Parazit

Propojení žánrů komedie s thrillerem je boží věc, především pokud je to záměr a ne omyl. Parazit je navíc bezvadnej návod na zabezpečení rodiny, určitě by se i u nás našlo dost bohatejch debilů se sklepem, kde by šel rozjet tenhle rodinnej byznys. Až jednou budu řešit osobního šoféra nebo doučování pro děcka, rozhodně si to pustím znova. (02.10.2022)

Tak teda po pravdě fakt nevím co je na tomhle přeceňovaným filmu tak skvělýho. Jako sociální drama to moc nefunguje a jako komedie taky ne. Naše vychcaná rodinka zase nejsou až takoví žebráci, když i přes to, že žijou ve sklepě, tak mají dotykový mobily a nadávají, když jim správce odřízne wifinu. Jejich infiltrace do rodiny těch blbých boháčů ještě měla něco do sebe, ale když má film nějak vygradovat, tak ho podkopává ten totálně stupidní a samoúčelný konec. Takže si tu všichni vyhoňte já holt zůstanu opět nepochopen...45% (16.02.2020)

Jížní Korea aspiruje na film roku s nejoriginálnějším nápadem posledních let. Pon Džun-ho režisér Mutanta, Okji a Snowpiercera má na kontě další zářez, který otřásl festivaly a postupně i světem. Příběh se zaměřuje na chudobnou, avšak mazanou 4 člennou rodinku, která se postupně bude infiltrovat do jiné bohaté rodiny. ( Samotná infiltrace je velmi zábavně a inteligentně podána ) a jakmile jsou karty rozdány, sociální drama křížené s komedií vystřídá Thriller s hutným náporem nečekaných zvratů, obrovskou dávkou napětí a krásně vygradovaném finále, kde i o mrtvoly není nouze. Režisér si krásně hraje s žánry, tak aby se navzájem nerušily a k tomu si připočtěte perfektní herecké výkony, vymazlený vizuál a dostatek zábavy, aby si film udržel divákovou pozornost. Doporučuji. 90% (18.09.2019)

Nepředvídatelný děj (samozřejmě bylo jasné, kdo další půjde po řidiči na řadu), nelítostná společenská kritika, ale pořád černohumorně kouzelná. Satira, u které jsem nevěděl, na čem přesně jsem. Tvorba jihokorejského tvůrce se dá rozpoznat tak, že mísí několik žánrů a vždy kousavým způsobem upozorňuje na nedostatky a chyby ve společnosti. Tuhle rodinu si nejde nezamilovat. Bydlí v chudé čtvrti, v podzemním bytě, neustále chytají wifinu a v hlavě převalují nápady, jak se dostat ze sraček. Rodiče jsou bez práce, děti se nedostaly na vysokou školu. Posun nastane poté, co synek objeví šanci doučovat angličtinu v rodině (naivních) pracháčů. Invenci se meze nekladou a rozjede se úsměvný kolotoč, protože každou šanci je třeba chytit za pačesy. A tady to celé začíná a divák obdivuje, jak moc si padesátiletý tvůrce troufá a jak náramně mu to vychází. Dílo je to kompaktní a tolik odlišné od ostatních. Ona oslavovaná žánrová rozmanitost je opravdu na poklonu, přičemž to vůbec nepoškozuje tempo ani formu. Začínáme coby ryzí černá komedie, někde v půli přepneme na slušný thriller a završíme to sociálním dramatem o (vážných) rozdílech společenských tříd s až hororovými prvky. Herci jsou na jedničku, krutě humorné obžalobě systému dodávají ty správné grády. Vítěz loňské Zlaté palmy mě bavil režijním citem, vnímavým k detailu a dávkujícím přesně taková sousta, která jsem si dokázal pořádně poválet v ústech, než mě zase překvapil další chutí. (06.01.2020)

Jihokorejci filmem Parazit překrucují lidské emoce, vytváří náměty, které jsou stejně absurdní a obskurní, jako když Rammstein zpívali o člověku z Rakouska, který unesl Nataschu Kampusch a držel ji ve sklepě přes deset let. Navíc to dělají s nebezpečně černým humorem, který vlastně ani nevím, jestli je vtipný, protože na něj spíš zírám, než abych se smál. V rámci filmografie ale jedinečný skvost, který jednoznačně nemá obdoby. (05.02.2020)