Jókoso džicurjoku šidžó šugi no kjóšicu e

Jo, tak tohle je jedno z anime, které by si pokračování určitě zasloužilo. Máme tu v podstatě miniaturní stát v podobě školy, kdy studenti dostávají body a zároveň je utrácí. Kromě toho jsou tu pravidla, o nichž toho moc neví a je jen na nich, jak se ve všem zvládnou orientovat. Prvních šest epizod + ta poslední jsou opravdu na úrovni, ty další jsou pak o něco slabší a do celého konceptu mi až tak neseděly. Postavy jsou zde vymyšlené ale velice dobře a občas je těžké odhadnout, jaká daná postava vlastně je. Pokud se další sérky nedočkám, asi výjimečně začnu číst novely, protože tahle politická hra ve školním systému je opravdu povedená. 80% (20.07.2020)

Ked som si prvý krát čítal obsah o yokoso jitsuryoku, tak som mal pocit, že neuvidím nič nové, kedže na túto tému tu už nejdeno anime bolo. To som sa sakramentsky mýlil, celé anime má také príjemné miestami až mrazivé psychologicko - dramatické cítenie, ńehovoriac o zaujímavých postavách v jednotlivých triedach. Samozrejme tou najzaujímavejšou bol Ayanokouji, aby som nepísal iba superlatívy tak uznávam, že to pomalé tempo, kde sa miestami nič nedeje je tiež dosť iritujúce, v podstate camp na ostrove sa rozuzlil až v záverečnom diely a ja už môžem iba netrpezlivo čakať, či bude druhá séria a zistiť o Ayanokoujiho minulosti viac. Záverečný jeho monológ určite navnadil. 4* (03.10.2017)

Už na první obrazovce mi bylo jasné, že půjde o kvalitní light novel komedii, začíná to totiž citátem od Nietzscheho a po krátké scéně v autobuse (kde se pár středoškolských voličů Svobodných/fanoušků Ayn Randové dohaduje o tom, zda je morálně správné pouštět staré lidi si sednout) dojde na určení prostředí, kterým je (jak jinak) střední škola. Ta má být jakousi meritokracií, která je v podstatě objektivistickým vlhkým snem, a dostává se na postavy. Náš protagonista se ze začátku zdá být tichým, cynickým samotářem, u kterého se časem objeví typická debilní klišé backstory - ostatní postavy na tom nejsou líp, jde o čisté archetypy, opakující se už pomilionkráté... a do toho všeho nám tu cpou další citáty a "hluboké" otázky typu "jsou si všichni lidé opravdu rovni?", a dostane se dokonce i na spoustu vynuceného naprosto nekompetentního dramatu... abych nezapomněl na produkční stránku - jde víceméně o průměr měnící se v nadprůměr, když jde o fanservis, o který jde cekem často - podle mých předchozích zkušeností se studiem Lerche celkem běžná věc; soundtrack je vždy průměr a nemá cenu se o něm zmiňovat. Takže sorry, ale ve výsledku jde o píčovinu největšího kalibru... 3/10. (16.11.2017)

Seriál nie je ani tak o unikátnom systéme top školy, ako o rôznych manipuláciách a tyranii medzi študentmi. Dievčenská šikana, snaha o úplné vylúčenie oponentov zo školy, zamýšľanie sa nad spoločnosťou ako nad šachovou partiou, mastermind ťahanie za nitky na strednej škole. nuž v Japonsku sa začína v ranom veku 🙂 (14.03.2023)

"Jsou si lidé skutečně rovni?" Ptá se hlavní hrdina Ayanokouji hlubokomyslně. A odpověď je pochopitelně ne, nikdo se ti nevyrovná Ayanokouji, ty tajemný superinteligentní filosofe, mistře bojových umění a spasiteli roztomilých kozatých školaček. A ty to víš a trápíš se tím, proto své polobožské schopnosti skrýváš, děláš ze sebe schválně průměrného smrtelníka, ale co naplat, i přes veškerou šarádu tvá genialita vyvěrá ven a činí ze všech nepřátel bezbranné slabochy a z rozkroků tvých spolužaček Niagarské vodopády. Och, jaký to úděl, jaké to drama! Nechceš být na očích, pracuješ ze stínů,takže většina lidí nedokáže rozpoznat tvojí hloubku, ale tví učitelé a přátelé odhalují tvou skutečnou bytnost, s hlubokým respektem vzhlížejí na tvou všestrannou dokonalost a vedou s tebou nesmírně hluboké debaty o podstatě lidské existence a společnosti (dramatický záběr na postavu:"lidská společnosti si není rovna" tududú rozehraje se dramatická hudba, dramatický záběr na druhou postavu "lidská společnost by si měla být rovna", ... geniální). A aby té hlubokomyslnosti nebylo málo, nechybí pochopitelně filosofická moudra na počátku každého dílu, protože nic nedokáže orámovat dvacetiminutový díl o hledání zloděje kalhotek lépe, než nějaký ten citát od Schopenhauera ... (23.01.2018)