The Florida Project

Šestiletá Brooklynn Prince ve vaně věčně poslouchající nadávajícího rapera to bylo nejhustější. Nedaleko floridského Disneylandu stojí pestrobarevné motely z jiných časů, dnes levné ubytovny. Pohádkový ráj je takřka za rohem, a přece nekonečně vzdálený, jako v oscarovém filmu Moonlight hrdina vyrůstající na periferii Miami dlouho neviděl moře. Tady, v poněkud lepším Chanově, kde v betonové džungli zašlé slávy děti soutěží, které dál doplivne, se odehrává The Florida Project, jenž přichází do našich kin. Největší zásluhou režiséra Seana Bakera zůstává, že zde našel neherce, kteří obrazu přežívání na pavlačích poskytují pocit dokumentární věrnosti. Že dal dohromady malé roztomilé raubíře a v jejich čele právě přirozenou Brooklynn Prince, hubatou, drzou, odzbrojující velitelku party, která své dětství vnímá jako jedno velké zábavné dobrodružství – včetně žebrání o drobné na zmrzlinu. Člověk má o ně věčně strach, třebaže by je občas přehnul přes koleno – a ještě spíše jejich matky chovající se neméně nezrale, které si potřebují hlavně „zahulit a zap..at“. Otců se nedostává, takže správci objektu, jehož hraje skvělý Willem Dafoe, není co závidět: musí udržovat jakýs takýs řád, opravovat zařízení, vymáhat dlužný nájem a současně střežit jak děti, tak vetřelce, kteří je ohrožují. V líné pustině letní bezstarostnosti mezi křiklavými fasádami v růžové, fialové a oranžové se hodí každé vzrušení, od polonahé stařenky po zbloudilé turisty. Když na pět minut vypadne proud, lidé hned chtějí slevu, a když dojdou peníze, podvodná sociální matka vláčí potomky s sebou na pouliční prodej asijských padělků. Nálada snímku je však silnější než reportážní stereotyp každodennosti, který sebesladším dětem dává jen pramálo šancí na lepší budoucnost. Nebýt vtipné i dojemné souhry Dafoa s jeho malými svěřenci, The Florida Projekt by skončil jako okatá socijální agitka. (18.04.2020)

Ale aby jste se nemýlily, já bych oběma holkám šoupla pár přes prdelku. Svět je holt někdy na draka a já doufám, že se z toho nějak vylížete, protože takhle by to tedy nešlo. Sean to točil po svém, s barvičkama pomalu jak Almodóvar, ale Florida přece musí hýřit barvami, alespoň v mých představách ano. (19.01.2018)

Život mezi spodinou brán z převážně dětského pohledu. Děj jde vpřed velice volným tempem, ale není to jen nezávislácká onanie. Sean Baker ví co točí a velice umně vykresluje epizody z motelu. To vše navíc v líbivém vizuálu. Největší achievement je, že mě to po dvou hodinách "strávených" s těmi smrady nefalšovaně dojalo. (04.11.2018)

Bria Vinaite může zfleku kandidovat na ocenění "Matka roku". S blížícím se koncem mě to začlo docela bavit. Divák samozřejmě tak nějak tuší že hlavní hrdince to celé nemůže beztrestně projít. Willem Dafoe zde hraje jakéhosi hrdinného správce, který celý děj drží pohromadě a nedopustí aby se to celé režisérovi rozpadlo. Milovníci rodinných dramat ze života socek by si film neměli nechat ujít a všichni ostatní vlastně taky, aby zjistili že si žijeme docela fajn. 65% (06.01.2019)

Strasti a radosti radových Floriďanov z fialovej bytovky/motelu odniekiaľ od Orlanda. Od Tangerine veľký krok vpred, vďaka fantasticky pojatému vnímaniu života očami detí. Nejde iba o hravosť, ktorú vnášajú do portrétu neľahkého bytia sociálne slabších dospelákov, ide predovšetkým o schopnosť režiséra tak presne a zladene precítiť pestrofarebnú poetiku života dvoch emocionálne rozdielnych svetov. Tu by sa mali rozdávať herecké nominácie: Výborný Willem Dafoe ako starostlivý manažer budovy; prekvapujúca neherečka Bria Vinaite ako problémová matka, a obzvlášť malá Brooklynn Prince ako hlavná detská postava! Jej slzy sú vyvrcholením filmu a najsilnejším momentom detského herectva za dlhú dobu (od Shyamalanovho Osmenta?). Úplný záver vnímajte ako metaforu - prázdninová Florida s jej krásnymi plážami a zábavnými parkami je pre americké deti raj na zemi. Osobito a krásne natočený film s veľkým, divoko tlčúcim srdcom. Zvažoval som piatu hviezdu. (25.05.2017)