Manhunt

i přes silně televizní vzezření (oproti většině současné tvorby) poměrně vydařená záležitost se skvělým Bettanym.Škoda,že tu úplně nefungují dvě časové roviny a místo aby to ději pomáhalo,spíše mu to škodí.Dokonce bych se tu obešel bez psychoanalýzy a soustředil se hlavně na pátrání samotné.Díky všem těm drobným,byť ne úplně zásadním zádrhelům jsem se tak bavil méně než u Mind Huntera.Za snahu si ale Discovery zaslouží poctivé 4,,,80% (02.03.2018)

„V ZÁJMU SYSTÉMU JE POUZE NAPLÁNOVANÁ, OMEZENÁ SVOBODA S PŘEDEPSANÝMI PODMÍNKAMI. JEDNOTLIVEC MUSÍ BÝT VŽDY DRŽEN NA VODÍTKU, I KDYŽ JE TOTO VODÍTKO NĚKDY DLOUHÉ…“ /// Kvůli zajímavosti vyprávění se celkem dost migruje v letech. Hlavně ale jde o logiku uvažování, snahu předvídat další krok a chytání se stébla v kupě sraček. Sledujeme souboj inteligencí a tu jednu doslova v přímým přenosu. Pátrání po Tedu Kaczynskim sebou přinášelo mnoho „nej“. Nejvražednější bombovej atentátník v dějinách... největší sledovací operace FBI… nejznámější kresba v policejní historii… A tenhle seriálovej krimi thriller si je toho vědomej. Navíc umně využívá i „kaciřský“ myšlenky, takže čekáte, až se „Ted“ Kaczynski představí. Dvě posedlý osobnosti na obou stranách zákona a možná nejlepší herecký výkony svý kariéry předvedli Paul Bettany, který ukázal Teddovu zvláštnost a Sam Worthington, kterej baví tím, jestli a jak dopadení dosáhne. Je to jednoduše odvyprávěnej kus americký kriminalistický historie, kterej se nese v duchu devadesátejch let a není o akci, ale o slovech. Jde o lehce fiktivní záležitost (sám Fitzgerald mluví o 80% skutečnosti) a chtě nechtě v sobě ukrejvá poselství. Možná se po zhlédnutí série zamyslíte nad svou osobní svobodou a donutíte se přečíst „Text stanovující konečnou diagnózu současný civilizace“. Takzvaný „Unabomber manifest“ byl vydán knižně v roce 1995 (Theodore Kaczynski - Industrial Society and Its Future). Má 226 stran a třeba (stejně jako někteří anarchističtí spisovatelé), přijmete některý ideje za svý. Kousek Unabombera je dost možná v každým z nás. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti a usínám (i vstávám s Manifestem „Průmyslová společnost a její budoucnost“. 2.) Když čtu, obrácenej palindrom poznám okamžitě! 3.) Když svítí červená – A.) chci jet… B.) poslušně stojím… C.) risknu to. 4.) Thx za titule „massa1970“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (21.08.2018)

Z psychologickýho hlediska vysoce působivá a v podstatě i emocionálně zdrcující sonda do mysli člověka, něhož moderní společnost tak dlouho "zrazovala", že z potenciálního "génia" vzešel jeden z nejevětších bombových útočníků v historii USA. Perfektně napsanej, skvěle zahranej (Battany je v roli Unabombera démonickej) a velmi slušně zrežírovanej krimi seriál, kterej ač se vizuálně blíží víc běžný televizní produkci, je tématicky a obsahově natolik zajímavej, že nelze odolal zhlédnutí na jeden tah! (12.12.2017)

Uzavřená minisérie o jiných vyšetřovacích metodách jakožto podpůrná berlička pro hlavní seriál Mindhunter. Chaotické a naprosto nefunkční retrospektivní skákání v časové ose zničí celé napětí posledních dvou dílů, neb víme hned o začátku, jak to dopadne, tím poslední díly působí jako duchaprázdná vata. Hlavní hrdina, FBI agent, působí jako papuče pod papučí, parodie na puberťáka, nikoliv muž. Unabomber a jeho myšlenky jsou nicméně natolik zajímavým příběhem, že si to diváka prostě podmaní. (22.01.2018)

Zajímavý doprovodný program k Fincherově Mindhunterovi. Uzavřená série o období těsně před/po dopadení Unabombera, která je značně rozporuplná v tom, že na každý klad (a těch tu pěkných pár je) připadá nějaké to „ale“. Na první dobrou zarazí, že v době kdy se ztrácí rozdíl mezi filmovou a seriálovou produkcí, tak tohle neomylně zařadíte mezi laciné televizní seriály jak z devadesátek. I zdejší kanceláře působí jako papundeklové kulisy a ne skutečné prostory. Dále je to příliš ambiciózní; nespokojí se to totiž čistě s procedurální rovinou vyšetřování, ale mnohem více než byste čekali to zabrousí do vod psychoanalýzy a antisystémových filozofií. Což je sice sympatické, ale tvůrci zůstanou napůl cesty čili sice tomu věnují značný prostor, ale mají tendenci to divákovi polopaticky vysvětlovat jak ve škole. K tomu je to zkratkovité, postavy mají tendenci deklamovat vysvětlujícími monology evidentní fakta „jakože pro postavy, ale ve skutečnosti pro diváka“ (jakoby Discovery stále chtělo své diváky vzdělávat naučným programem i v dramatu), vedlejší postavy jsou málokde tak ploché a do počtu (speciálně parťačka má náběh na nejzbytečnější, nejotravnější a nejhůře napsanou i zahranou postavu posledních let; nechtěně směšný pokus o drsnou emancipovanou ženu v mužském světě). Koncept dvou časových rovin pak funguje zdaleka nejhůře ze všech seriálů, kde se v posledních letech objevil. Ani strukturou to není vyhraněné; chvíli procedurál, chvíli soudní drama, chvíli tvrdý dokument, chvíli thrileroidní fikce o kočce a myši, chvíli to a chvíli ono. A pak je tu Sam Worthington v hlavní roli. Není sice vyloženě slabým článkem, ale tak neskonale vděčná mnohavrstevnatá role (která má v zásadě stejný vývoj i naturel jako Ford ve zmíněném Mindhunterovi) si žádala lepší výkon. Výrazně lepší. Speciálně když protihráčem je Paul Bettany, který sice na každý zdařilý výkon předvede jeden nemístně přepálený, ale takto dobrý a podmanivě charismatický nebyl snad nikdy. Což už je co říci, protože ve svém reportoáru má nejednu památnou roli. No a v neposlední řadě prostý fakt, že případ Unabombera jeho myšlenek a „kariéry“ je natolik zajímavý sám o sobě, že přebijí většinu výše zmíněných výtek. Ve výsledku tedy více zajímavé než opravdu dobré, ale zároveň natolik zajímavé až je to opravdu dobré; především pak ve dvou finálních epizodách. (19.12.2017)