Muž na laně

Není to špatné. Jistě naivní, plné patosu a typicky americké (pokud jde o zkreslené zpodobnění neamerických reálií ve filmu - podobně jako třeba v Lubitschově Ninočce o pár let dříve), ale jisté je, že nejde prvoplánově o propagandu (jak správně vystihuje výše uvedený text distributora). A minimálně Frederic March, coby hlavní hrdina, předvádí velice slušný výkon. (29.10.2006)

U nás takřka neznámý americký snímek odehrávající se v Československu na počátku 50. let vyprávějící příběh o emigraci československého cirkusu Černík na západ. Snímek stejně temný jako doba samotná. Zajímavostí je, že se jedná o americkou agitku z dob tzv. McCarthyho éry, do jehož spárů mimo jiné padl i Jiří Voskovec. Podobného ražení vznikaly i české snímky, ale ty nebyly ve své podstatě tak tlačeny na pilu. Absurdnost výslechu StB ředitele cirkusu kvůli politické neangažovanosti klaunského vystoupení snad nemůže překvapit. Když však měl v takové době neustále za paty agenty StB a mezi svými lidmi donašeče, zbývalo jediné. Útěk přes čáru. Nejdůležitější však je, že film ukazuje, co komunismus ve skutečnosti znamená. Že je to ponižující systém a že ve své anti-humanistické filozofii vše vedl jenom k záhubě. Nechme však politiku stranou a zaměřme se na snímek jako takový. Pro nás jsou samozřejmě naprosto neslučitelné exteriéry. To už tak u zahraničních filmů prostě bývá, neboť je více než jasné, že ve skutečných reáliích se točit nemohlo a podobné prostředí se ve světě hledá velmi těžko. A tak je bohužel ve snímku vidět např. honosné pohoří u hranic v Západních Čechách. Že tomu tak není ale samozřejmě zahraniční divák neví, takže hlavou kroutit bude pouze český divák. Ztvárněná hranice se západem je také zcela mimo realitu a nejvtipnější scéna ukazuje, jak se pohraničníci z obou stran vzájemně sledují a přemýšlí kdo co pije. Pochvalu si zaslouží české nápisy na zdech či na různých cedulích. Jsou bez jediné pravopisné chyby, což nebývá zvykem. Za zmínku také stojí symfonická úprava Vltavy Bedřicha Smetany pro potřeby filmu. Překračování oné hranice má očekávaný akční charakter a je natočen zdařile. Jeden by si nehty ukousal napětím, jestli se jim to podaří nebo ne. Skvělý střih, dobrý scénář, přemíra napínavých scén. Jedná se o vkusné dobrodružné drama z období tzv. studené války, které by nemuselo být v Česku ponecháno bez povšimnutí. Jenom do toho netahat politiku. Děj je sice neatraktivní, ale tím více na dané věci povznášející. Je to přeci jen obyčejný fiktivní příběh z dob totalitního komunistického režimu. Nic víc. (29.03.2016)

Dávám 4* a proč? Protože tu tu plno lidí odsuzuje jako propagandistický blábol a podobně. Možná to vzniklo v době rudého strachu v Americe na objednávku od vlády, možná je to místy dost naivní a tendenční a nepřesné, ale mě to vůbec nevadilo. Příběh jako takový jsem si užil a opravdu jsem věřil, že se to odehrává v Československu, což se mi u jiných amerických filmů, které se odehrávaly v Československu, třeba za druhé světové války, rozhodně nestávalo. Je to samozřejmě "typicky americké", závěr je trochu přitažený za vlasy a ne úplně uvěřitelný, ale pořád to jako celek byl zajímavý film. Americké protifašistické a protikomunistické filmy mají tu výhodu, že nemusí moc zkreslovat, aby tu druhou stranu vykreslily jako čisté a nefalšované zlo. (26.10.2020)

Už len samotná existencia takéhoto filmu je pozoruhodná. Vôbec som až do včerajška, keď som si náhodou prezrel program Letnej filmovej školy 2018, nemal tušenie, že v USA natočili hraný film o situácii v Československu po roku 1948.... a ešte viac ma prekvapilo, že aj v Amerike sa natočil takýto film priamo na politickú objednávku - vedľa druhej časti obsahu odporúčam v súvislosti s kontextom pozadia vzniku filmu hlavne komentár od užívateľa monolog. Predpokladám, že v Amerike súčasní diváci nazerajú na tento film asi rovnako ako našinec na české agitky tohto obdobia typu "Únos" 1952 - s nezáujmom alebo priamo s odporom. Aj napriek spomínanej ideológii (tentokrát podľa západného kapitalizmu) v pohľade na socialistické Československo začiatkom 50. rokov zostáva Muž na lane režijne i herecky výborne zvládnutým filmom, o to viac cenným pre českého a slovenského diváka. Napätie v príbehu z prostredia cirkusáckej spoločnosti sa kvalitne stupňuje, skončí síce happyendom, ale prináša so sebou aj straty a obete. Kritický pohľad na vykonštruované procesy a celkovo na znárodnenie vo februári '48 s negatívnymi dôsledkami, natočený v autentickej dobe (hoci na druhej strane železnej opony), je výrazným prínosom v tomto pútavom americkom filme. (70%) (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi) (05.07.2018)

Na tomto filmu spolupracoval jeden můj známý Bohumil Houser (na obrázku uprostřed), který před několika lety umřel, ale ještě předtím mi o tom vyprávěl. Dělal na něm dohližitelle nad českými reáliemi a tak je to na něm silně znát. Nikde nenajdete špatně napsaný název ani jinou krpu, které tak rádi v cizích filmech dělají. Pravda ovšem je, že Elia Kazan tento film MUSEL natočit, protože k tomu byl odsouzen za stýkání se s nekalými živly (čili americkými komouši). Byla to vlastně jeho veřejně prospěšná práce. Na scénáři nesměl naprosto nic měnit. Robert Sherwood, autor předlohy, byl při natáčení přítomen a doslova Kazanovi řekl, že ho zničí, pokud na scénáři změní jedinou čárku. Film byl točen v uprchlickém táboře v Německu a na jeho výrobě se podílelo spousta uprchlíků z něj. Bohumil Houser totiž dělal něco jako představenýho nebo jednatele toho tábora a tak byl vlastně jedním z důležitějších lidí v něm. Podle jeho slov Elia Kazan ten film nesnášel, protože se nedokázal vymanit z propagandy, kterou na něj Sherwood navěsil. Bohumil a Kazan tehdy také plánovali naprosto jiný konec. Místo vozu, který by prorazil zátarasy, měli zátarasy prorazit sloni. Za nimi by se protáhli vlci a lvi a skočili po vojácích, psi a koně by pronesli lidi. No, mohl to být ještě efektnější konec, než nyní. Přesto tento snímek JE dílem americké propagandy, JE na objednávku vlády a JE svým autorem (režisér) nenáviděn k smrti. I tak se ale jedná o docela zábavnou podívanou, a když odhlídneme od těch propagandistických hovadin, není zbytečné se na něj podívat. Jen ještě mám takovou drobnost, nevěděl jsem, že jsme v dvaapadesátým měli ministerstvo propagandy. (29.10.2006)