Ako básnici prichádzajú o ilúzie

Nějakou chvíli poté, co jsem vychválil a opětihvězdičkoval Kleinovo Vážení přátelé ano, jsem si s nepotěšením uvědomil, že zrovna tak jako Básníci je to celé složeno z více či méně samoúčelných mikrovtípků, že příliš mnoho věcí se stane a rozhovorů proběhne jen proto, aby mohla zaznít pointová hláška, buď laskavý humor nebo laskavé moudro, obvykle obojí. No a teď zjišťuju, že to má i stejného scénáristu. A Holubi to samý. A vždycky je to nějaký sympatický přemýšlivý chlapík s nadhledem, který, jak pěkně vystihla NinadeL k jednomu dílu Básníků, "drží krok, ale ne hubu" (což lze však i obrátit). Ovšem Vážení přátelé ano má přece jen nějakou ideu, je to ten úplně zkorodovaný socialismus (pěkně spojen s hrdinovou krizí středního věku). Básníci mají jen jakési pseudotéma jakože strasti a slasti študáckého života. Což je málo. Výše uvedené je jedním ze dvou důvodů, proč tyto jinak celkem cool komedie nemohu považovat za hodnotný film. Tím druhým důvodem je fakt, že Štěpán Šafránek je ta úplně nejpodbízivější postava českého kina. (Už to spojení lékař-básník je hodně nejapné, byť bohužel nikoli nereálné.) K hodnocení prvních čtyř dílů (další jsem neviděl) si zástupně vybírám druhý, protože ten jsem kdysi viděl na véháesce tolikrát, že si většinu scén pamatuju do dneška. V tomto díle mimo jiné v zahleděnosti do jednotlivých žertovných scének tvůrcům ani nevadí, že Štěpán Šafránek je básník, který kvůli hmotnému prospěchu neváhá balit směšnou, hloupou a nehezkou dcerušku nějakého tuneláře. Kultem samozřejmě zůstávají Bronsteinovy výzkumy uspořádání psacího stolu a jejich řešení na katedře duševní hygieny. (10.08.2016)

Spousta vtipných postav, humorných hlášek a hodně smutný konec dělají z tohoto dílu vrchol básnické série. Člověk by řekl, že Klein během jednoho filmu nenechá Štěpána vstoupit dvakrát do stejné řeky, ale on nechá a je to o to smutnější, že takhle to v životě i s většinou žen opravdu funguje. Je to smutné, ale člověk opravdu o ty iluze musí přijít, nejlépe pořádně bolestivým způsobem, aby mohl v dnešní společnosti fungovat. Je to špatně nastavené, je to smutné, ale žel je to tak. (06.09.2010)

Tohle je asi ještě lepší, než první díl, hlavně kvůli vysokoškolskejm praktikám, vychytanejm studentům, ještě vychytanějším profesorům a celkově je to prostě sranda. Nacházím tady tolik fórků, na ktery jsem už dávno zapomněl, že mě znovu dostaly, i když takovy všeobecně oblíbeny filmy většinou nemám moc rád. Už jenom Svěrákův docent Zajíc a jeho přednášky (Leffinqwellův-Bronštejnův psací stůl, takzvaná Zajícova varianta) jsou tak cimrmanovsky dokonaly, že se nedá nesmát. Taky animovany sekvence se povedly trochu víc, než předtím a taky jich ubylo. No celkově mě to fakt bavilo, takže není co dodat. (21.10.2014)

Pojmenovat svou milou Jeskyňkou ještě před prvním polibkem si může bez následně obdržené facky dovolit skutečně jen bezmezný romantik Šafránek. Co říci dál? Nejlepší díl skvělé "třídílné" série postavený jednak na chytlavém tématu študentského života kolejního všeobecně, tak na skvěle rozvrstvených charakterech spolužáků, kde Numira Kašatunga rozhodně nebyl jediným exotem na patře. K tomu mile nostalgické návraty k maminčině starostlivosti a hlubokomyslnosti středoškolského kantora, a faktor pošuků z prvního dílu, Kopřivy a Navrátila, nahradil Béďa žhavící drát či Zdeněk Svěrák a celkově vznikl koktejl, kde si komediální a romantický žánr padl do náručí s neobvyklou grácií. 90% (11.02.2011)

Pokračovania úspešných filmov to majú ťažké. Ale básnici mali šťastie v tom, že kľúčové postavy boli k dispozícii. To umožnilo sledovať osudy známych postáv v novom prostredí a v nových situáciách. Preto nechápem dohadovanie sa o tom, ktorý diel básnikov je najlepší. Ja som to sám pre seba vyriešil všeobjímajúcimi troma hviezdičkami pre každý z troch autentických (nenadstavovaných) dielov a mám pokoj. (20.10.2010)