Šok

Poslední Bavův film je příběhem matky a jejího syna, kteří se po smrti otce vrací (i s novým otčímem) na rodinné sídlo. Tady začíná maminka halucinovat, a ani kluk, jehož vizáž si permanentně říká o přesdržku, na tom není dvakrát dobře. Příběh je komorní, ale naštěstí je jeho tahounem Daria Nicolodi, která bývá zárukou kvality a ani v případě Šoku tomu není jinak. Bava (a možná ještě více jeho syn, který určitě s režií pomáhal) budují zvláštní, hypnotickou atmosféru a tak vůbec nevadí absence krve ši nahotinek. Kvalitní film. (31.07.2009)

Mario Bava se měl u svého posledního filmu snažit trochu víc. Šok docela postrádá atmosféru a dějový spád je dost pomalý. Hlavní role Darii Nicolodiové byla skvělá, ale snímek to moc nezachránilo. Docela průměrná duchařina, která ve své době možná něco znamenala, ale z dnešního pohledu mi nepřijde příliš zajímavá. Navíc ten konec, to je teda věc. PS. Scény s pianem ale za něco stojí! (26.11.2011)

Vynikajúci mysteriózny horor a viac než len dôstojná Bavova rozlúčka. Tento horor je ako nepríjemný tak aj desivý, je tu množstvo scén, pri ktorých divákovi "hrkne", či už hnusom alebo desom. Od začiatku sa tu buduje skvelá mysteriózna atmosféra za podpory výbornej práce so svetlom a tieňom. Herečka tu podala jeden famózny výkon, hádam aj porovnateľný s Isabelle Adjani vo filme Possession (1981). Jediná vec, čo mi troška vadila bola sprievodná hudobná zložka, myslím typickú hudbu v talianskych filmoch toho obdobia (mám ju radšej v gialle). Našťastie Bava od nej v kľúčových okamihoch upustil a vsadil na osvedčenú "škrípavú a dunivú" kartu. Hororovým fanúšikom by tento horor určite nemal ujsť. 85/100 (17.02.2015)

Štýlová rozlúčka Maria Bavu s hororovým žánrom. Shock je typickou haunted house duchárinou, do ktorej maestro zakomponoval aj niektoré, v tej dobe ešte nie úplne štandardné prvky, ako je napríklad dieťa posadnuté duchom či isté opatrné náznaky gore, ktoré sú možno akousi predzvesťou blížiacej sa brutálnej makabróznej éry talianskej hororovej kinematografie. Film má síce trochu pomalší rozjazd, záverečná divoká polhodinka je však dostatočnou kompenzáciou za tieto zdĺhavejšie okamihy... (15.06.2011)

Vyloženě „šok“ se v mém případě nekonal, ale překvapení určitě ano. ​Tento film má nesmírně precizní výstavbu scén, kde se hororové momenty takřka pravidelně střídají s tradičním rodinným příběhem. Náběhy do surrealistických či hororových výjevů splývají s realitou a během jejich dění jen stěží odhadnete, jaký má jejich přítomnost význam. Až do samotného vyvrcholení tohoto neobvyklého mysteriózního kousku vás Mario Bava nechává na pochybách, zda sledujete opravdový horor o nadpřirozených silách nebo spíše psychologické drama z rodinného prostředí plné nočních můr, strašidelných snů i šíleného chování syna i matky pod vlivem následků tragické situace. Na to, že jde o nízkorozpočtový snímek na poli hororu, s výpravou spíše televizní, vnímám tuto velice nápaditou práci se žánrem teprve jako velké překvapení, stejně tak výrazné rozpracování psychologie postav nebo povedené herecké výkony hlavních protagonistů. Atmosféra i hororové scény byly občas na můj vkus možná více hnusné, než děsivé, ale vzhledem na tu pohltivou sílu, kterou se tvůrcům v tak skromných podmínkách podařilo vytvořit s neustále stoupající tendencí, nemám ve výsledku moc výhrad. Problém mám zejména se samotným tématem satanismu, které mě jakkoliv míjí a chybí mi zde v něm jakýkoliv hlubší přesah nebo přínos. A když už, 4 hvězdičky mám mezi horory s dítětem posledným ďáblem obsazené pro Exorcistu z roku 1973 a černobílá Neviňátka, oba na mě zapůsobily určitě o něco víc. I pan režisér má pro mě na kontě něco lepšího, byť za tuto labutí píseň se stydět Bava rozhodně také nemusí. 65% (30.04.2021)