Syrská love story

Emočně nesmírně vypjatý, náročný příběh. U tohohle snímku mi však připadalo nejdůležitější a nejsmutnější, jak jeho režisér zásadně podcenil svoji roli aktéra dění a prostředníka komunikace mezi členy rodiny, do které se vmanipuloval. Zajímavá je otázka, jestli by se celý příběh rozpadu jednoho vztahu nevyvíjel a třeba i nedopadl jinak, kdyby spolu oba manželé mluvili víc, svěřovali se jeden druhému, místo aby svoji situaci naprázdno každý sám rozebíral s cizím člověkem, který se sice postuluje do role rodinného přítele, ale nechová se tak a není jím. Jako by si celé ty roky neuvědomili, že sice mluví, ale ne s tím pravým, a že informace, které si o sobě potřebují říct vzájemně, zůstávají zapečetěné v kameře, u režiséra, který je v sobě nosí jako v hrobě. Jako by právě proto, že se mu svěřují každý zvlášť, zapomněli, že ten druhý to o nich neví a včas se nedozví - a tak se z nich za roky natáčení stali cizinci, kterým už potom nezbývá než vydat se každý jinudy, aniž by přesně věděli, proč se to stalo. *** Fascinující případ závažného překročení hranice, na níž se má a smí pohybovat dokumentární režisér, film pro mě odhaluje především tristní neochotu uvědomit si svoji odpovědnost a vlastní vliv na dění v realitě, kterou natáčí. Ostatně ve snímku najdete i nenápadný, ale velice mrazivý moment, kdy se mu totéž pokouší vyčítat i jeden ze synů obou manželů, který během natáčení vyrostl, stihl dospět a tenhle aspekt rozpadu jejich rodiny nahlédnout a pojmenovat. *~~ (07.03.2016)

Je to velmi silný film, ale po dokumentární stránce ne úplně dobře zvládnutý. Autor zasahoval na místech, kde to vůbec nebylo vhodné a obíral nás tak o autenticitu některých událostí. A naopak tam, kde by bylo vhodné položit otázku, nebo situaci usměrnit, zase mlčí a nechává děj na kameře jen tak plout. Hlavním problémem filmu je ale to, že Raghda a Ámer musí celou dobu mluvit anglicky, kde jsou jejich vyjadřovací schopnosti dost omezené. Zrovna u Raghdy, která je jinak evidentně velmi inteligentní a angažovaná žena, je to nejvíc vidět a pro neobeznámeného diváka může ve filmu působit až hloupě. Věčná škoda, protože látka je to silná a mohl z toho být opravdu hodnotný dokument. I tak ale za zhlédnutí rozhodně stojí a určité povědomí o tom, jak to v Sýrii aktuálně vypadá, tenhle film určitě poskytne. Krom jiného je to taky zajímavá dekonstrukce vztahů a studie určité neschopnosti spolu vzájemně lidsky komunikovat. (25.10.2017)

Emocionální porno rozpadu partnerského vztahu režírované na pozadí syrské občanské války. Dalo by se říci působivé, ale zároveň vyvolávající četné otazníky. Syrská společnost je ostatně jako celý arabský svět výrazně konzervativnější než euroamerický prostor a platí v ní četná společenská tabu. Za zdmi domů a bytů se může odehrávat ledascos, ale navenek je potřeba zachovávat dekorum, které z našeho pohledu jde až do absurdity. Míra otevřenosti výpovědi aktérů, které Sean McAllister sleduje, je pozoruhodná i z pohledu naší kultury a vyloženě šokující z pohledu přísné náboženské morálky Blízkého východu. Člověka pak napadá, že režisér manipuluje buď s divákem, kdy režíruje hranou story, nebo s nešťastnými manžely, kteří zdá se zapomněli na všudypřítomný objektiv kamery. Je to už druhý McAllisterův film, který považuju za hodný zájmu, ale zároveň v něčem rušivý a znepokojující. Celkový dojem: 70 %. (28.04.2019)

Příběh, který je více o vztahu dvou lidí než o válce, vzdoru či uprchlictví a který ukazuje, že před mnoha svými problémy přesunem na druhou stranu světa jen těžko utečeme, což je jeden z důvodů, proč uprchlíci v myšlence snového života v Evropě nakonec polykají hořkou pilulku. (Jeden svět Benešov - 7. 4. 2015) (10.04.2016)

Kvůli názvu filmu jsem doufala v lepší konec, než je naprosté odcizení celé rodiny. Jenže samozřejmě jak udržet pohromadě vlasteneckou aktivistku, která se touží obětovat pro svou zemi, a jejího manžela, který netouží po ničem jiném než klidném rodinném životě? Tihle dva se za celou dobu natáčení filmu nezměnili, pouze jejich postoje a přání se vyhrotily. Úzko mi bylo ze sledování nejmenšího dítěte, vláčeného okolnostmi - nejdřív chce zpátky maminku z vězení, pak chce domů do Sýrie, pak chce velký nůž na zabití Asada a na konci o sobě prohlašuje, že je Francouz a žádný Arab - a to ve chvíli, kdy je v cizí zemi a jeho rodina se zrovna rozpadá. A když je divákovi smutno z tohohle příběhu, ocitnou se tam fotky zabitých lidí z rodného města s poukazováním na to, koho všeho starší syn znal a měl rád, a najednou už naprostý rozkol rodiny, která by bez Arabského jara a syrské občanské války dál vedla spokojený život, není zdaleka nejhorší možný. // Nenadchl mě způsob natáčení a režisérovy vstupy. Taky moc nechápu, při jakých všech osobních rozhovorech a soukromých chvílích se protagonisti nechali natáčet. // Film zdarma ke stáhnutí na stránkách Promítej i ty. (04.06.2018)