Poslední magnát

Předobrazem pro De Nirovu postavu byl dle Fitzgeraldovy předlohy slavný filmový producent Irving Thalberg (1899-1936), taktéž závratný mladý talent a spolubudovatel impéria MGM. To ale není jediná spojitost filmu s "filmem" jako takovým. Tedy nejen, že se odehrává v prostředí filmových studií, ale celá jeho struktura obsahuje mnoho, i když nijak okázalých (pro tento typ historizujícího filmu se to ostatně vcelku hodí), metafikčních prvků. Např. film (ve filmu), na němž De Niro právě pracuje, je krásnou ironickou připomínkou jak hollywoodských starých časů, tak ironickým balancováním o (falešné?) povaze filmu obecně. Těchto zároveň nostalgických i jízlivých odkazů je ve snímku více (fungování filmového průmyslu, scénáristé-komunisté, okrajově imigrace do USA), a stávají se tak i osobním ohlédnutím zpět Elii Kazana. (21.03.2014)

Nikdo mi nevytkne, že film je velmi pomalý. Při sledování filmu jsem měl neustále nutkání přemýšlet o úplně něčem jiném, než to abych se soustředil na film. I tak by mi nic moc neuniklo. Film nemá žádný děj, jen chce náhlédnout do života kolem filmu a konkrétně na člověka. Zde je to producent, kterého hraje De Niro a toho si budu asi jako jediného pamatovat. I když zde hrálo pár dalších velkých herců. Nejvíc z filmu se mi líbila romantika u nedostavěného letního domku a část s Jacken Nicholsonem, kde se De Niro opije. Jinak je to docela nepodstatný film. (19.11.2011)

Když jsem to viděla kdysi před lety, celkem mě snímek zaujal. Leč nyní už je to skutečně únavně rozvleklý film, který přešlapuje na místě, jako by nevěděl, kam má zamířit (a proč má vůbec někam mířit). Chyba není v literární předloze, jelikož F. Scott Fitzgerald zemřel, aniž román dopsal - zůstal pouze fragment textu a poznámky, jak by se děj měl dále vyvíjet. Také Robert De Niro zde na mě působí jaksi ospale a příliš lhostejně, takže jediným okamžikem, kdy jsem zpozorněla, byl až příchod Jacka Nicholsona, bohužel, pouze v epizodní roli. Určitě mnohem zajímavější je proto TV film Poslední volání, jenž zachycuje poslední měsíce Fitzgeraldova života, období, kdy pracoval právě na knize Poslední magnát. (06.02.2011)

Posledny film reziserkeho velikana Elia Kazana /Na vychod nod Raje, Viva Zapata, v Pristavu/ je len priemer. Tematicky ide o bohateho magnata, ale dej sa tu jaxi vyparil. Tempo je pomale, a veruze aj nudne, hlavne stredna cast filmu sa priserne vlecie. Dovod, preco som to pozeral, je, ze je to preplnene proflaklymi drzkami. Idem teda konkretne, Jack Nicholson /Prelet nad Kukaccim Hnizdem, Bezstarostna Jizda, Telesne Vztahy/, Robert Mitchum /El Dorado, Lovcova Noc, Nepritel pod Hladinou/, Tony Curtis /Rozbite Zrcadlo, Spartacus/, Jeanne Moreau /Brutalni Nikita, Falstaff, Zlutý Rolls Royce/. No a nesmiem zabudnut na mojho oblubenca Donalda Pleasence /Jestli se rozzlobime, budeme zli, Race for the Yankee Zephyr, bondovka You Olnly Live Twice/. No a este De Niro k tomu. 62 % (19.06.2018)

Divím se, dívím, že Poslední magnát je tady poměrně podhodnocený. Řekl bych, že neprávem. Předlohu jsem tedy nečetl, ale že by film působil nudně? Toť zřejmě subjektivní pohled. Místy mi naopak přišel velmi vtipný. Možná to bude zálibou ve filmech o filmech, ve výpovědích režiséra o jeho řemeslu. Navíc De Niro hrající rozšafného, poměrně roztomilého ředitele opravdu stojí za shlédnutí. Stejně jako okouzlující postarší Jeanne Moreau, jejíž manýry starých hollywoodských hvězd dávají filmu zářivou gloriolu nostalgie té doby. Navíc nechybí Kazanovo tolik typické závěrečné odcházení ze scény. Kazan se s profesí rozloučil důstojně. (15.03.2011)