Piknik na Hanging Rock

Piknik na Hanging Rock rozhodně není námět pro seriál a tady se to plně potvrdilo svojí utahaností. Dokonalosti filmu se to nepřibližuje ani trošku a pokud ho někdo, kdo viděl seriál, neviděl, tak mu ho vřele doporučuji. Nutno ale uznat, že to má dost dobrou kameru a chvílemi zajímavou atmosféru (která se ale s tou, co byla ve filmu, nedá srovnávat). Podrobněji seriál rozebírám v komentářích k jednotlivým epizodám. Lepší 2* (07.04.2020)

Vizuálne veľmi pôsobivé, vďaka krásnym dobovým kostýmom a podmanivej kamere, dejovo však riedke a často zadrhujúce sa. Pomalšie tempo v tomto prípade neprospieva a jediné, čo diváka nakoniec drží pri obrazovke je zvedavosť ohľadom záverečného rozuzlenia. V podstate si stačí pozrieť prvú a poslednú epizódu. Neuspokojivé 5/10 (24.03.2019)

Nevím, co jsem vlastně od seriálu očekával, snad to, že se budu dobře bavit. K tomu ale nedošlo. Tvůrci se utápěli v pokusech vytvořit z ničeho napětí a podmanivou atmosféru, přičemž hanebně selhali. Scénář mi neměl co nabídnout, protože nejméně čtyři epizody z celkových šesti tvořila jen nudná vata, flashbacky byly v podstatě zbytečné, protože se na nich nestavělo, a namísto toho, abych se těšil na rozuzlení, vyhlížel jsem závěrečné titulky. Věřím tomu, že spousta lidí vidí Samaru Weaving jako krasavici, ve mně ale její zubatý úsměv s koutky staženými k bradě vyvolává pocit akutního ohrožení. (08.06.2020)

Za mě dosti utahaný příběh, který by vystačil na 2 hodiny. Nebudu zřejmě příliš přehánět, když řeknu, že vše podstatné vám řekne první a poslední díl. Zbytek totiž působí jako těžká vata. Seriál se k tomu tváří děsně tajuplně a komplikovaně - přitom je to celkem zbytečné. Přiznávám, že jsem seriál dokoukal pouze kvůli Dormerce, která byla opět úžasná. Za pozornost stojí i prerafaelistické pojetí záběrů. Tím to ale končí. Zkrátka dvě hvězdy... (11.04.2020)

Vizuálně nádherné (krásná příroda i ty dokonalé "young ladies" in white) a k tomu příjemná English (nejlépe do sluchátek). Nutně se ale nabízí srovnání s původním filmem z roku 1975, australského režiséra Petera Weira, který kdosi výstižně okomentoval takhle : "...One of the best, most mesmerizing and mystic films ever made. A dense dream atmosphere that predates Lynch". V tomto filmu, zpracovaném ještě "klasickými" technikami a postupy, byl děj vložen do pouhých 110 minut, přesto a právě proto (možná i díky uhrančivému soundtraku s tóny panovy flétny) působil mnohem věrohodněji. Lze to brát jako hmatatelný důkaz, že technicky dokonalé digitální záběry, triky, motivy, efekty, tak typické pro moderní kinematografické trendy, nejsou absolutně zárukou jakékoliv hlubší kvality. Naopak, působí prázdně a lacině. (08.04.2020)