Island of Lost Souls

Jednoznačně nejlepší verze filmu Ostrov Dr. Moreau. Černobílá kamera dodává snímku na atmosféře a působivosti, masky jsou ze všech tří verzí nejpovedenější (což je trošku zarážející vzhledem k době vzniku obou remakeů) a i když zde není tak slovutný záporák, jakým byl Lancester či Brando - je Ostrov ztracených duší nesmírně zábavným filmem a dnes již obrovskou klasikou, která kdysi ležela hodně dlouho v trezoru (a to i v některých státech v USA). (26.12.2014)

Horor z 30. let s dávkou sci-fi, dobrodružství a romantiky podle díla H. G. Wellse. Díky ideální stopáži není prostor pro nudu, solidní hudba umí dotvořit brilantní atmosféru, jíž napomáhá tajuplné prostředí a hra se stíny, stejně tak poetika černobílého obrazu dodává příběhu ty správné grády a zvrácenost pokusů dr. Moreaua je pikantním kořením. Divákovi utkví v hlavě nejen "výtvory" vědce, ale také každodenní rituál "domorodců" na ostrově a dům bolesti. P. S. Jsem zvědavý na nové zpracování v roce 2016. (23.01.2014)

Polozapomenutá klasika žánru, která zaujme především skvělými hereckými výkony Charlese Laughtona a Beli Lugosiho a na svou dobu vynikajícími maskami. Wellsův příběh sám je dostatečně známý a Island of Lost Souls je bezpochyby jeho nejlepším zpracováním. Povinnost pro historiky žánru a fandy starých dobrých kusů. (04.11.2007)

Island of Lost Souls je jednou z mála anomálii v kinematografii, kedy je najstaršia adaptácia doteraz tá najlepšia, pričom tá najhoršia je paradoxne tá najnovšia. Vo svojej dobe snímka vyvolala značnú kontroverziu a ani sa niet čo čudovať, ale také Freaks boli predsa len iná kategória. Krátka stopáž tomuto hororíku sluší, častokrát poteší vynaliezavý záber a štúdiová výprava vôbec neprekáža. Charles Laughton má v úlohe Moreaua neustále na tvári potmehútsky výraz a je napriek svojej vnútornej hrôzostrašnosti sympatický, s unudeným Brandonom radšej ani neporovnávajme. Inak očakávam, že sa dočkáme v najbližšej dobe seriálu, prípadne filmu. (22.03.2020)

Hm, klobouk dolů, první Ostrov Dr. Moreau, který mě neotravoval. V dětství se mi ta kniha narozdíl od zbytku Wellse moc nelíbila, protože byla příliš meditativní na téma "kde je hranice člověka a co ho dělá člověkem". Ne že by mi vadila těžší literatura, ale jiné jeho knihy byly větší pecky. Tuhle notu různá novější zfilmování pěkně vezmou za své a udělají z toho nestravitelnou kaši. Zde je vyprávěno s lehkostí a elegancí, interpretace mi vyloženě sedla. Jsou obsazeni výborní herci a skoro nikdo nepřehrává, až na němofilmové koulení očima, které se herci touto dobou ještě neodnaučili (a až na kapitána). A závěrečné minuty, gradace a na konci rezignace, jsou podané mistrně. (13.01.2014)