastně nedržení se předem stanovených pravidel. (1 360.) (19.12.2021)