Tichá dohoda

Mám s tímto filmem malý problém, psychologická studie muže ve středním věku, který má vše (milující manželku, půvabnou dceru, krásný dům, auto, úspěch v práci, peníze), a nabrnkne si milenku o pětadvacet let mladší, mi není ničím blízká.. Všechno se mu (hlavní postavě) vzápětí sesype na hlavu, včetně nemocného otce, a začne „bláznit“..  Poskakování v čase mi nesedlo, minulost-přítomnost-představy-střih a k tomu mi ani jedna z postav nepřirostla k srdci.. Chápu tvůrcův záměr i sdělení, nelíbí se mi forma.. Domnívám se, že člověk sám před sebou nikdy a nikam neuteče.. (09.01.2022)

Tohle musela být pro Kazana výzva. Uspokojivě převést téměř 600 románových stran (bez hluchých pasáží) do dvouhodinového filmu byl z mého pohledu nemožný úkol. Výsledek není úplně špatný, i když musím říct, že bez přečtení Kazanovy fantastické knihy bych si ani neškrtla (a připadá mi, že s ním při psaní scénáře snad i musel počítat), film je docela chaos. Na nekonečné a obšírné myšlenkové pochody, které papír bez problémů snese, filmový pás nepostačuje. Na to, že se film snaží pojmout vyprávění inovativně a není otrokem předlohy (což kvituju), ve výsledku působí překvapivě zastaralým dojmem. Závěrečný ortel je stejný jako v případě tolika filmových adaptací: kniha perfektní, čtivá, filmové zpracování nezáživné, nemastné, neslané, zbytečné...i když světlá místa to má. 50% (02.06.2013)

Jedno je jisté - Elia Kazan chtěl natočit hodně ambiciozní silný film, kterým by dokázal, že nepatří do starého železa a plně se vyrovná jiným režijním legendám své doby. Ten snímek je hodně chtěný a bohužel nějak se nemůžu dostat do jeho rytmu, prostě mi nesedí. A nesedí mi ani slavné hvězdy Douglas a Dunawayová ve svých rolích. Nedokážu říct, jestli je rozhodující chyba ve scénáři nebo v režii, ale s Tichou dohodou jsem se minul a jiné kousky natočené na téže téma profesního a životního vyhoření a krize středního věku mi přijdou mnohem přesvědčivější, ať už jde o Americkou krásu nebo o Ledovou bouři. Celkový dojem: 45 %. (14.05.2013)

Podotýkám, volně předcházející část jsem neviděl. Příliš náročné, příliš vrstevnaté, příliš o ničem než o burnout syndromu a úniku ze stereotypu. Jedno z možná nejlépe zpracovaných témat amerického snu, protože kdo z nás by nechtěl žít v té úspěšnější části poválečné Ameriky... Jenomže možná jsem jednoduchý divák, možná to bylo jen příliš uřvané (viděno zčásti v originále, z části nadabované), ale ani unavená Deborah (jejímž jsem jinak velkým fandou, viz. má britská filmotéka), ani chlapácký Kirk (jediný Douglas, kterého uznávám), a dokonce ani Bonnie Faye Dunaway (jak mohla za dva roky takhle hrozně zestárnout?) ve mně nevyvolaly žádné dojmy. A zase ten záběr na víceúrovňové křížení velikosti poloviny dálniční sítě ČR... (26.10.2013)

Po letech jsem si Tichou dohodu dal, je velmi silná. I přes nešikovnosti, nedotaženosti nového jazyka, kterými jak píše Tsunami možná Kazan sám sobě ukazoval, že na to ještě má. Připomnělo mi to Hasovo Sanatorium na věčnosti: hledání otce a s ním sama sebe. A jedno jestli Žida anebo Řeka. Moc krásný happy end. Nádherná hudba! Přenádherná Faye i Kirkovy oči. (29.03.2019)