Tichá dohoda

Tohle musela být pro Kazana výzva. Uspokojivě převést téměř 600 románových stran (bez hluchých pasáží) do dvouhodinového filmu byl z mého pohledu nemožný úkol. Výsledek není úplně špatný, i když musím říct, že bez přečtení Kazanovy fantastické knihy bych si ani neškrtla (a připadá mi, že s ním při psaní scénáře snad i musel počítat), film je docela chaos. Na nekonečné a obšírné myšlenkové pochody, které papír bez problémů snese, filmový pás nepostačuje. Na to, že se film snaží pojmout vyprávění inovativně a není otrokem předlohy (což kvituju), ve výsledku působí překvapivě zastaralým dojmem. Závěrečný ortel je stejný jako v případě tolika filmových adaptací: kniha perfektní, čtivá, filmové zpracování nezáživné, nemastné, neslané, zbytečné...i když světlá místa to má. 50% (02.06.2013)

Krize středního věku po americku. Ani splněný sen jí nedokáže zabránit, neboť sny nesplněné (případně nesplnitelné) vyhlížejí zpravidla DALEKO přitažlivěji nežli sny splněné ... obzvláště pokud se jejich součástí stala až příliš oddaná a chápající (jinými slovy dosti nudná až otravná) manželka. Práce vás v podstatě taky neuspokojuje, neboť si po letech uvědomíte, že je na hony vzdálená vašim smělým cílům z dob bláhového mládí a tudíž nepředstavuje realizaci vašich životních plánů. Jenom si říkám, jak by to na silnicích vypadalo, kdyby se pod kola náklaďáků vrhal každý, kdo je nespokojený se svým životem - pochopitelně včetně všech, jejichž sny se nikdy nenaplnily ani vzdáleně. (04.03.2013)

Mezi knihou a filmem si Elia Kazan nechal rozestup dva roky. Stejně tak dlouho mohlo trvat období mezi "odkotvením" (...která ruka a čí tak zčistajasna zasáhla a strhla volant... až mě to přimáčklo k boku kamionu) a "zakotvením" (Věděl jsem, že vše, co bylo pro mě možné na samém počátku, je pro mě možné teď znovu. Avšak jedno jediné nebylo: abych ještě někdy byl takový, jako dříve) jeho hrdiny. Američané (zřejmě i jinde narození) tomu říkají second chance, a modlí se k ní skoro všichni. Zde je období mezi první příležitostí (pokud nějaká byla) a druhou poměrně dlouhé a rozdrásané. Eddie tvrdí, že nechce dělat NIC, ale stále dělá NĚCO, a v podstatě totéž co dříve: špekuluje, argumentuje, hádá se a podvádí. Druhé šance se nakonec dočkal, i když to bylo jen o fous, a patrné, že ne každému se to podaří. (28.01.2022)

Experimentování s formou, kterým jakoby chtěl Kazan dokázat, že nepatří do starého železa a dokáže se vyrovnat nově nastupujícímu Hollywoodu. Díky dramatické roztříštěnosti, proměnlivým hereckým výkonům a až otravné snaze být jiný nakonec toto dílo zůstává někde na pomezí. Kvalitní scénář nezachrání unylou režii a právě výše jmenovaná snaha o něco „vyššího“ je na celém filmu tou nejotravnější proprietou. (04.04.2005)

Druhá část volné dilogie (s Ameriko, Ameriko), v níž Kazan zpracovává své řecké kořeny (pomocí hudební složky, změn křestního jména a příjmení, které hrají také významnou roli). Tentokrát už v americkém prostředí v generaci synů, vyrovnávající se s na úspěch extremně zaměřenou americkou společností, z níž se snaží utéci. Kritický osten je na svou dobu až nebývale ostrý vůči reklamám na cigarety - lži s nimi spojené jsou tu označeny otevřeně, stejně tak proti odlidštěnému zdravotnímu systému. Kazan uměl vybrat herce a výborně s nimi pracoval, samozřejmý je Kirk (nádherně se usmívající před pokusem o sebevraždu), Faye i Deborah, ale největší, přímo živelný, výkon předvedl Richard Boone v roli Evangelosova otce! (28.02.2011)