Tiene v raji

Stíny v ráji, hned třetí Kaurismäkiho film je snad i jeho nejlepší a nejtypičtější. (Paradoxně jsem ho viděl až jako úplně poslední, ale o to víc jsem si ho vychutnal.) Geniální romance popeláře Mattiho Pellonpää (snad jeho nejlepší role) a pokladní Kati Outinen (její první role u Kaurismäkiho!) v ponurých Helsinkách nemá jedinou chybu. Najdete tu snad úplně všechno z Kaurismäkiho klasického stylu. (16.05.2009)

Käurismakiho sociální variace na žánr westernu. Lehce bezvýchodný film, kterému ovšem neschází vtip (i když je někdy těžké ho docenit). Nikander je eastwoodovsky malomluvný hrdina, který prakticky nemění svůj výraz. Komu by nestačilo tohle, může si všimnout, že film, který promítají v místním kině není nic menšího než Leoneho Hodný, zlý a ošklivý. Nikander si vlastně evolučně projde všemi třemi fázemi. Zpočátku je hodný nesmělý ňouma, který se nechá vláčet životem. V průběhu filmu je nazván "ošklivým", což je ale jen odrazový můstek k tomu, aby vzal osud do vlastních rukou a stal se zlým (ve smyslu tvrdým a rozhodným). Závěrečný odjezd do Estonska sice není žádným happy endem, ale jde na něm pěkně ilustrovat hrdinovu transformaci. V zásadě jednoduchý realistický příběh, jak se na první pohled Stíny v ráji jeví, můžeme na tomhle půdorysu označit i jako náročný film pro fajnšmekry. Je na každém, co si z toho vezme. (03.08.2011)

Taxom sa rozhodol napozerat filmy aj od Aki Kaurismakiho, a volba padla na film Varjoja Paratiisissa, po nasom Stiny v Raji. Kulisy su len priemerne, ale potesili exteriery finskych Helsink. Kaurismaki nevsadza na emocie alebo na strhujucu dejovu liniu, ne, ne. Jeho filmy idu dost do artu a hlavne su o pocitoch, bez vyraznejsich emocii, ale zato s vycibrenou reziou a slusnymi dialogmi. Zivot je tuna obycajny a film je podla mna dost aj akasi Kaurismakiho apoteoza robotnickej triedy beznych pracujucich Finov. Co som tym myslel ? No hlavne to, ze nezobrazuje vyssie vrstvy spolocnosti a sefov, manazerov ap. ale obycajneho smetiara, ktory jazdi na nakladaku a zamyluje sa do predavacky v obchode. Kaurismakiho zaujima hlavne komplikovanost kazdodenneho zivota a to, ze ziadny clovek nie je ostrov sam pre seba - ci chce alebo nie, vstupuje do interakcie s ostatnymi ludmi a taxa vlastne socializuje. 80 % (08.06.2016)

Kaurismäkiho filmová apoteóza příslušníků dělnické třídy, jejich obyčejných životů a osudů. Opravdoví dělňasové by se možná tímhle filmem mohli cítit dotčení, mohli by mít pocit, že je intoši přehnaně karikují a dělají si z nich šoufky, ale mně (taky dělňasovi) tenhle film přijde moc milý. Kati Outinen a Matti Pellonpää poprvé spolu a nemohlo to dopadnout o mnoho lépe. Nejvíc se mi líbí scéna, ve které sedí otrávená Ilona se svým šéfem ve snobské restauraci, a po chvíli mlčení zádumčivě pronese: "Tak sem nás s Nikanderem nepustili". "A proč jste nezavolali ředitele?" "Kdo, my?" A chvíli nato její a Nikanderova společná jízda popelářským taxíkem do přístavu k sovětskému trajektu do Tallinnu, kterým společně odplouvají vstříc světlým (nepochybně) zítřkům... Severská tragikomická lovestory jak má být. (11.02.2015)

Pro tu esenci přicházejících 90ek, pro tu zvláštní paletu barev Kaurismäkiho obrazu, pro to, že už se takovéhle filmy netočí, pro to všechno má smysl Stíny v ráji vidět a užít si je v kině. Naivita a topornost scénáře, prkenné herectví všech zúčastněných, ale třeba i jistá těžkopádnost střihové skladby, to vše dává základ roztomilé a osobité atmosféře, skrze níž pozoruje svět vyjma Kaurismäkiho snad už jen Jim Jarmusch. 7/10 (13.06.2017)