Hello, Dolly!

Gene Kelly zrežíroval božskou taneční choreografii, Barbra je jako obvykle skvostná - pěvecky i herecky (a v nádherných šatech jí to fakt sekne), celá scéna je pohádkově pestrobarevná, na druhou stranu je ale většina hereckých výkonů tak nechutně stylizovaných a vystoupení většiny pánů (kromě Matthaua) má tak údesně přiteplenou manýru, až se to těch 146 minut téměř nedá vydržet. Jinak ústřední melodie, to je prostě klasika. (18.06.2012)

Vzhledem k tomu, že je Barbra Streisand nejen moje oblíbená zpěvačka, herečka, ale i vynikající režisérka musím vyzvednout tento muzikál, a proto si odemne zasloužil tolik hvězdiček. Dolly Lewiová (hraje jí Barbra Streisand) je vdova, a živí se jako dohazovačka (taková modernější KECALKA :o). Je velmi schopná, šarmantní a výmluvná, a svou inteligencí se snaží dávat dohromady lidi z nejrůznějších vrstev... (09.02.2007)

Kdyby se z filmu vystřihla většina muzikálových čísel, byl by sice film minimálně o polovinu kratší, ale rozhodně by mě bavil výrazně víc. Všechno to poskakování a zpívání film zpomaluje, což je ohromná škoda, bže všechny ostatní scény nemaj chybu, jsou skvěle napsaný, vypointovaný i zahraný. No prostě klasickej, kýčovitej muzikál z dob, kdy se tomuhle žánru v Americe hodně dařilo. (06.07.2010)

S muzikály to mám tak, že některé nezřízeně uctívám, z některých je mi špatně. Tenhle kousek, kde hraje Walter Matthau zakyslého starého mládence, který se nechá zblbnout fikanou ženskou, patří k těm zbožňovaným. Za co? Takže: geniální hudba, choreografie, v které se nepočítá jen s kroky, ale i s předměty a kostýmy: krásné fialové šifonové šaty ve "1,2,3" scéně v kloboučnictví, zlaté šaty ve vrcholné scéně s Louisem Armostrongem, jejíž dojemná kýčovitost mě pokaždé rozerve (a rozeřve), nápaditá režie a v neposlední řadě herci v čele s Barbrou, která je nejlepší minulou i budoucí Dolly Levi na světě. (06.03.2005)

Není to tak dobré jako naprosté klasiky. Gene nedokázal muzikál úplně vytáhnout z divadla, zůstal tak na půli cesty. Přesto písně roztepou srdíčko, Matthau rozesměje, Streisland okouzlí, ostatní nejsou úplně ready, ale díky tempu vyprávění a četností gagů (sebejednoduších) se to dá tolerovat. Nejsilnější stránkou je Kelly-tanečník, protože to co se mu dodařilo vytáhnout z klobouku za čísla, to je nádhera, akce, rozsah, nápady. Přesto se mu těch 150 minut úplně naplnit nepodařilo a občas je to trochu "vatovité." Dolly dohazuje a dohazuje, až si uvědomí, že by taky měla myslet na sebe a mladé-nemajetné a dá dohromady všechny (včetně sebe) šťastně a spokojeně... 70% (29.07.2010)