Nočné zvieratá

Jestli měl úvodní útok na pohled (zejména ten mužský) vystihnout hrdinčin nedostatek vkusu a soudnosti (protože se nacházíme v její galerii), dalo by se pochopit její následné nadšení z Edwardova brakového románu, postaveného na těch nejdebilnějších dějových zvratech a zalidněného karikaturami jižanských vidláků, hysterických manželů a nezlomných šerifů. Kdyby od nás ale film doopravdy vyžadoval kritický (a cynický) odstup od protagonistky natolik nepřipravené na reálný svět, že si sama nedokáže ani rozbalit obdrženou zásilku (poté, co se pořeže, přenechává práci asistentovi), postrádal by smysl melodramatický závěr, spoléhající naopak na naši identifikaci se Susan. Nejsem si sice jist, jak vážně Ford chce, abychom Noční zvířata brali. Moc vážně je každopádně brát nelze. Co postava, to jednorozměrná figurka. Namísto opravdově působících vět otřepané fráze, s jejich pomocí nám postavy odhalují své citové rozpoložení (namísto toho, aby je zahrály). Ve světě Susan musí všichni a všechno především dobře vypadat, což někdy platí a někdy neplatí ve světě knihy, kterou Susan čte. Zřejmě tedy není pravda (nebo alespoň ne po celou dobu), že by si do románu, tak jak se jeho děj zhmotňuje před našima očima, projektovala to, co v něm chce mít. Nebo snad mezi fetiše žen z lepší společnosti patří Aaron Taylor-Johnson ostentativně si utírající zadek? Podezřívám režiséra, že sám neměl ujasněno, jak moc (sebe)ironický a úmyslně campový na jedné straně a romantický, duchovní hodnoty materiálním nadřazující na straně druhé chce být. Výsledkem je trojice filmů, jižanský thriller, melodrama o třídních rozdílech a satira ze světa snobů posuzujících druhé podle toho, zda vlastní nejnovější model iPhonu, které jsou místy vcelku zábavné, ale po většinu času se tváří mnohem vážněji a důležitěji, než by se vzhledem k jejich vyprázdněnosti slušelo. 65% (23.11.2016)

Amy Adams ako sexi femme fatale úplne nabudí divákove libido a Amy čím je staršia tým je viac sexi. Tu provokuje výstrihmi kde vidíte skoro všetko. Odlišné správanie Amy Adams sa ukáže byť fantastickým sprievodcom a talentovaná ryšavka podáva ďalší mimoriadny výkon, keďže sa musí zhostiť dvojroly. Nocturnal Animals majú skvostnú atmosféru už v prvých minútach. Z každého miesta na nás dýcha zvláštna aura, na vlastnej koži cítime nepokoj, ktorý navodzujú aj vynikajúce tóny na samotné počúvanie značne depresívne, no do filmu sa náramne hodia. Hoci prvá hodina je mimoriadne napínavá a dáva priestor pre napĺňanie predtúch, v druhej sa mení na priamočiaru cestu katarziu hrdinu a vyšetrovateľa prípadu. Aj pri rozpletaní nitiek si Nocturnal Animals udržia celé napätie. Mužskí predstavitelia hrajú dôležité party a moji obľúbení Gyllenhaal aj Tylor-Johnson sú skvelí. Nocturnal Animals sú pozoruhodne nakrútené, všetky línie v nich výborne zapadnú. Nie sú zložité, ako celok však núkajú nevídaný kaliber. (07.09.2019)

V jednoduchosti je síla. Tak nějak bych po samotném zhlédnutí zhodnotil tento film. Ze začátku totiž nabídne zvláštní titulky, kterými chce navodit určité mystično a já se trošku obával toho, abych se nedočkal dalšího nástupce Davida Lynche. Jenže k mému štěstí k tomu nakonec nedošlo a začal se odvíjet unylý život postavy, kterou hraje Amy Adams. Následně ale příběh poskočil a sledoval jsem úplně jiný příběh, který si z pera vyčaroval Jake Gyllenhaal. A i když se oba příběhy vlastně neprolnuly, tak na závěr zavládlo tak zajímavé ukončení, až jsem vlastně sám musel uznat, že ona pointa lepší být ani nemohla. Film se tváří mysteriózně, ale nakonec se vlastně jedná o hodně solidní drama. Jo a Michael Shannon je tady fakt hodně dobrej! (07.02.2017)

Všichni říkají, že je to chladné, nevím v čem. Je to strhující thriller/drama, který ovšem svou komplikovanou strukturu ne zcela obhajuje v konečné pointě. Děj v Texasu je čistý, vrcholně napínavý, samozřejmě je to spíš žánrovka, ale to mě vůbec nevadilo. Ve spojení s reálným dějem v L.A. občas funguje, občas je to s otazníkem. Motivace postav v reálném světě je možná trochu zvláštní a těžko pochopitelná, stejně jako fakt, že by měla mít kniha Noční zvířata takový vliv na hlavní postavu. Tyto otazníky ale vyplynou na povrch až kvůli konci, který je sice působivý v tom, jak je otevřený a nevysvětlující, ale zároveň tím vyplouvá na povrch pochybnost, zda je to úplně dobře promyšlené. Zásadním kladným bodem je pro mě hudba Abela Korzeniowkiho, která si bere za vzor postupy Bernarda Herrmanna (Vertigo) potažmo Jerryho Goldsmithe (Základní instinkt), a je naprosto skvělá. Nejlepší hudba roku 2016. (02.03.2017)

Tohle bude přesně ten film, nad jehož hodnocením se zapotí i promovaní inženýři filmové vědy. Já se po třech dnech od projekce dostal teprve do stádia "co na to říct?", což ale vlastně pokládám za osobní úspěch, protože cestou z kina jsem byl schopen spíš krajkově vyšívat než hodnotit Zvířata. Jak mám obvykle radost, že díky ČSFD projekci můžu ušetřit (třeba na novou látku), tak tentokrát bych si snad i zaplatil za to, aby mně na konci někdo řekl, k čemu ta načančaná nádhera vlastně došla. Ono je fajn dát mi prostor pro fantazii, ale kdo to má pořád zvládat myslet za režiséry? (25.11.2016)