Hello, Dolly!

Ach- muzikály. Aj keď tento druh umenia "zdá se mi poněkud nešťastný", v podstate pri každom, ktorý som zatiaľ videl som sa necítil nepríjemne. A s ohľadom na to, že tá zvláštna širokospoločenská averzia voči Streisandovej ide nejak mimo mňa (osobne ju nepoznám, jej väčší nos mi nevadí /to nebola narážka na jej židovstvo, ktoré mi tiež nevadí:)/, spievať rozhodne vie), tak aj pri tomto kúsku som sa cítil príjemne. Ale možno by sa mi to celé páčilo ešte viac, keby sa tam nespievalo a netancovalo :)) Som hold taký Walter Matthau :) Tie pesničky ma tam moc nezaujali, až na samozrejme tú slávnu (s veľmi príjemnou minirolkou pre Louisa A.), skôr ma nudili a naťahovali to (celkovo dĺžka filmu je podľa mňa prehnaná). Čo sa týka herectva, Streisandová bola minimálne vyrovnanou partiou pre Matthaua. Vo svojej roli ženskej manipulátorky, ktorá vie ako na to, a ako dosiahnuť svojho, bola myslím bezchybná, jej koketný výraz a prešibaný pohľad, gestá, proste bavil som sa na nej. Vo filme som žiaden feminizmus necítil (ako som tu v niektorom komente čítal). Skôr to bola celkom príjemná narážka na schopnosť (a myslím že aj záľubu) mnohých (?) žien rafinovane menežovať mužom životy (a úprimne povedané, čo by si muži bez žien počali? ostali by starými mrzútmi á la W.Matthau), dávať ľudí dohromady a pliesť mužom hlavy:) Ale samozrejme, exaltovanosť, nútená strojenosť a šlahačkovo-marcipánová výprava-kostýmy tomuto filmu vládnu. Čo už ale niekto čaká od hollywoodskeho muzikálu, obzvlášť 45 rokov starého? Silnejšie 3*, alebo slabšie 4*. Nie je to však rozhodne film, ktorý "musíte vidieť". Keď to ale ide v unudené sobotné popoludnie v TV (tak ako v mojom prípade), prečo si to nepozrieť, obzvlášť keď to má už vysačku film.klasiky ? :) (11.01.2014)

Legenda, ke které se jednou za čas vracím a která mne vždycky stejně zklame. Myslím si, že za to může právě Gene Kelly - člověk s geniálním citem pro choreografii a rytmus, ale s dřevěným uchem na melodii. Vždycky u toho trpím jako pes. Dvě hodiny křepčení a choreografických vychytávek bez jediné zapamatovatelné melodie - pak jeden chytlavý titulní song, pak dalších deset minut a je po filmu. A to se vyplatí :/ (14.09.2011)

Je pravda, že z jedné strany mince má film takový předvídatelný příběh, kdy jsem poměrně dlouho před koncem věděl, jak to asi skončí. O kýčovitém průběhu ani nemluvě. Ale písně jsou tak příjemné (za sebe doporučuji si je pouštět v odpolední atmosféře), že vás donutí si je i po skončení filmu notovat (za nejlepší považuji It Takes a Woman a profláknutá Hello, Dolly! je také dobrá), no a trefou do černého bylo obsazení Waltera Matthaua. Hlavně on vám během sledování vykouzlí úsměv na tváři, ovšem více než jeho notoricky známý komediální talent mě překvapilo, že UMÍ zpívat. Pro mě je skutečným tahounem filmu, ač jím má být Barbra Streisand. Ne, že bych proti ní něco měl, zde hraje dobře, ale jak jsem psal, favorita mám jinde. Ten zvedl celkem hloupoučký film o nějaký ten stupeň nahoru, a tak mohu dát této klasice bez uzardění čtyři hvězdy. O finálním hodnocení rozhodl mimojiné i závěr filmu, který se mi zdál oproti různým romantickým filmům (hlavně těm z dnešní doby) celkem normální a chválabohu vybočující z řady. A pro nadprůměrné hodnocení se přimlouvá i moje zalíbení ve starých filmech (ne nepodobné Oskarovi). (28.03.2009)

Gene Kelly zrežíroval božskou taneční choreografii, Barbra je jako obvykle skvostná - pěvecky i herecky (a v nádherných šatech jí to fakt sekne), celá scéna je pohádkově pestrobarevná, na druhou stranu je ale většina hereckých výkonů tak nechutně stylizovaných a vystoupení většiny pánů (kromě Matthaua) má tak údesně přiteplenou manýru, až se to těch 146 minut téměř nedá vydržet. Jinak ústřední melodie, to je prostě klasika. (18.06.2012)

Další Barbramusical viděn, juchu:) A naprosto jsem byla utančena k radosti a veselí. Nevím, čím to je, ale tahle hudba je tak hrozně krásně pozitivní a "tance" aka divná chůze jsou skvělé. To taneční číslo na nádraží mi až nápadně připomínalo twerking. Už ten začátek mě uchvátil svým klapáním podpatků, z čehož se udělal start songu - bomba. Vůbec tahle doba 90. léta 19. století musela být báječná. Nejlepší postavou byl samozřejmě pan Wandelgelder (řekněte to třikrát za sebou:D) - cokoliv co řekl, tak bylo tak neskutečně vtipné, že z toho člověk skoro brečel smíchem. "To je urážka! - Ty sám si přerostlá urážka." ......... "Víš, že 90% lidí na světě jsou hlupáci a nám ostatním hrozí, že se od nich nakazíme." ....... "V klidu jsem s ním pohovořil. Vysvětlil jsem mu, že je velký pitomec." .......... "Já umřu. - Na co? - Utrápím se. - Hloupá smrt." ......... "Povyšuju tě na hlavního příručního. - A co jsem byl doteď? - Ten drzý hlupák. A tebe povyšuju z tupého učedníka na neschopného příručního." No a Dolly tomu breku nepomáhala. Tuhle ukecanou, prešibanou a pletichářskou osůbku musí mít rád každý. Prostě z toho čiší neskutečný optimismus a je mi jedno, že to bylo trochu naparáděné, přepychové, pompézní, monstrózní až kýčovité. "Nevrátíme se, dokud nepolíbíme děvče. Bude mi 29. Jednou začít musím. - Mě je 19 a půl. U mě to tak nespěchá." ........"Peníze jsou jako hnůj. Ten taky nemá žádnou hodnotu, ale když se rozhodí po poli, pomáhá mladým rostlinám růst." P.S. a kdybyste něvěděli, tak "Kratší než vteřina je chvilička." (13.02.2014)