Tlmočník

Nedokážu to přesně popsat, ale tenhle film mi sakra sednul. Jinak to říct nejde. Na české a slovenské poměry se jedná o fakt neuvěřitelně zajímavý počin, který patří na filmové festivaly, do všech možných klubových kin apod. Z hudby až mrazí a navíc je vždycky vsunuta na naprosto vhodné místo. A příběh o společné cestě potomka vraha s potomkem oběti alias uzavřeného člověka a bohéma má v sobě mimo jiné i velký nádech filozofie. Především v otázce ,,Kdo z nich to má těžší?´´ Když jsem se nad ni zamyslel, zjistil jsem, že odpověď není zdaleka tak jednoznačná. Závěr dokáže možná trochu naštvat svou otevřeností, ale vlastně je jediný správný. Jinak Simonischek je strašně šarmartní herec a Menzla prostě člověk rád vidí. Takže, pisálci všech zemí proberte se! Viděli jste asi jiný film. Já dávám zcela zasloužených pět. (14.09.2018)

Neboť nevládnu německým jazykem, netuším, zda ho Menzel vyslovoval stejně prazvláštně jako slovenštinu. Možná to byla právě ta zvukonemalebnost, která mi způsobila, že jsem se soustředila i na jiné aspekty filmu. Syn Židů je dlouho po válce hledat vraha svých rodičů, pod ruku mu přijde vrahův syn a tak mu to židovský synek dá pěkně sežrat. Za co? Za otce. Proč? Kdo ví. A to je ta naprosto zásadní otázka. Ungár jedná naprosto nelogicky. Začátek filmu až tak špatný nebyl, ale velmi záhy se vytratilo napětí a s ním i tempo. Slaboučké tři hvězdy z úcty k Menzelovi. (29.09.2018)

Šulík to dokázal. Dokázal natočit naprosto skvělý lidský příběh, který umí správně dojmout. Tak, jak málokterý film, což je výjimečné a v rámci Slovenska ještě výjimečnější. A dostal jsem ještě o dost více, než jsem si myslel, že dostanu. Tady totiž funguje vše: herecké výkony skvělé, příběh naprosto skvělý a přesně hodící se hudba do filmu je už u Šulíka klasika. Příběh je vyprávěn tak, že zaujme, ani chvíli nenudí, dává smysl, občas je i vtipný a občas je i dost silný a dojemný, hlavně na konci. Dále je tu spousty skvělých detailů, které jsem určitě nepochytil všechny, jelikož v kině nemůžete dát stop nebo přetáčení zpět. Do toho spousty záběrů krásné slovenské krajiny, jejichž význam a hloubku nepochopí každý, já ale mám záběry všemožných krajin rád, takže další plus. A pak je tu taky před koncem jeden skvělý obrovský zvrat. Připadá mi to tu hodně podceněné, tohle je prostě film, co má v sobě vše, co by dnešní drama měly mít. 65% na tohle je opravdu málo... No co, já jsem byl spokojený, bez váhání dávám plný počet a Šulík mi tímhle dokázal, proč ho považuji za jednoho z nejlepších režisérů (o nejlepším slovenském režisérovi není pochyb). 5* a film týdne. (25.03.2018)

Po loňské animální hemoroidiádě beznadějného polského nudila s příznačným názvem Zvířata, vsadilo tentokrát letos nadmíru útulné Kino na granicy téměř na jistotu a zvolilo otvírák, u kterého se divák samým dokonalým rozptýlením nemusel soustředit výhradně na mimořádně rektohostilní sedačky Miczkiewiczovy pomsty dojebaným zádům aka v dalších bezohledech důstojného kulturního svatostánku polského Cieszyna. Geriatrický cestovýlet sanavažida a sanavaeses centrálním Maďarskem za účelem vyrovnání se s Hlinkovými gardami úchvatně pohání koncert naprosto famózního Arnoštka, jemuž neméně zdatně kunduje sympatický naviagrovaný Rakušák, který se ho urputně snaží nadrobit do každé ovce, na níž cestou kluci narazí. Z počátku je to výlet roztomile sarkastický a plyne rychleji než cévkování zkušenou staniční sestrou, poté však téma zvážní, dědci se tak trochu začnou šourat s chodítkem do Kauflandu a Šulík frajeřit, že má drona. Cesta z Martina do Popradu je sice malebná, ale pokud se člověk zrovna psychicky nechystá na maďarský cestopis, tak nějak si ji na plátně projet celou moc nemusí. Chcípající tempo chvílemi vytrhne několik opravdu sugestivně mrazivých momentů z dob desionizace Uher, nicméně dostatečně odhodlaný frajer s nůžkami by to dozajista dostříhal i k silné čtyřce bez funivého poposedávání. (29.04.2018)

Ako som tak nejak tušil, tak Tlmočník pôsobí ako víťaz mnohých cien Slnko v sieti tak trochu ako jednooký medzi slepými. Ale že filmy, ktoré v poslednom čase vyhrávajú slovenské a české ceny, nám zrovna nemenia životy, je symptomatické a osobne to vo mne vyvoláva otázku, na kieho frasa sa vôbec udeľujú. Tlmočník bohužiaľ vyzerá ako čistý televízny film, čo mi na obrazovke neprekážalo, ale ak by som zaňho dal 7,5 eura v multiplexe, cítil by som sa až dadaisticky. Oblúk vývoja postavy Rakúšana je uveriteľný najmä vďaka Simonischekovým hereckým schopnostiam, Menzel sa naopak nemení vôbec, alebo som si to vôbec nevšimol. Okrem teda predvídateľnému postupnému zbližovaniu oboch postáv. Ide tak trochu o Green Book po slovensky, i keď Tlmočník bol prvý, ide však o absolútne neporovnateľné filmy a donekonečna si hovoriť, že k sk filmom by sme mali byť zhovievavejší, lebo veď je veľmi ťažké ich vôbec nakrútiť, je ako si hovoriť pri rôznych sk reprezentáciách, že predsa iba 26 rokov zbierajú skúsenosti. (08.04.2019)