Električka zvaná Túžba

Podle některých se kvalita filmu dá poměřovat podle emočního prožitku během filmu. Pokud je to pravda, měl jsem dát plné hodnocení, protože emoce ve mně jen bublaly při sledování Kazanovy adaptace. Především vztek. Měl jsem celou dobu chuť hrdince Leighové zakroutit krkem za její otravné kvílení a patetické výlevy. Ne, opravdu to nebyla povedená adaptace. A pokud ano, tak musí být divadelní hra Tenesseeho Willamse příšerná. Čemuž se mi po Kočce na rozpálené plechové střeše nechce věřit. Brooksův film byl mnohem civilnější a citlivější. Tramvaj do stanice touha byl jeden velký nabubřelý patetický blábol. Bohudík perfektně zahraný a opravdu skvěle nasnímaný. Svícení skrze žaluzie mi neustále připomínalo vizuální podobu filmu noir a dokonalé rámování a perfektní práce s hloubkou ostrosti způsobovalo, že každý záběr by se dal zvětšit a jako plakát pověsit na zeď. A až budete Tramvaj sledovat, nezapomeňte si povšimnout trička Marlona Branda. Už chápu, že mohl jeden člověk takhle proslavit jeden kus oblečení (nošení triček zpopularizoval právě Brando), když má takovéhle trapézy :) (23.12.2010)

Jako většinou, přepálené hodnocení kdysi dávno úspěšného filmu, které mě motivovalo ke shlédnutí. Žel hlavní postavy jsou dost otravné. Jasně, zaujme začínající Brando, sledovat Vivien Leigh mě ale paradoxně bavilo víc. Námět je nějak divně uchopený. A nebýt toho nejednoznačného vysvětlení konce, šel bych s hodnocením ještě níž. (27.07.2023)

(SPOILERY inside) Stačí málo, oprostit se od doby a prostředí, a ten příběh ztratí šanci zestárnout. Jakékoliv nové verzi bude přesto kus původní síly scházet. Nepochybně. Verze filmová není výjimkou. Cenzoři měli společně s katolickou ligou potřebu uchránit skutečným životem netčené diváky před jistými „obscénnostmi“. Ve volném čase byste museli luštit nejzapeklitější šifry tajných služeb, aby vám z dialogu mezi Blanche a Mitchem došlo, že její manžel byl homosexuál. Scéna znásilnění končí, aniž by začala. Důležitý zvrat značí alespoň rozbité zrcadlo, do něhož Blanche dříve se stále menší jistotou hledívala. Jeden z mála to okamžiků, kdy si Kazan vzpomene, že režíruje film, nikoliv divadelní inscenaci. U materiálu obdobných dramatických kvalit ani není třeba vymýšlet složitě komponované záběry. Tím prvním a posledním jsou postavy a jejich dialogy. Stanley Kowalski, hlavní hvězda večera. Obhroublý, agresivní samec, který si hájí své teritorium, ale když není zbytí, umí nasadit tvář toho největšího kajícníka. Ta na Stellu zabírá. Jakkoli konec, opět vynucený cenzory, vyznívá jinak, není pochyb, že její „definitivní“ úprk nahoru, kam si přízemní Stan netroufá, definitivním nebude. Přijde zpět. Možná kvůli sexu, možná kvůli lásce. Takové, jakou Blanche nikdy nepoznala. Když se jí Stella táže, zda jela tramvají jménem Touha, má navrch, zároveň si nepřipouští, co je nám s ironií řečeno hned na začátku: další stanicí je hřbitov. I kdyby Tramvaj do stanice Touha nebyla nejlepší adaptací Williamsovy hry, což zatím nemohu posoudit, určitě patří k nejlepším učebnicím herectví s názornými ukázkami. Máte jedinečnou příležitost porovnat prvotřídní „method acting“ Marlona Branda a teatrální herectví Vivien Leighové, jejíž velká gest zčásti odpovídají stylu vystupování její postavy, herečky na svém soukromém jevišti, zčásti svědčí o tom, že vychází ze staré školy. Dva světy se střetly. Zoufalství, z něhož se svírá hrdlo – a do jehož ještě víc neprodyšné verze vše směřuje, představuje jednu z devíz filmu. Tu druhou, která je vlastně důvodem intenzivního prožitku z první, potom herci. Obdiv. 85% Zajímavé komentáře: Morien, murakamigirl, vadic (20.05.2011)

Přesně ten typ oceňované klasiky, která není mým šálkem kávy. Z herců mě zaujal jen mladý Brando, který jako jediný hrál jako filmový herec a ne jako divadelní, jelikož ostatní a to především dámské obsazení hraje přesně tím stylem, který jsem u některých starých filmů tolik nesnášel. Chápu, že se jedná o filmový přepis divadelní hry ale to přehrávání hlavní hrdinky je v některých případech neskutečně směšné a trapné. Jsem rád, že jsem tento film viděl, nelituji toho, nedá se říct, že bych se nudil ale nedokážu to prostě tolik ocenit, ačkoliv většina scén, ve kterých se objevuje Marlon Brando je dokonalá. U mě se jedná o film na jedno zkouknutí. (20.05.2010)

Já mám problém s tím, že se mi prostě nelíbí pojetí tohohle příběhu, i když na samotná zápletka a její východisko, jsou dobré. Jedná se o příběh s afektovanými postavami, ať už ve smyslu Blance anebo ve smyslu Stanleyho. Co se ale prostě filmovému provedení nemůže vzít, to jsou herecké výkony, kterým opravdu jednoznačně dominuje skvělý Marlon Brando. Je to nádherné porovnání stylů hraní, z kterého Brando vychází jako jednoznačný král. Jeho neoceněn Oscarem vyplývá jen ze zastydlosti systému a celé instituce Oscara. (26.10.2014)