I tre volti della paura

Velmi nevyrovnaný film, což u povídkových snímků není vzácné. Povídka ,,Telefon" má sice zajímavý námět, leč v literatuře ( odkud čerpá) i filmu je pro dnešní dobu nijak výjimečný. Krásná M.Mercierová (Angelika) za podívání rozhodně stojí! Nejlepší je určitě ,,Kapka vody", která je po výtvarné stránce naprosto bezchybná - barokní obrazy interiérů, šerosvit a hra barev a tónů od zlaté přes okrovou, purpurovou, hnědou, bílou, šedou až k černé s tisíci (možná miliony) odstínů a přechodů. Kapka vody je tíživě dusivá, s minimálními prostředky vytváří slušnou atmosféru ( kapání vody, vytřeštěné oči, ruka, moucha...). Horror s monstry je zastoupen ,,Wurdulakem", povídkou typicky romantickou, kde den a noc, stíny a tma, rozvaliny a starý klášter hrají opět důležitou roli. Ostatně i interiér stavení je pln detailů a divák je v úvodních záběrech pomalé kamery nedokáže ani vstřebat. Boris Karloff je zde spíše ikonickým doplňkem, než výraznou hereckou hvězdou. Natočeno dle tria spisovatelů - A.P.Čechov, A.K.Tolstoj, G.de Maupassant. Celkově mezi 3-4*. (21.01.2012)

Tři povídky. První je něco na způsob gialla, kde se pohybujeme na pomezí thrilleru a detektivky. Následující je ze starších dob s upírskou tématikou a konečně závěrečná je duchařsky laděná, kde se hlavní postavě nevinná loupež prstenu nebohé stařenky pěkně vymstí. Ta poslední byla asi nejvíc groteskní, protože pohled na figurínu s grimasou, která jakoby měla v sobě anální kolík, ve mě vyvolávala plno veselých úsměvů. Vše se vleklo na vlně podprůměrnosti a atmosféra, kterou u těchto starších kousků obdivuji, byla nevalná, neřkuli ten nedotažený scénář a unylá režie. Kdepak, tento hororový guláš se moc nevyvedl, ale abych Black Sabbath nekřivdil, tak závěrečná tečka na koníčku, mě velmi potěšila. (13.04.2014)

Tu sú tri príbehy-z toho jeden je slabučký thriller,druhý veľmi silno atmosferický gotický horor a tretí slabo nadpriemerný duchársky film. Telefón je o žene ktorej vy voláva neznáma osoba,že ju zabije. Prepracovaný príbeh to bol ale mňa atmosférou ani napatím neohromil.Wurdulak-cudzinec príde do dediny a tam riady upír a nájde tam mŕtvolu chlapa a v tej dedine vládne strach,lebo jedna rodina čaká otca,ktorý zabil toho upíra a on sám sa stal ním,ktorý sa živý na blízkych a rodine.Druhý príbeh sa odohráva v temnom prostredí a je to dosť ponuré.Krásny vizuál a čoraz viac fandím gotickým hororom,ktorý tiež do tej kategórie patrí.Tento diel disponuje mrazivými kulisami,ktoré dotvárajú dosť silnú atmosféru.S B.Karloffa išiel strach a bol naozaj výborný.Táto časť bola najdlhšia ale aj najlepšia.Kvapka vody-Je to o žene ktorá ide obliecť ženu,ktorá zomrela a zoberie jej prsteň a od tej chvíle sa začnú diať divné veci,a tej žene dochádza že to nemala robiť.Jeden so silnejších duchárskych príbehov,ktorý mal aj silnejšiu atmosféru.Ale keby nebolo vynikajúceho druhého príbehu,tak také hodnotenie určite nedám. (15.05.2014)

Tak nakonec se Bavovi, italsky afektovaný, povídkový snímek povedl. První kousek byl velmi průměrný po všech stránkách. Druhý příběh, "upírský" a nejdelší, i přes svou naivitu mnohé napravil a závěrečná scéna velmi povedená. Poslední povídka by si zasloužila samostatné hodnocení. Dokonalý horor. Divák přesně ví,co se stane, ale půlky jsou prostě stažené a funguje to výborně až do konce. Samotné jí dávám s chutí plný počet. Díky ní lepší čtyři, což je pro povídkový film velmi příznivé hodnocení. (14.09.2012)

Italové točí Rusy a Francouze a vznikne z toho žánrová klasika. Oduševnělá, se smyslem pro tajemno a strach. Naneštěstí ale jen lehounce nadprůměrná. Zápletky všech tří povídek jsou veskrze triviální, většinou předvídatelné a nijak originální (asi by se slušelo zdůraznit že dnes, v době vzniku literárních předloh - a možná i filmu samotného - pravděpodobně ne). Přesto dokáží vybudovat zajímavou a potřebnou atmosféru. Potěšilo mě řazení povídek, které je nakonec seřadilo od nejslabší po nejsilnější. První povídka je skoro k pousmání, třeba i proto, že zjistíte, kde asi (možná) brali inspiraci tvůrci Vřískotu. Ale zase tu můžete vidět představitelku Angeliky Michele Mercier. Druhá povídka mě potěšila studiovými kulisami (já tohle miluju), krásnými ženami (ach, Zdenko) a schopností z mála vytřískat poměrně dost (jak málo stačí, aby šel z Karloffa strach). Poslední povídka pak svou zasmrádlou neoriginalitu přehlušuje skvělou maskérskou prací a obrovským umem vyděsit takřka z ničeho (opravdu, když už nic, tenhle film a tahle povídka ukazují, že k tomu stačí opravdu málo). Nejvíce z celého filmu mě pak bavil Karloffův závěrečný proslov a titulky. Fakt zábavné. Ve své době na velkém plátně by to na mě asi působilo hodně, dneska už asi, coby zmlsanec konzumující hodiny a hodiny horrorového filmu, potřebuji trochu více. Je spousta věcí, kterými mě film zaujal, uspokojil a pobavil. Naneštěstí mezi nimi není to hlavní. Trochu jsem se nudil a nemůžu se zbavit pocitu neukojení. Podívám se na to někdy znovu? Asi jo. (05.04.2013)