Mraky odtiahli

Finská filmová deprese už pro mne není žádným překvapením, a tak jsem k dalšímu snímku ze země tisíců jezer nepřistupoval s očekáváním nějakého hřejivého zážitku. A žádný ani nepřišel, byť v závěru mraky skutečně odtáhly. Odtažité herecké výkony a pečlivě naaranžované scény však perfektně dokreslovaly lehce hořkou a suchou komedii o strastech života souvisejících s nezaměstnaností  a pocitem nenaplnění vlastních snů.  Ilona a Lauri vedou řekněme normální život, leč za fasádou tohoto vcelku snesitelného stereotypu číhá smutek a beznaděj nepříjemně se zrcadlící ve výrazu zpočátku ještě zajištěné a zaměstnané Ilony. Ztráta zaměstnání se pak pro oba paradoxně stává vysvobozením a možná i vstupenkou do ráje, ale je třeba pro to něco udělat. Kaurismäkiho minimalistický  styl asi každému nesedne, ale já se bavil  u mnohdy cynických vtípků a zároveň mne na konci potěšily ty odplouvající mraky, protože jsem Iloně i Laurimu držel pěsti. I když přes veškeré strasti je třeba říct, že ten Damoklův meč nad ně autor zavěsil dost bezpečně a já celou dobu tušil, že nespadne.  "Nechám rozhodnout karty."... a vytáhl jsem pikovou čtyřku, nekecám! (21.08.2022)

Život na splátky. Ztráta zaměstnání. Úřady. Inzeráty. Podvodné pracovní agentury. Snaha najít novou práci postupně otupená sérií nezdarů. Pití. Dluhy. Věřitelé. Exekutoři. Vrcholem marnosti se stává pokus rozmnožit peníze utržené z prodeje auta v herně. Prohra. Beznaděj. Zoufalství. Snad nejvíc tíživý Kaurismäkiho film. Po řádném přísunu mizérie, jsem byla vděčná, že alespoň v posledních pár minutách zazářilo zpoza odplouvajících mračen štěstí. Zasloužené. V Restauraci Práce nalezené... (12.02.2009)

Nevím přesně, zda jsem si už na styl Akiho Kaurismäkiho postupně přivykl natolik, že mě jeho filmy aktuálně baví sledovat víc, než nějaký rok nazpátek, nebo se mu prostě tento snímek obzvlášť povedl. Ale Mraky odtáhly byl zatím pro mě asi druhý největší zážitek z tvorby proslulého finského režiséra, hned po snímku Le Havre viděném minulý víkend. Sice tu pár scén zase oplývá tím, co mi nesedlo u jiných Akiho filmů včetně podivných absurdních pokusů o humor v komorní atmosféře tam, kde bych raději nechal prohloubit dramatické emoce, naprosto odtažité stylizace některých dialogů (jako když se manželé stojící vedle sebe při důležitém dialogu vůbec nedívají na sebe, ale společně někam do zdi) či strašně strojeně ztvárněných incidentů (v úvodu). Ale díky hutnému příběhu i tradičně skvělé Kati Outinen si mě tohle dost získalo i připadalo jako celek mnohem lépe vedené, než o 6 let starší Najal jsem si vraha, kde se Kaurismäki taky věnoval tématu nahlé ztráty zaměstnání. Specifickou komorní atmosféru krásně doladil bohatý hudební podkres a za skvělý, výborně gradovaný závěr (kdy se chvíli napínavě mísí nebezpečný krůček k absolutní depresi s krůčkem k malému velkému vítězství zároveň) přihazuji pár procent i hvězdičku navíc. Velmi pěkné zakončení přineslo určitě pocit radosti i mě jako divákovi. Dík za to, že mraky skutečně odtáhly... v té chvíli jsem si potvrdil, že film na mě i přes rozporuplnější pocity skutečně zapůsobil. [75%] (09.10.2022)

"Abych byl upřímný, jste příliš stará na číšnici. Je mi 38 let. To je to, každou chvíli můžete umřít! Ale vám je 50? To je rozdíl, já mám kontakty......".To je Akiho klasika, kdy i v těch nejsmutnějších momentech pronese někdo nějakou neskutečnou hlášku a nebo tam vloží absurdní jednání nějakého zúčastněného herce. Akiho rukopis znám, tak jsem jako vždy dostala to, co jsem od něj i očekávala. Upozorňuji, že to nemusí být ten pravý šálek kávy pro každého, ale já z něj upíjím ráda. - Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (13.04.2015)

Chvíľu to trvalo, ale keď sa k Iloninej šikovnosti pridalo trochu šťastia, tak tie mraky predsa len odtiahli. Aki natočil zase jeden film o obyčajných ľuďoch a ich problémoch, kde napodiv išlo všetko tentokrát nejako hladko. Chladné, zase modro-zelené a zase moja obľúbená Kati. Mám rada Akiho filmy. (05.10.2015)