Réžia:
Ruben ÖstlundScenár:
Ruben ÖstlundKamera:
Fredrik WenzelHrajú:
Claes Bang, Elisabeth Moss, Dominic West, Terry Notary, Sofie Hamilton, Christopher Læssø, John Nordling, Linda Anborg, Jan Lindwall, Iman Mirbioki (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Cristian je kurátor prestížneho múzea moderného umenia, ktoré práve chystá odvážnu konceptuálnu výstavu. Jej ústrednou myšlienkou je štvorec s rozmermi 4 x 4 metre. V jeho vnútri platí pravidlo úplnej rovnosti a tolerancie. Spolu s PR agentúrou hľadá múzeum ideálnu stratégiu, ako v roztržitom a udalosťami zavalenom mediálnom priestore celú akciu zviditeľniť. Lenže potom Cristian pri bizarnej forme vreckovej krádeže príde o peňaženku a mobil a jeden z jeho podriadených vymyslí geniálny spôsob, ako ich získať späť. Cristian sa ako vždy nedokáže sústrediť na nič iné, ako sám na seba. A podobne ako celá švédska spoločnosť sa i konceptuálna výstava začína utápať v bizarnom zmätku, ktorý definuje napätie medzi liberálnymi hodnotami, egoizmom a sebectvom. Vitajte v štvorci menom súčasná Európa! (Film Europe)
(viac)Videá (5)
Recenzie (154)
Vzhledem k tomu, kolik film nasbíral procent, jsem pochopil, že zřejmě nepatřím do jeho cílové skupiny. Jsem totiž typický buran, který v hromadě stavebního materiálu nedokáže vidět uměleckou instalaci, ale rozhlíží se odkud přijede pan Lorenc. Moderní umění jde zcela mimo mě, takže mě sáhodlouhé debaty na toto téma uspávaly, situaci nepomáhaly ani záběry bez jakéhokoli děje (a že jich bylo), a aby toho nebylo málo, ani tady jsem se nevyhnul tzv. politické korektnosti. Hvězdička za kontroverzní klip, Olegova primáta a tvrdě pracujícího uklízeče. ()
Tenhle film je tak košatý, že jsem jej musela chvíli zpracovávat. Cristian je na první pohled úspěšný a uhlazený muž bez poskvrnky. Jako kurátor muzea se setkává s donátory z vyšší společnosti, kteří jsou ještě uhlazenější a zbaveni i těch nejmenších skvrnek. Jenže to vše je jen skořápka, pod kterou hnízdí pokrytci nejhrubšího zrna. Cristian je vystavován různým situacím a pomalu odhaluje svoji tvář. Jenže je to jen jeho tvář? Neodvracíme spolu s Cristianem příliš často oči od věcí, které nejsou pěkné? Je snazší zavřít oči, než pomoci druhému. Östlund svému divákovi nic nedaruje, pomocí úžasné kamery před něj hází indicie a nutí ho zamyslet se nad stavem současného světa, potažmo i sebe sama. Geniální hudba zvedá káravě ukazováček a posměšně vrací modernímu Evropanovi jeho prázdné žvásty o návratu ke křesťanským hodnotám. Po skončení filmu si můžeme položit otázku, kam až se posunul náš osobní práh (ne)citlivosti k ostatním. Mimochodem, šli byste na výstavě (ne)Důvěřuji lidem vlevo, nebo vpravo? Já vlastně ani nevím. ()
Na Čtverec jsem vyrazil do Pardubického filmového klubu hlavně ze zvědavosti, abych viděl film, který ovládl letošní Cannes. A musím říct, že moc nevím jak to mám hodnotit. Za celou dlouhou stopáž jsem tomu nemohl přijít tak úplně na chuť a i když si čím dál tím víc po konci filmu uvědomuji na co se Östlund snaží narážet, stále se mi tam toho spoustu zdálo zbytečného a mnoho scén vyznívá do ztracena, to ovšem neplatí o scéně v níž exceluje Terry Notary. Jinak je to řemeslně skvělé a Claes Bang v roli Cristiana je pro mě velice příjemné překvapení. Slaboučké 4*. ()
Kritika současné společnosti ve formě jednotlivých situací, které jsou více či méně zajímavé a propojuje je linka týkající se jednoho velkého muzea moderního umění. Některé situace byli dle mého gusta až příliš absurdní a celkově se mi film netrefil do vkusu, takže pro mě se jednalo o poměrně nezajímavou podívanou. Co musím uznat, tak toho člověka, který hrál lidskou opici v poměrně dlouhé scéně slavnostního otevření nové exhibice. Tady nezbývá než smeknout. ()
Né vždycky příjemné a celkem dlouhé pokoukání, které mi nejvíc přípomínalo průsečík Velké nádhery a Toniho Erdmanna. Östlund se totiž jednak pohybuje na té tenké hraně mezi kritikou a adorací snobského a povrchního života a umění a jednak také vystavuje své postavy značně trapným sociálním situacím. Obojí navíc zvládá docela s přehledem. Skvělou, pedantskou filmařinou estetizuje a podrývá vše potřebné, všechny ty hraniční momenty má skvěle odpozorované a s potěšením často ulpívá v situaci o něco déle, než je divákovi při sledování příjemné. Je pravda, že má trochu tendenci přebíhat od jednoho ke druhému, ale celkový zážitek z filmu mi to nijak dramaticky nezničilo. 7/10 ()
Galéria (37)
Fotka © Magnolia Pictures
Zaujímavosti (1)
- Natáčení se konalo od června do října 2016 v Göteborgu, ve Stockholmu a Berlíně. (griph)
Reklama