Ako básnici prichádzajú o ilúzie

Druhý díl neztratil nic ze svého předchůdce, hlavní hrdinové trošku vyspěli a posunují se životem zase o kousek dál. Postav a kamarádů trošku přibylo a celé to opět velmi pěkně funguje. A navíc to co předvádí Zděněk Svěrák při vyučování svého předmětu snad nemá ani obdoby. Leffingwellův psací stůl ... Na svou dobu velice progresívní studie rozložení pracovních pomůcek na desce psacího stolu. Nedostatky jsou zřejmé na první pohled: kvantitativně předimenzované nakumulování učebnic v sektorech A1, A5 a B1 ... tři hromady je skutečně moc ... Prázdné místo v sektoru B5 nabízí hypotézu, že zde si Lefingwell odkládal šálek s kávou. Ovšem důkaz pochopitelně chybí ... Takto uspořádaný psací stůl nevyhovuje především pro redundanci některých prvků, zatímco jiné téměř chybí …! ................. Leffingwellův psací stůl - modifikace dle A.Bronštajna _____Alexander Bronštajn redukoval redundantní počet učebnic ze tří hromádek na dvě - A1 a A5. A proč, prosím pěkně? No protože si uvolnil bé jedničku! Ale to není všechno, přátelé! Bronštajnův přínos spočívá především v tom, že přesunul poznámkový blok z dominantního sektoru A2 do ergonomicky mnohem výhodnější polohy v sektoru B5. Sektory B1, B2, B3 a B4 zůstaly prázdné. Zde Bronštajnovy pokusy přerušila válka.................. Leffingwellův-Bronštajnův psací stůl - tzv. Zajícova varianta _____Celá plocha stolu je využita beze zbytku. Jsou zachovány dvě hromádky učebnic (A1 a A5) i výjímečně zdařilé Bronštajnovo umístění poznámkového bloku v sektoru B5. Kartotéka byla přemístěna z dominantního sektoru A3 do volné bé jedničky a áčka trojky bylo využito k umístění Emmersonova-Votočkova týdenního výkonnostního rozvrhového grafikonu. .....................90% (27.07.2007)

Bezkonkurenčně nejlepší díl básníků! A snad i jeden z nejlepších filmů na světě! Vtipný, promyšlený a přitom jen tak letmo nahozený! Zkrátka dokonlalý! A kdo kdy studoval na výšce musí jeho humor a situace do kterých se Šafránek dostává ocenit ještě víc! Legendární postavy Mirečka a Vendulky utěšitelky, to je již jen koření! Nesmyslná přednáška MILOSLAVA Zajíce z katedry duševní hygieny v podání zdeňka svěráka je prostě překrásná! doufejme, že tento film zde na CSFD získá ještě lepší hodocení a jak Mirečka v zahrádkách učili: "Pravda zvítězí nad lží a nenávistí" a můžeme jen doufat, že "budem ještě u toho"!:) (16.09.2008)

Druhý díl BÁSNÍKŮ je dnes komediálním historickým filmem o skutečné podobě vysokoškolského studia pozdního komunismu. Hravost a nadhled, které ho provázejí, nezmizely, dospělost a vážnost, kterým se při nejlepší vůli nemohl vyhnout, nepřevládají. Výhody, nabízené tehdejším režimem, musejí na jedné straně dnešním studentům připadat jako sen, na straně druhé však dnes musí stejně zákonitě šokovat úzkost obzorů, příznačných pro předlistopadovou dobu. Příběh o dospívání, který mi ve své komediální podobě připadá jako varianta obdobně komponované a postupně vznikající Truffautovy pentalogie, si pohrává s variantností budoucího života: tou slušnou a nezištnou a tou rvavě konzumistickou. Bezradnost, kterou vyzařuje, není v žádném případě autorským selháním; naopak skvěle postihuje skutečný ráz doby karikatur rezavějících ideálů. Nenápadnost kvality je nápadným rysem poctivého Kleinova i Pecháčkova umění. Tuto formu nenápadnosti jim lze jen upřímně závidět. (02.01.2008)

Málo platné, básníci stojí na prahu dospělosti ... nebo se alespoň o dospělost (či výsadu lelkovat na jejím prahu) se střídavým úspěchem pokoušejí, když se snaživě noří do bahna velkoměsta. A na jejich vizáži je to přece jenom maličko znát (stejně jako kdysi na obrazu Doriana Graye) - přes všechny nesmrtelné hlášky jejich svět už zdaleka není tak čistý a průzračný jako v prvním filmu ... počínají si pragmatičtěji a začínají kalkulovat se stranami "má dáti / dal", třebaže je nikdo nevyučuje účetnictví ... snad i proto pár momentek vyznívá maličko nuceně či křečovitě. Přesto je jejich tah na branku téměř nezastavitelný a jejich čestné místo na českém filmovém nebi nezpochybnitelné. (21.01.2021)

Myslím, že předčil svého prvního bratříčka. A kdo by to byl vlastně čekal! Dušan Klein se ve dvojce už jen zlepšil, přibral nové herce, skvěle zakonponoval animace do děje a vůbec dobře přetvořil námět, jenž byl evidentně psán lidsky, z vlastních zkušeností. Mnohdy se objevuje fráze, která varuje a zuřivě vysvětluje - Nečekejte řachandu! Tenhle film je pro přemýšlení! Kleinovi básníci spojily obojí a jsou i nevtíravě úsměvní a zároveň značně naturalističtí, s pasážemi na zamyšlení. Tato skutečnost je hodně vzácná. (25.08.2005)