Šok

Štýlová rozlúčka Maria Bavu s hororovým žánrom. Shock je typickou haunted house duchárinou, do ktorej maestro zakomponoval aj niektoré, v tej dobe ešte nie úplne štandardné prvky, ako je napríklad dieťa posadnuté duchom či isté opatrné náznaky gore, ktoré sú možno akousi predzvesťou blížiacej sa brutálnej makabróznej éry talianskej hororovej kinematografie. Film má síce trochu pomalší rozjazd, záverečná divoká polhodinka je však dostatočnou kompenzáciou za tieto zdĺhavejšie okamihy... (15.06.2011)

Ďalší z dôkazov ukazujúcich, že z hovna sa bič upliesť dá. Stačí k tomu jeden dom s neporiadkom v pivnici, socha dlane z porcelánu, pár hercov a hojdačka na strome. Plus režijný talent a originálny nápad podporený víziou znepokojujúcej atmosféry. Z mála vstupov sa podarilo vydestilovať napínavý film o vzťahoch v jednej rodine, kde skoro nič nie je tak, ako sa javí. Nechýba podarený záver. Ten z predchádzajúceho deja nedokáže odhadnúť takmer nik. Prezradím len, že je v znamení sovietskych filmov, končiacich žiarivými úsmevmi detí, chránených milujúcimi rodičmi. A tak to má byť, nie? Veď kto je pokračovateľom nášho celoživotného úsilia, odkazom do budúcnosti? Predsa naše deti! Poznámka: Chlapec z filmu čímsi pripomína malého Jirku Olivu zo seriálu My všichni školou povinní, len mal o dosť viac vykazený chrup. Tu ale nemiešal dúhové mydlo ako darček pre pani učiteľku zo zvyšočkov použitých mydiel, no venoval sa napríklad maľovaniu desivých výjavov z minulosti matky a odrezávaniu hláv fotke či bábike. (08.04.2015)

Kombinace sedmdesátkové Itálie, posledního filmu Maria Bavy, psychologické duchařiny, skvělých herců, výborné kamery, opravdu děsivého malého kluka (s výborným šišlavým českým dabingem), naprosto skvělého hereckého výkonu nádherné Darii Nicolodi a hlavně posledních ultra psycho dvaceti minut mě dokázalo pohltit a uchvátit, jak už dlouho žádný film. Nicolodi svým hereckým umem, vytřeštěnýma očima a trhavými pohyby dokázala, že jsem se zcela vcítil do její postavy a skoro prožíval to, co ona. Zajímavá kamera, skvělá hudba. Naposled mě takhle vyděsil Session 9, Shock to ale na rozdíl od něj dokázal po celý film. Ty dvě zcela nečekané lekačky (jedna hned v úvodních minutách filmu) mě totálně rozsekaly a bylo jediné štěstí, že jsem byl na záchodě, než jsem si ten film pouštěl, jinak by bylo bláto na hřišti. Dariu Nicolodi jsem měl rád, po tomhle filmu ji miluju. 4,5*. (19.02.2011)

Poslední Bavův film je příběhem matky a jejího syna, kteří se po smrti otce vrací (i s novým otčímem) na rodinné sídlo. Tady začíná maminka halucinovat, a ani kluk, jehož vizáž si permanentně říká o přesdržku, na tom není dvakrát dobře. Příběh je komorní, ale naštěstí je jeho tahounem Daria Nicolodi, která bývá zárukou kvality a ani v případě Šoku tomu není jinak. Bava (a možná ještě více jeho syn, který určitě s režií pomáhal) budují zvláštní, hypnotickou atmosféru a tak vůbec nevadí absence krve ši nahotinek. Kvalitní film. (31.07.2009)

Největšími perlami od Bavy jsou pro mne Maska démona a Prokletí smrti, tedy gotické horrory. Po delší době jsem se vrátil k jeho Šoku a zpočátku si říkal, jak mě mohl tenhle film kdysi bavit...a přeci mne nakonec opět chytnul. Skvělá kamera, typická italská hudba přecházející v jistých momentech v disharmonii a nakonec jen směsici zvuků, pohledná Daria Nicolodiová a především představitel padouchů (navždy mi zůstane v paměti jeho slizká role v Bílém tesákovi) John Steiner. Uvítal bych bouři, mlhu a pavouky, vše nakonec vynahrazuje strašení, u kterého jeden zpočátku neví, zda je skutečné nebo nastražené. S dětmi je v horrorech potíž, a pokud je něco posedne, pak dvojnásobná. Film, který všechny současné Insidous a remaky Poltergeistů strčí hravě do kapsy - tady je totiž smrt opravdová. Pěkná práce nejen s vysunovacím nožem, ale i s krumpáčem... Závěr lahůdkový. (17.09.2015)