Jigeum mannaleo gabnida

Je to milé, Ye-jin Son umí být okouzlující, ale japonskému originálu to nesahá ani po kotníky. Emocionální uragán původního filmu, který mě vždycky roztrhá na kusy se nekoná. Zjednodušení příběhu a pokus o jeho odlehčení, místy až někam ke komedii, totiž sílu filmu pouze rozbijí, ale nepřidává nic výměnou.  Všechno je pryč. Kouzlo zázraku, křehkost krátkého času navíc, síla lásky partnerské, dětské i mateřské, Místo toho tu máme jen zdlouhavé pokusy o humory, které jsou dílem trapné a dílem prostě jen nehumorné. Tohle je prostě špatně. (01.04.2024)

Před spuštěním filmu jsem si vůbec neuvědomila spojitost s japonským originálem. Předloha se mi však velmi brzy sama připomněla. Oproti původní verzi se ta korejská nese v odlehčenějším duchu, dokonce bych řekla, že se dá do jisté doby mluvit o velmi slušné komedii. Například když jsem So Ji Suba uviděla v růžovém saku, málem jsem v záchvatu smíchu přišla o život. A to nekecám. Můj oblíbenec si mě opět obmotal kolem prstu hned na samým začátku, a já jen žasla nad tím, jak moc to se mnou umí. Sledovat (podle mě) jedny z nejlepších herců této planety, jak se do sebe znovu zamilovávají bylo prostě úžasný. Porovnávat korejskou verzi s japonskou úplně nechci, protože přestože vypráví stejný příběh, jsou pojaty každá úplně jinak. A každá má svoje kouzlo. Japonský film byl opatrný, procítěný a krásný, korejský byl taky krásný, šla z něj cítit láska, a dalo se u něj navíc zasmát a pobavit. 5* (17.09.2018)

Tak podle všeho to asi nebude remake japonského filmu, ale vlastní zpracování té samé knižní předlohy. Nicméně až na pár výjimek mě remakování obvykle neuráží, čili nic na čem bych stavěl své hodnocení. Neskousl bych snad jen americkou humpoláckou pararomantickou kondomedii. Nutno říct, že jsem si při sledování původní snímek ale vybavil, což ale beru spíš jako pozitivum, že se mi ten Alzheimer trochu zbrzdil. Ye-jin Son v romantickém snímku pak pro mě prakticky automaticky znamená pět hvězdiček a tady ani není důvod k revizi předpokladů. Opět totiž jeden z těch korejských sladkobolů ( a ještě s ní!), jenž mi zvedl nitrooční tlak, což vedlo k podráždění slzotvorných kanálků a následnému zvlhčení povrchu mých ok.Inu, dokonalá korejská červená knihovna. Trochu bezobsažný komentář, ale ona pěkná romance nepotřebuje hluboké rozbory. (13.03.2021)

Neznajíce japonské předlohy, ale naopak trpící úchylkou na Božskou, jsem maximálně spokojená. Son Ye-jin komentovat netřeba, ale výkon So Ji-suba ano. Ten mě hodně překvapil, protože ho znám z úplně jiného typu rolí a byl opravdu výborný. Film sám má krásný příběh, kterému se dá, navzdory fantasy prvku, věřit od začátku do konce. Patos je dávkován tak citlivě, že mě jenom zaštípalo v nose, ale kapesníky jsem nepotřebovala. Naopak humor mi nejenom vykouzlil na tváři úsměv, ale rozesmál mě i nahlas, což jsem u romantiky tohoto typu vůbec nečekala. Kameraman si s deštěm a scenériemi chvilkami krásně vyhrál a scéna z letního kina, neměla skulinu. Byla - pro mě - originální a parádní. Hudba byla přesně taková, jaká má být. Nerušila a zbytečně nepřebíjela děj. Možná se někdy kouknu na japonskou verzi, ale zítra to rozhodně nebude. Tahle mi stačí. Titulky (23.06.2018)

Z tak krásneho snímku Kórejčania urobili frašku. Remake neurobili presne cez kopírák ale za to sú tu horšie zobrazené vzťahy. Ako remake je to šliapnutie vedľa, ale keď človek nevidel originál, tak to bude hodnotiť inak. Zatiaľ čo originál ma dojal už na začiatku, tak tento remake ma väčšinou štval skoro celú dobu, a hlavne prvú hodinu. Zodpovedný tam bol skôr chlapec, keď on otcovi musel pripomínať, aby si zobral lieky a nemeškal do práce, a v origináli sa otec k synovi správal lepšie. Veľa scén z originálu prekrútili, aj flashbackové scény zo školy zmenili na jeden trapas za druhým a pridali aj slapstick humor. Detto čo sa týka romantiky, všetky romantické scény pokazili. Nebol tam žiaden cit, žiadna chémia a ani žiaden rešpekt voči tomu druhému, ako v origináli. V prvej polovici filmu sú minimum scén s rodinou a namiesto toho tam strčili otravného kamaráta. A matka sa so synom hrala až tak oduševnene až to zašlo do nezodpovednosti, keď sa boxovali až tak, že mu tiekla krv, a ona len urobila grimasu. V druhej polovici je síce viac scén s rodinkou ako sa spolu hrajú ale málo oproti originálu. A aj tieto scény pokazili pridaním slapstick humoru. Oproti originálu ma koniec vôbec nedojal. Akurát sa mi páčilo, keď otec objal svojho syna, keď plakal a nesnažil sa potláčať synove emócie typickým "neplač" (alebo horšími vetami). (09.09.2021)