Krvavý Baron

Majster gotického hororu Mario Bava, sa po sérri giall vrátil k tomuto žánru v roku 1972. Šesťdesiate roky boli už preč, Bava bol už všeobecne uznávaný hororový hitmaker a dostal k dispozícii vskutku zaujímavý námet o starej kliatbe a oživenom sadistickom barónovi. Ako hlavné dejisko si vybral nádherne zachovalý gotický hrad neďaleko Viedne, a angažoval na vtedajšiu dobu známych a schopných hercov. Ale kupodivu to moc nevyšlo.... Herci hrajú neskutočne toporne, príbeh je silne predvídateľný, a atmosféra skvostného hradu prekvapivo dosť nevyužitá - nepomáha ani mlha, či opakované návštevy hradnej mučiarne. Bava to zrejme zobral ako čisté remeslo, použil osvedčené rekvizity, finty ale nedodal tomu ten správny mystický nádych. Trošku sklamanie, Bava má presa len lepšie kúsky vo svojej filmografii. Ale celkovo sa jedná o slušný jemne nadpriemerný neogotický eurohoror, a záver zo oživenými "mrtvými" potešil, tak prečo jednu hviezdičku neprihodiť? (29.12.2010)

Mario Bava je jedním z mých nejoblíbenějších hororových režisérů a právem mu tak patří místo v mé TOP 10. Myslím si, že jeho nejlepší hororový kousky už jsem viděl a tenhle "slabší" jsem si odkládal na později. Co k tomu napsat. Mario Bava věděl co dělá. Vybral prostředí pro horor jak stvořený(tajuplný hrad). Předložil příběh - mystérium kolem barona a čarodějnice. Film má klasicky pěknej typickej vizuál alá Bava. Jen na těch vraždách si tentokrát nedal moc záležet. A proto to má u mě baron "jenom" za 3hvězdy. (20.11.2023)

Čím víc těch starších italských hororů vidím, tím víc se mi líbí. U Baron Blood jsem byl dokonce schopen přehlédnout, že "mladík Peter vracející se do rodného Rakouska" si za všechny nastalé problémy může sám, neboť je to tupý blbec, který si vědomě zahrává se starou kletbou a potenciální stanutí tváří v tvář s ne-mrtvým krvežíznivým sadistou považuje za zajímavou zkušenost. Všechny scény s ohyzdným zmrtvýchvstalým baronem jsou velmi povedené a atmosférické, jedna ve mně dokonce i vyvolala náznak strachu, trošku problém mám s tím děním okolo. Na poměry staré Itálie je to alespoň velmi slušně zahrané, takže 7/10 dám s klidným vědomím. (04.06.2010)

Tajemný hrad, kletba, mlha, bouře, monstrum, vraždy. Pravda, Maska démona to není, ale i tak Bavův výtvarný vizuál s pro tyhle filmy typickou hudbou a s krásnými ženami se mi líbil. Dech gotických filmů zesílí při návštěvách hradu, zejména v noci, v setkání s čarodějnicí i během honu na Evu, která prchá nočními uličkami města v husté mlze, v níž světla lamp vykreslují bizarní obrazce, mající v patách krvelačné monstrum. Najdeme zde časté záběry na oči, tak oblíbené v italské kinematografii (Fulci, Argento) a smysl pro detail. Snad jen vraždy mohly býti vynalézavější, i když Fritz si to jistě pěkně užil, a gore šťavnatější. Někde mezi 3 - 4*. Snímek osloví zejména skalní příznivce žánru. (08.02.2013)

Ten film by se mi měl správně hodně líbit. Ale jako by mu něco chybělo. Elke Sommer je jasné slunce v pochmurné atmosféře, hrad je náležitě rozlehlý a tajemný, mordů je dost a jsou hodně v pohodě. Stará legenda je správně hustá. Působí tam jedno z nejděsivějších dětí italských horrorů té doby. Jen ten záporák je nějaký divný. A je ho tam moc. (30.06.2016)