Réžia:
Ali SoozandehScenár:
Ali SoozandehKamera:
Martin GschlachtHudba:
Ali N. AskinHrajú:
Arash Marandi, Alireza Bayram, Siir Eloglu, Thomas Nash, Hasan Ali Mete, Klaus Ofczarek, Morteza Tavakoli, Payam Madjlessi, Roxana Rahnama, Elmira Rafizadeh (viac)Obsahy(1)
Tri mladé ženy a jeden muž majú podobné túžby ako ich vrstevnici inde na svete. Žijú ale v Teheráne, kde platia úplne iné pravidlá. Rockové koncerty v kluboch, nemanželský sex, alkohol aj drogy miestne zákony zakazujú a vytláčajú do podzemia. Kto má peniaze a moc, pravidlám sa ľahko vzoprie. Ostatným, ktorí chcú žiť mimo úzko vymedzených mantinelov, hrozia tvrdé tresty. Pri ceste za šťastím a slobodou tak hrdinovia filmu musia búrať tabu a riskovať. (ASFK)
(viac)Videá (6)
Recenzie (99)
Tak především: perská aristokracie má ve zhýralosti tradici, sahající až do předislámských časů. Jeden diplomat mi vyprávěl, jak na recepcích, chráněni diplomatickou imunitou ambasád, se Íránci vždy hbitě zmrskali a šukali jak králíci. Za šáha. --- Od té doby íránská společnost hodně vyspěla, i přes represivní režim. Manýry aristokracie se rozšířily hlavně ve městech. Milióny Íránců jsou vábeny západní antikulturou - pop-music, alkoholem, drogami, promiskuitou, prostitucí... Zakázané ovoce chutná a oni nezřídka nenalézají únosné meze. Popravy nepomáhají. Korupce a pokrytectví je všude, jsme v Orientě! --- Írán je kotel, kde je smícháno mnoho nebezpečných substancí a překotně se vyvíjí. Historická zkušenost říká jasně, že za takové situace nemá konsensuální demokracie mnoho šancí. Pokud by to nebyli ajatoláhové, vládl by nějaký Saddám, Pinochet nebo šáh (ten byl nejmírnější). --- V tomto filmu sledujeme příběhy tří žen, které překračují sexuální (i jiné) normy. V Íránu zákonné, jinde pouze etické. Nechtěl bych být partnerem žádné z nich, i když nejsem muslim. Všechny hrají falešnou hru. --- Autor filmu to zřejmě pojal jako kritiku režimu. Je to pořád stejná písnička: za to, že jsem hovado, můžou jiní, ne já. To je ale ohavná, zhoubná lež. První s ní přišel Marx. Já jsem zažil komunismus, který mi byl bytostně odporný. Volil jsem emigraci, ale trvalo to roky, než se mi podařilo utéct. Musel jsem snad kvůli tomu mezitím dělat dealera nebo veksláka? Oženit se a podvádět svoji ženu (která podvádí mě)? Fetovat, chlastat a šukat bez zábran? Nebo dokonce kolaborovat? Samozřejmě nikoli. Ten režim mi opravdu ublížil, protože mi bránil žít, jak jsem stvořený. Ale nepřinutil mě, abych žil amorálně. Jen ať se žádná kurva nevymlouvá na režim! ()
Dosť možno najodvážnejší iránsky (dobre, nie úplne iránsky, ale chápete...) film, rozhodne však najodvážnejší film o živote v Iráne, aký som kedy videl a nejaké už na konte mám. Premyslená mozaika osudov zopár postáv, nie je ich však príliš veľa, aby sa v tom dalo vyznať, v dnešnom Teheráne. Nebudem riešiť, či nemal byť film radšej hraný, pretože mi je to v konečnom dôsledku jedno, skutočne som vnímal iba ten dej a spôsob, akým sa všetky osudy začali do seba zaplietať a ako sa rozplietli, respektíve zauzlili takým spôsobom, až som mal sám pocit, že som škrtený. Podobne ako jedna nie príliš sympatická postava v príbehu. Možno plný počet nie je úplne najobjektívnejší, ale pocity sú silné a povedzte, kedy ste naposledy videli iránsky, dobre, tak radšej film o živote v Iráne, kde je ústrednou témou sex. ()
Škoda, že tenhle film je animovaný a nikoliv hraný, což z podstaty věci šlo asi jen těžko zrealizovat, ovšem hraná varianta mohla být ještě naléhavější. Nicméně Teheránská tabu (stejně jako dříve celkem podobný rovněž animovaný Persepolis) jsou skutečně silnou obžalobou íránské teokratické totality, která v ledasčem připomíná status quo toho, jako to vypadalo u nás před rokem 1989...dost podobný rozkol mezi oficiálně hlásanou režimní morálkou a její praktickou aplikací... ()
Chvíli mi trvalo, než jsem si zvyknul na to, jak tu tvůrci rozkrývají celou řadu sexuálních tabu u muslimů obecně. Možná i proto natočili podobně laděný film za rakouské a německé peníze. V Íránu by jim za podobné rouhání nejspíš pověsili koule do průvanu. Po chvíli jsem si ale na něco, co mi u této kultury příliš nesedí, nakonec zvykl a začal si užívat běžné, ale zároveň jedinečné a smutné příběhy lidí uprostřed Teheránu. Ty se snaží zapůsobit, což se jim daří, ale brzdí je celá řada lidí, kterým chybí špetka lidskosti. Závěr filmu mě totálně sejmul, že jsem neměl slov. Ve spojení obrazu a orientální hudby se stalo to, že mi bylo vysloveně smutno. Důkaz, že i v Teheránu žijí lidé jako my, kteří ale chtějí žít život jako my, ale přitom jsou ovlivňováni tradicemi a pravidly, které u nás nikdy nikdo nepochopí a ani kolikrát chápat nechce. ()
Mozaikovité vyprávění se skládá až příliš pomalu, takže výsledná katarze pro mě nebyla tak silná, přestože se snímek v průběhu rozjede. Během toho se představí několik postav, které se ničím neodlišují a snaží se co nejlépe žít svůj vlastní život. Sice se dopouštějí chyb, ale je to především režim, kvůli kterému se jim nedýchá svobodně. Některá kritika (postavení žen, sexualita) je proti němu namířena přímo a otevřeně, ale objevuje se proti němu také plno skrytých podtextů a scén, které ukazují komplikovanost a rozsáhlost situace, což filmu dodává hloubku. A rotoskopie pro mě byla spíš ozvláštněním, než že by mě vyloženě v táhla. 3,5* (Brno, kino Scala) ()
Galéria (27)
Fotka © filmladen
Zaujímavosti (5)
- Ve scéně, kde Elias nastupuje do auta, které řídí Sára, nejsou vyobrazeny otevírající se dveře. (TheSompeque)
- Celosvětová premiéra proběhla 20. května 2017 na Cannes FF. (Varan)
Reklama