Réžia:
Aki KaurismäkiScenár:
Aki KaurismäkiKamera:
Timo SalminenHrajú:
Matti Pellonpää, Evelyne Didi, André Wilms, Kari Väänänen, Christine Murillo, Jean-Pierre Léaud, Carlos Salgado, Alexis Nitzer, Sylvie Van den Elsen (viac)Obsahy(1)
Film sa odohráva v novodobom Paríži, kde sa traja umelci snažia žiť dôstojný život aj napriek neistote a nestálym príjmom. Spisovateľa Marcela, albánskeho maliara Rodolfa a hudobného skladateľa Schaunarda spája priateľstvo a vernosť k múzam. Rodolfo sa zamiluje do krásnej Mimi, tá však v takýchto podmienkach žiť nevie a opúšťa ho. Vracia sa až vtedy, keď zistí, že je smrteľne chorá. (ASFK)
(viac)Recenzie (103)
Aki mě zase dostal. Mě to bylo podezřelé, že film z roku 92 je černobílý. A pak tam nastoupili ti týpci. Malíř, spisovatel a skladatel. Paříž se magicky oděla do hávu padesátých let. Ženy naznaly, že od těch radši dál, smrdí frankem. A to je princip filmů, které se netváří jako veleumění ale zadřou se coby tříska do kůry mozkové. Tentokrát mě Jean-Pierre Léaud vůbec nenasral, stává se mecenášem inspirován svým vlastním portrétem. No aspoň nic nepokazil. ()
Film me bavil, postavy malire, spisovatele a skladatele mi byly sympaticke. Alespon pres obrazovku jsem s nimi vypil lahev Chardonnay a tak trochu jim zavidel onen bohemsky zivot, sice bez staleho prijmu, ale s "bezstarostnou" mysli a otevrenou dusi. Pariz, ac si ji ve filmu zase tolik neuzijeme je tou nejlepsi volbou pro bohemy a je jen dobre, ze Kaurismaki nakonec film netocil v Helsinkach a herce nechal mluvit francouzsky, finsti herci Pellonpaa a Vaananen byli vyborni. Libila se mi i stylizace a predevsim dialogy, k plnemu hodnoceni mi chybi nejaka vyraznejsi zapletka ci pribeh. I tak prevlada vyrazna spokojenost. ()
Je to divné, ale Aki mi připadá jako nejfrancouzštější režisér současnosti. Je až neuvěřitelné jak umí popřít svoji severskou náturu (které v jiných filmech dává plný průchod) a naladit se na melancholičtější a nostalgičtější strunu s vánkem sladké Francie a pověstného "savoir de vivre". To však neznamená, že by vznikl snímek lehký či spontánní, naopak vzniklo pomalu plynoucí dílo naplněné smutkem, deziluzí a přesto vše převyšující touhou žít. Aby byl její spodní proud zachycen, je třeba jen mít tu pravou náladu a přistupovat ke snímku otevřeně, s ochotou i trochou trpělivosti naslouchat. Naštěstí nádherné a mnohdy citační obrazy samy o sobě dokážou podmanit a napomoci vstřícnému kroku - například scéna odjezdu vlaku na nádraží je jednou z nejkrásnějších vizuálních kompozicí postmoderního filmu. ()
Mám rád Kaurismäkiho melancholické komedie z městského prostředí natočené na černobílý materiál. Velký problém mi ale dělá Akiho záliba v melodramatické tragice se stále více bobtnajícím sentimentem. V Bohémském životě lze najít obojí - víc si cením první poloviny, kde se komické prvky objevují ve větší míře. Druhá půle chce již dojímat. Musím podotknout, že k bohémě jsem měl vždy odtažitý postoj. Považoval jsem ji za poživačnou a pokryteckou. Ať se tvářila jakkoliv alternativně, byla závislá na měšťanském okolí, které ji živilo a poskytovalo ochranu. Snímek se dá považovat za poctu uměleckému prostředí, jehož součástí Kaurismäki byl. A je i vyjádřením úcty k jeho partnerce Paule Oinonenové, která je autorkou obrazů malíře Rodolfa. Pro mě patrně nejzajímavější je režisérova práce s prostředím. Jeho výběr interiérů i exteriérů umožňuje vytvořit iluzi bezčasovosti a propojit Paříž konce 19. století s moderní érou. Chvíli máte pocit, že se procházíte ulicemi 30. let s typickými figurkami pařížské periferie a vzápětí zastaví u chodníku moderní automobil. Celkový dojem: 75 %. ()
Milujete Paříž? Zdá se vám krásná a romantická? Nechte se provést Akim Kaurismäkim, poznáte, že má zakoutí a šedé ulice o kterých jste netušili!! fascinace okrajem měst a společností je pro Akiho typická. Přesto každý jeho film říká tak trochu něco jiného, byť zrcadlí stejnou realitu. Přes drsné ztvárnění najdeme i střípky poetiky. ()
Galéria (24)
Fotka © Svenska Filminstitutet (SFI)
Zaujímavosti (7)
- Natáčení na pařížském Centrálním nádraží by bylo velmi nákladné, a tak spořivý Aki Kaurismäki vytvořil iluzi železniční stanice tím, že promítal na garážová vrata stín vagónu. (džanik)
- Matti Pellonpää ani Kari Väänänen ve skutečnosti francouzsky neumí. Ve scénáři měli poznámky, jak text správně vyslovovat. (džanik)
- V nemocnici má Mimi (Evelyne Didi) nad postelí přenosné rádio Tesla - „Mír“, nebo jeho exportní verzi Comet-9 Commodore. (Previt)
Reklama