Korunný princ

Příjemné překvapení. V úhoru současných televizních i celovečerních pohádkových příběhů zastává Korunní princ tu přijatelnější formu, částečně také proto, že se dokázal vymanit ze zavedeného líbivého stereotypu (což je vzhledem k výběru režiséra přinejmenším podivuhodné). Příběh má spád, myšlenku a je na něm znát jistá scénáristická propracovanost, přestože leccos by se dalo ještě vylepšit. Jak už se ve svém obšírném pojednání zmínil kolega Adam Bernau, za nejslabší považuji překvapivě oba královské páry, které se stávají pouhou kulisou, přičemž jejich rozhodující slovo má nemalý význam. Tradičním nešvarem moderních pohádek je potom jejich záliba v rytířských turnajích, většinou stylizovaných do velkorysé akční podívané, ale v případě Karla Janáka je to přece jen posun k lepšímu (viz. jeho předchozí tvorba). Celkově nelze proti Korunnímu princi nic zásadního namítat, atmosféra je přímo pohádková, elixír zapomění bych ocenil jako jednu z nejzdařilejších ingrediencí současných českých pohádek a herci hrají své postavy s neskrývaným potěšením a elánem. Příjemně překvapili jak mladí, tedy Děrgel, Hádek i Josefíková, tak herci starší generace, především vynikající Kříž a Abrhám. Ten v roli půvabného čaroděje, tedy mimo svůj klasický záběr, naznačuje, že by mohl být vítanou posilou i lehčích žánrů. Po letech prachbídného strádání a nepřekonatelného odporu se konečně objevil záblesk něčeho lepšího, vtipnějšího a stylovějšího. Na obyčejnou televizní pohádku málem zázrak. (27.12.2015)

Jsou lidé, kteří označují Karla Janáka jako novodobého Antikrista. Já s ním problém ale nemám. Neříkám, že se mu daří vše, na co jeho režisérská ruka sáhne, ale Korunní princ se mu podařil. Skvělé je především herecké obsazení: oba královské páry, princ Jan (co na tom, že moc nehraje, mně se jako princ líbí), princ Karel (konečně vidím Kryštofa Hádka v záporné roli a jde mu to skvěle), Gandalf Josefa Abrháma nebo princezna (jak se vlastně jmenovala?) Evy Josefíkové, která je sázka na jistotu. Jo, trochu se tam šišlalo (pana Mrkvičku jsem jen tušila), hodně se tam zdravilo ("Dobrý den"), malinko se kouzlilo a kazily to snad jen ty roztleskávačky a tribuna z Příběhu rytíře. Ale vlastně proč ne. Já tohle od českých televizních pohádek, které se vysílají (nejen) o Vánocích, chci: aby se hlavně nebraly vážně. A to Korunní princ splňuje. (25.12.2015)

„VŽDYCKY MĚ TRÁPILO, ŽE MNĚ TEN TRŮN ZÁVIDÍŠ…“ /// Parádní obsazení! Hádek je nádhernej hnusák, Děrgel super dobrák, drak není digitální průser a rytířskej turnaj neláká na „prachy“, ale na ftip. Umírněnej. Taková pohádková krávovina, která si ze sebe dělá prdel. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Často nevím, co jsem zač. Hlavně když se napiju… 2.) Miluju, když hlupák svoje štěstí najde. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ ne (29.12.2018)

Na televizní záležitost celkem solidní a hravě to strčí do kapsy většinu pohádek, které za velkého humbuku berou útokem kina. Asi nejvíc baví pitoreskní dvojice padouchů v podání Kryštofa Hádka a Pavla Kříže. Zejména Hádek si svého zlého prince užívá a je to především on, kdo se stará o humornou stránku příběhu. Něco do sebe měl i rytířský turnaj a na Evu Josefíkovou se dobře koukalo i tady. Naopak souboj s drakem byl až příliš televizní a Patrik Děrgel mě opětovně přesvědčoval, že na to být hercem prostě nemá, ačkoliv oproti minulosti nebyl tak příšerný. Na Štědrý večer zcela vyhovující pohádka. 75% (25.12.2015)

Korunní princ je na české poměry pěkně udělaná a místy i opravdu zábavná pohádka, která si vzala nejeden filmový prvek ze světové kinematografie (např. vtipně pojaté souboje o princeznu alá Příběh rytíře, čaroděj a jeho vězněný pomocník na řetízku alá Hvězdný prach atd.). Herecké obsazení mi přišlo dobře zvolené, od sympatického prince Jana, přes potrhlého sluhu v podání Kříže, až po tajemně temného Abrháma. S příběhem jsem byl též spokojený, jelikož člověk opravdu netušil, kdo všechno se napije elixíru zapomnění. Z technického hlediska byla pohádka zvládnuta rovněž dobře, byly tam pěkné záběry kamerou, příhodná hudba a i ten drak nebyl na naše poměry až zase tolik tragický (když si vezmu v potaz hrůzy od Asyla). Zkrátka milé filmové překvapení z tuzemské produkce, které si zaslouží pozornost. (25.12.2015)