Hosté

Reziser Elia Kazan /na vychod od Raje, Tramvaj do stanice touha/ natocil len priemerny film o pomste za to, ze akysi clovek x proti nim krivo svedcil.Slusny psycho fryler, nielen o dozvukoch vojny z Vietnamu, ale aj o pomstu. James Woods a Patrick McVey odviedli dobre herecke vykony, ale nuda aj tak dostala priestor. Tempo sa dost casto uvolni, atmosfera slaba a nevyrazna akurat to znasilnenie bolo dost extremne. 69 % (10.06.2017)

Radko**** píše: Čo si sa raz za vojny naučil - v civile akoby si našiel. Z toho se dá vyjít a tento stav specifikovat jako nesnesitelnou touhu po opakování. Něco o tom vím - samozřejmě v menší, celkem neškodné míře - z vyprávění některých lidí, kteří měli na vojně nějakou rozhodovací funkci (poddůstojníci mazáci, absolventi a pod.). Jsou to ti lidé, kteří rádi vypravují svoje zážitky z vojny. Cítil jsem přitom vždy jejich neodbytnou touhu si zopakovat některé své vojenské okamžiky alespoň ještě jednou v civilu. Elia Kazan nás nechává celý film vibrovat v otázce, jak daleko to návštěvníci dotáhnou. Přitom se musíme obávat se i toho nejhoršího: přijeli přece s puškou. A nepřijedou znovu? - A stejně tak jejich obhajoba, že to ve válce bylo normální, nás neopravňuje k tvrzení, že v civilu tomu tak není nebo to odbýt tím, že se jedná o pomatené osoby. Válka je příčina a civil důsledek.- Kazanova genialita rozšiřuje komorní příběh o jednom páru a dvou návštěvnících ještě o dalšího protagonistu: otce děvčete, který byl ve 2. světové válce. Jeho roli tu nelze podcenit, filmu dává příchuť masa ze zabitého psa. - Agresivita a násilí se samozřejmě nerodí na vojně ani ve válce, je to jeden ze základních lidských pudů. Ve válce se pouze uvolní a v civilu se už nezkrotí. A tak jsme zpět u první věty: Co se na vojně projeví, v civilu jak bys našel. Jestli toto je vietnamnský syndrom, budiž; jisté je, že je tu s námi od nepaměti.   (03.03.2022)

Aj keď má prvú polovicu tento film všetko veľmi sľubne rozbehnuté na to, aby sa z toho postupne stal mrazivý psychologický teror, či ťaživá dráma, tak nič z toho sa v závere nekoná a všetky pozitíva sú akoby mávnutím ruky fuč. V nástupe mi dosť pripomínal neskoršiu jednotku v podobnom ladení atmosféry, 'Funny Games', tie však hrajú, hlavne v porovnávaní záverečných minút, úplne inú ligu. Navyše herci sú poväčšine toporní, scenár si nevie dať s príbehom rady a tak očividne stagnuje. Záverečné znásilnenie i keď chcelo, veľa vody nenamútilo. 60%. (25.01.2009)

Čo si sa raz za vojny naučil - v civile akoby si našiel. Ak sa niekto naučil počas bojov bezškrupulózne znásilňovať a vraždiť, tak prečo by si čosi z naučených vojnových znalostí nevyskúšal v civile? Navyše, ak ide o súčasť pomsty voči bonzákovi, ktorý aj podľa rozhodnutia súdu nahlásil niečo, čo bolo úplne v poriadku. Temná návštevnícka dráma, umocnená tým, že všetci prítomní - s výnimkou malého chlapčeka - sa chovajú ako veľmi podivní psychomagori. (03.07.2021)

Průkopnický film o prvních projevech vietnamského syndromu, o válce, v níž USA byly poraženy dnes osmdesátimilionovým jihoasijským národem a o následcích, které tento ničím neoprávněný konflikt vyvolal v americké společnosti, ilustruje tuto skutečnost na příběhu jedné rodiny doslova až laboratorním způsobem. Někdejší přátelé se scházejí za mimořádných okolností a otázka válečných zločinů, jichž byli jak pachateli, tak svědkem, působí během zhruba 14-20hodinové návštěvy jako lučavka královská. "Divadelní" metoda natáčení není v žádném případě černobílá: bez slabin nejsou ani usvědčení váleční zločinci, kteří si své stigma ponesou doživotně s sebou, ale ani rodina jejich přítele, v níž funguje normálně snad jen láska k dítěti-nemluvněti. Způsob, kterým se tato krize řeší, naivita, kterou prokáže nesezdaný pár, ale i nepřiměřená brutalita, s níž reagují oba propuštěnci, je a měla by být chápána symbolicky a důsledně v kontextu doby. Film, bepozpochyby natáčený v r. 1971, a do kin patrně uvedený o rok později, spadá do vyvrcholení barbarského amerického angažmá a bezradnosti amerického vedení tušícího nedohlednost vítězství. Závěrečná otázka hlavního hrdiny k právě znásilněné partnerce "Jsi v pořádku?" je otázkou, kterou Elia Kazan adresuje soudobé americké společnosti. Otázkou, na kterou si v mnoha ohledech druhá nejstarší demokracie světa stále dluží odpověď. (25.02.2012)