Kým nás svadba nerozdelí

Dlouho jsem nezažil spontánní potlesk plného kina po nějaké scéně. Naposledy to bylo u Nespoutaného Djanga a teď tady, u jediné svatby, na které nejen že jsem se bavil, ale kterou bych si klidně i zopakoval! A kdo mě zná, ten ví, jak velká je tohle pochvala. To je totiž přesně jeden z těch pěti filmů za rok, kvůli kterým chodím furt jako otrok do kina, i když bych místo toho mohl jít co já vím, třeba do práce. (28.10.2017)

Jev, který jsem odpozoroval letos už u Emma Approved nebo u Baby Driver - občas se divím, že tyhle fiktivní "společnosti" vydržely takhle dlouho a jak to fungovalo předtím, že jsou tak populární a úspěšné, protože vždy, když na ně jsou namířeny kamery, tak jde hned všechno rychle k šípku. Taky jsem si připomněl klasické romanticko-komediální tropy. Učebnicová situační komedie. Na jednu stranu mi chyběly vizuální gagy, na druhou stranu možná lepší, protože by to snadno mohlo zabřednout do trapnosti. Poznal jsem ale i nové věci. Jako třeba co to znamená, když postavy mezi sebou mají nulovou chemii. Mezi sebou, ale i mezi mnou a nimi. A já se tak během filmu sám sebe několikrát ptal, proč se na to dívám, když je mi osud některých postav úplně putna. Co je na těch novomanželích speciálního, když sotva znám jejich jména? Co je speciálního zrovna na této firmě zařizující svatby? Říkejte mi, že jsem po bitvě generál, ale jakou logiku má zařídit svatbu na zámečku a ani se nestarat o to, jestli bude na vše dostatek elektrické energie? Byl to ale hezký film (i když by mu v mnoha scénách prospěla dieta - zkrácení scén), taková univerzální dramedie, která nezná státních hranic ani jazykových bariér. (10.11.2017)

Tož konečně i já se dohrabal na ČSFD projekci a premiéra to byla víc než povedená.....holt škodolibost světu vládne a sledovat tu postupně se bortící dokonalou svatbičku se spoustou pitoreskních postaviček a scén stálo fakt za to. Ne, že bych se smál imrvére, ale úsměv se držel mojí držky průběžně tak nějak neustále a občas jsem nejen já, ale i celý nabitý sál vybuchl v hurónský smích. Krásně to gradovalo a odlet ženicha vstříc hvězdné obloze dostal nejen mě, ale prakticky všechny doslova a do písmene do kolen a pod sedadla. Kdyby to v ten moment skončilo, je to jasných pět hvězd. Bohužel to ještě pokračovalo k zdárnému happyendu a spoustě milých a smířlivých gest a jelikož já jsem škodolibá svině, jde okamžitě jedna hvězda dole :-)) Alors Jojitos jusqu'au cinéma! (11.11.2017)

Francouzské komedie mají určitou jiskru související s francouzštinou a francouzským vystupováním. Když se k tomu přidá dobrý scénář a nápaditá režie, jsou francouzské komedie vždycky jistota. Bohužel tady to moc nefungovalo. Jako groteska to bylo perfektní, francouzský humor občas udeřil naplno, ale člověk se zasmál a pak to hned vyprchalo. Svatební komedie mám rád protože jsem si řadu svateb osloužil jako obsluha a ta atmosféra se nedá nemilovat. Tady ale něco silně vázlo...nevím jak to říct, ale film jakoby úplně zahazoval potenciál tím jak se soutředil na jednu "tragickou" postavu a zbytek tím brzdil. Pobavil jsem se, ne že ne, ale mohlo to být úplně na jiné úrovni. Nehledě na asi jednu z nejotravnějších a nejnepříjemnějších vedlejších postav vůbec...koní ksicht Eye Haidara. (16.06.2019)

Komedie na klasické téma "když se něco se*e, tak se to se*e pořádně". V tomto případě je to vyhrocenější ještě víc, protože ženich je úplný debil. Vzdor tomu všemu se ale nejedná o souvislý sled skečů, ale o relativně decentní humor o lidech, kteří svou práci milují, ačkoliv brblají a dokážou jí leckdy i pořádně zvojtit. Nakache s Toledanem sice nedosáhli kvalit Nedotknutelných, ale rozhodně mě nezklamali. 70% (13.04.2018)