Štvorec

Triafa sa to do dávno rozstrieľaných terčov. Presne, s gráciou, nezriedka priam nevídanou, ale aby to pohlo hranicami, zasiahlo cieľ, ktorý si doteraz nikto nevšimol, vnieslo do svojej výpovede nečakaný postreh či dokonca načrtlo nové perspektívy, tak na čosi také si to stále nedočiahne. Máme teda čo dočinenia s iba ojedinelým výkonom, ale nakoniec vďaka aj za ten. (17.04.2018)

Kto má rád interpretačne otvorené filmy, kde každý záber môže mať komplikovaný metaforický význam, alebo vôbec žiadny, ten si príde na svoje. Štvorec je tak akosi menej ucelenejší ako komorná hra so štyrmi postavami vo Vyššej moci, zato ide o úplne odlišný film, čo je myslím v prípade dvoch nasledujúcich filmov jedného výrazného autora minimálne chvályhodné. Ak položíme ľubovoľný predmet bez umeleckej hodnoty do vitríny v múzeu, stane sa umeleckým dielom? Ak prídeme s filmom na festival, stáva sa z neho umenie? Prvá otázka je z filmu, druhá napadla iba mňa. Povinnosť pre milovníkov konceptuálneho umenia. (07.10.2017)

Tenhle film je tak košatý, že jsem jej musela chvíli zpracovávat. Cristian je na první pohled úspěšný a uhlazený muž bez poskvrnky. Jako kurátor muzea se setkává s donátory z vyšší společnosti, kteří jsou ještě uhlazenější a zbaveni i těch nejmenších skvrnek. Jenže to vše je jen skořápka, pod kterou hnízdí pokrytci nejhrubšího zrna. Cristian je vystavován různým situacím a pomalu odhaluje svoji tvář. Jenže je to jen jeho tvář? Neodvracíme spolu s Cristianem příliš často oči od věcí, které nejsou pěkné? Je snazší zavřít oči, než pomoci druhému. Östlund svému divákovi nic nedaruje, pomocí úžasné kamery před něj hází indicie a nutí ho zamyslet se nad stavem současného světa, potažmo i sebe sama. Geniální hudba zvedá káravě ukazováček a posměšně vrací modernímu Evropanovi jeho prázdné žvásty o návratu ke křesťanským hodnotám. Po skončení filmu si můžeme položit otázku, kam až se posunul náš osobní práh (ne)citlivosti k ostatním. Mimochodem, šli byste na výstavě (ne)Důvěřuji lidem vlevo, nebo vpravo? Já vlastně ani nevím. (05.07.2022)

-3* od zhlédnutí traileru jsem byl docela v očekávání, že by mohlo jít o kvalitní film a těšil jsem se, i když místní hodnocení k tomu nenabádalo. Ale teď už k samotnému filmu. Nestojí na žádném nosném příběhu a jde tu jen o sled událostí, které občas překvapí. Už při sledování jsem měl z něho rozporuplné pocity. Několik scén a dialogů je hodně podnětných a taky stylizace je zajímavá, ale bohužel toho balastu kolem a natahování bylo zbytečně moc, a to nudí a snižuje zážitek. Určitě je to zajímavá sonda do současné korektní a odsobněné společnosti a má to přesah, přesto ve výsledku zklamání a může být Östlund rád, že neklesl ke dvěma hvězdám. [ PŘÍBĚH: 0 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (03.03.2018)

Film přetékající významy a podněty k zamyšlení - od komické postavy liberála a egoisty, přes satirický obraz institucionalizovaného umění až po širokou metaforu společnosti zmítané mezi sobectvím a altruismem. Co je Östlundova síla je ale i jeho slabost. Narozdíl od uceleného konceptu Hry a soustředěné vztahové studie Vyšší moc ve Čtverci Švéd těká, hledá přesný timing scén i zneklidňující moment, kdy se díky jejich trvání láme význam. Má to pár skvělých momentů, ale jako 142 minut dlouhý film to funguje spíš jako pásmo k polemice a reflexi. Takže důležité téma, které hledá optimální filmový tvar. Jako Zlatá palma - zajímavá, ne úplně konvenční volba. Cením si zápas, který jsem s tím svedl. Ale předchozí dva Rubenovy filmy mám výš. (29.05.2017)