Trblietanie v tráve

Svět se mění. V tomto případě až příliš rychle, přímo před našima očima. Směna konvencí, pojetí a vnímání mezilidských vztahů i citů a světa vůbec sem spadá v míře, kterou je obtížné si představit. Meziválečná léta byla nesporným vpádem konzumismu do tehdejších hodnotových orientací. Konzumismu ve společnosti, která i v nejbohatší zemi - před- i porooseveltovské Americe - měla jasnou převahu chudoby nad bohatstvím a určitým dolním minimem potřebným pro důstojně vedený život. Co zcela nezmizelo ani v komfortem dýšících dvacátých letech, to se naplno provalilo v následném desetiletí globální hospodářské, mnohdy až stagflační krize. Poprvé byly postiženy nejen dolní chudinské, ale i bohatší a méně početnější část středních vrstev. Hodnotový zlom se promítá i do zobrazovaného milostného vztahu doby rozkvětu rodokapsů a modré knihovny, uslzeného sentimentálního čtiva své doby, jež kolovalo nejvíc mezi tehdejšími mladými. Bouřlivý vztah jako výraz dvou obtížně spojitelných osobností nemohl neztroskotávat i za cenu těžkých obětí, které po obou milencích vyžadoval. Síla Kazanova pohledu je právě v jeho nesentimentálním sentimentu, ve schopnosti skutečně postihnout - bez zbytečného zatracování a mnohomluvných slovních exhibic - atmosféru doby, psychologii mladých své doby, do níž také sám patřil. I formy a dosah její prudérie jsou zachyceny přesně. Až mrazivě působí toto chování oscilující na hraně konvence a promiskuity, zištnosti a romantického idealismu stříbrného větru. Od těch dob jsme pokročili méně, než jsme ochotni a připraveni tušit. Změnila se délka sukní, z honáckého se stal společenský oděv, manželství ztratilo větší část svých předsevzetí a lidstvo Severu začíná postupně vymírat. V lepším případě nás to nutí k obezřetnosti a věcnosti, v tom horším - většinovém - k různým mírám a formám konformních přístupů a sériím kompromisů. To všechno cítíme z tohoto mistrovského Kazanova filmu, v němž si minulost podává ruku se současností i budoucností. Ruce, jejichž prostřednictvím se to děje, spoludotváří i tento stále živý a podnětný film. (23.04.2008)

Smekám, poklona, natočit v roce 1961 film, který má co říct - a není toho zrovna málo - i v roce 2019. Více psychologické drama než romantické, řekla bych já. A ač se doba změnila a mění, pravidla už nejsou tak sešněrovaná a puritánská, jsou věci, které se nemění. První láska vždy zůstane první láskou, dospívání je a bude složité, milující rodiče můžou být někdy na obtíž, i když to myslí dobře, a postavit se na vlastní nohy chce kus odvahy. Za samotný závěr přihazuji pátou hvězdu a vše, co by se dalo vytknout, házím za hlavu. (15.01.2019)

Nestáva sa často, aby som po opätovnom zhliadnutí päťdesiatročného filmu nesiahol na pôvodne udelené hviezdičky. Kazanovo Trblietanie v tráve v skúške časom obstálo. Niekomu môžu morálne postoje, dialógy i emotívne reakcie pripadať prehnané, ale to je skôr dôsledkom rýchle sa meniaceho sveta, než slabinou filmu. V tomto mnohovrstevnom filme sa moja obľúbená Natalie Wood trblietala ako jagavý klenot. Výborný scenár, Kazanova réžia i spoľahlivé výkony ostatných hercov dali vzniknúť filmu, ktorý má čo povedať aj súčasníkom. (25.11.2011)

Třpyt v trávě by se dal charakterizovat jedním slovem – přebujelost. E. Kazan, jako ceněný americký režisér, se příliš neodvrací od svých skalních témat. I zde překládá svůj pohled na americkou společnost (tentokrát při příchodu hospodářské krize), ale hlavně na životní osudy jednotlivých hrdinů. Zaměřuje se však na vykreslení pouze jedné stránky společnosti, tu ostatní zanedbává. Úspěšné bohaté rodinky žijící v idylické symbióze s americkým prostředím, úspěšní mladí lidé pronášející zaběhané fráze – všeho uvidíme dostatek. Naivita, která z toho vyzařuje, mi často vykouzlila na tváři úsměv. Režisér se snaží do snímku zakomponovat i vážnější témata. Úpadek amerického hospodářství kombinuje s úpadkem těch, kteří se do této doby měli dobře. Bytostnou pudovost mísí s idealizací dokonalé lásky. Dalo by se říci, že je to film vystavěný převážně na protikladech. Protikladné u mě zůstaly i pocity, které jsem měl nejspíše pocítit. Celé mi to přišlo naivní, přerůžovělé, i přes přítomnost „vážných“ situací. (24.11.2003)

Elia Kazan to vždycky s herci uměl...Nejinak je tomu i tady. Ve filmu debutující Warren Beatty a přes svoje mládí ostřílená Natalie Wood v rolích milenců z rozdílných společenských vrstev předvádí vysokou škálu citů, a emocí. Dramatický příběh je svědectví doby před příchodem hospodářské krize. Doba se mění, ale lidé jsou pořád stejní... (15.05.2014)