Réžia:
Dietrich BrüggemannScenár:
Dietrich BrüggemannKamera:
Alexander SassHudba:
Dietrich BrüggemannHrajú:
Bernd Begemann, Ruth Bickelhaupt, Oliver Bröcker, Anna Brüggemann, Dietrich Brüggemann, Andreas Dresen, Liv Lisa Fries, Benno Fürmann, Michael Gwisdek (viac)Obsahy(1)
Uznávaný afro-nemecký spisovateľ Sebastian Klein je na turné a v zapadnutých častiach východného Nemecka sa mu dostane privítania od neonacistov: úder do hlavy. Sebastian stratí pamäť a opakuje všetko, čo mu iní povedia. Dostane sa do rúk neonacistov a ich vodcu Svena – a cíti sa medzi nimi ako doma. Objaví sa v talk show a opakuje heslá, ktoré mu Sven pošepká. Černoch bojujúci proti integrácii – verejnosť je celá bez seba. A Sven sa konečne stáva názorovým vodcom. (MFF Cinematik Piešťany)
(viac)Videá (1)
Recenzie (21)
Velice vtipná a lehká komedie, která si dělá srandu zkrátka ze všeho. Srovnání s Troškou je blbost, i když je pravda, že některé vtipy byly prvoplánové, jiné zase až ve stylu Monty Pythonu. A vůbec to není jen o náckách, ale spíš o absurditě dnešní přehnaně korektní společnosti. Uznávám, že to není žádný hluboký film, i když myšlenku má. ()
"Německé komedie mi nepřijdou vůbec vtipné" zazní ve filmu a v zásadě to platí i na Heil. Černoch s hakenkreuzem na čele, který papouškuje xenofobní výroky, a blbí a blbější náckové, kteří dělají blbé věci, jsou spíš jen tak infantilně humorní, tak člověk se zasměje, ale je to spíše tak na desetiminutovou scénku a ne na celý film. ()
Všude je Heil chválen za chytré pojetí problematiky. Dle mého to primitivnějším způsobem už nemohlo být podáno. Vtipy nefungovaly, i přesto, že to situace a scénář přímo nabízel. Dle mého hlavně režijně nezvládnuté a herecky až groteskně parodické (ve špatném smyslu než byl záměr). Heil působil, jako kdyby se na problematiku vrhnul Troška. ()
Pokud se film drží satirické linie, tak je to fajn. Dělat si srandu z nácků už je tak trochu evergreen a o to víc potěšilo, že se tvůrci nebáli zesměšnit i ultralevicovou scénu. Scénka, ve které se do sebe afáci pustili, byla kouzelná. Zlatý hřeb přišel v závěrečné talk show, u které jsem se zase po nějaké době nahlas smál. Bohužel na povedené momenty připadá přibližně stejný počet těch nepovedených, u kterých se člověk nudí nebo kroutí hlavou. Když se satirický duch vytratí, je to jen laciná veselohra o idiotech a takové mě moc nebaví. Filmu budiž přičteno ke cti, že nesklouzává k vyložené trapnosti. Celkově tu vidím spoustu promarněného potenciálu, ale i tak se na to dá v pohodě dívat. 60% ()
Klasická ukázka karlovarského paradoxu. Byť většina festivalové nabídky je tvořena umělecky ambiciózními, vážnými, přemýšlivými a relativně pomalými filmy, tak největších potlesků a slušných umístění v divácké ceně se dostává lehkým, nenáročným komediím bez větších přesahů. Nikomu nevyčítám tento vkus, jenom si říkám, zda se festival nakonec slušně nemíjí s cílovou skupinou. Ale víte co? Řekněme si to ve stylu Heilu. Já se mnohem líp cítím mezi mladými, usměvavými, hezky a sexy oblečenými holkami než hipsterskými intelektuálkami s výrazem na pomezí přemýšlím / jsem dementní bez elegance a sex-appealu. A těch pár samoúčelně cizích slov a odkazů v diskuzi po filmu nezpůsobuje zrovna touhu stahovat jim jejich nadměrně velké kalhotky. Takže jezděte dál, spěte při mých oblíbených filmech a pak vypadejte krásně na promenádě a v klubech. Samotný film Heil od začátku do konce staví na humorných epizodkách v podstatě groteskně parodického typu vybudovaných jednoduše nafouknutím stereotypů do extrému. Občas se trefí a je zábavný, občas je novácky trapný, v každém případě je ale jednoduchý a čistě zábavný. ()
Reklama