Štvorec

Tenhle film je tak košatý, že jsem jej musela chvíli zpracovávat. Cristian je na první pohled úspěšný a uhlazený muž bez poskvrnky. Jako kurátor muzea se setkává s donátory z vyšší společnosti, kteří jsou ještě uhlazenější a zbaveni i těch nejmenších skvrnek. Jenže to vše je jen skořápka, pod kterou hnízdí pokrytci nejhrubšího zrna. Cristian je vystavován různým situacím a pomalu odhaluje svoji tvář. Jenže je to jen jeho tvář? Neodvracíme spolu s Cristianem příliš často oči od věcí, které nejsou pěkné? Je snazší zavřít oči, než pomoci druhému. Östlund svému divákovi nic nedaruje, pomocí úžasné kamery před něj hází indicie a nutí ho zamyslet se nad stavem současného světa, potažmo i sebe sama. Geniální hudba zvedá káravě ukazováček a posměšně vrací modernímu Evropanovi jeho prázdné žvásty o návratu ke křesťanským hodnotám. Po skončení filmu si můžeme položit otázku, kam až se posunul náš osobní práh (ne)citlivosti k ostatním. Mimochodem, šli byste na výstavě (ne)Důvěřuji lidem vlevo, nebo vpravo? Já vlastně ani nevím. (05.07.2022)

Inteligentne a s noblesou podaná komédia, ktorá má vo svojej podstate trpkú príchuť. Malý priestor v nás ako vnútorné miestečko morálnych princípov ponúknuté ako umenie. To umenie je pevne zadefinovaný štvorec 4x4 metra, krásne nasvietený v galérii, kde je možné sa naň prísť pozrieť. Uvedenie výstavy do priazne verejnosti nemá byť len facebookovou udalosťou. Myšlienka naozaj veľmi pekná a vysoko oceňujem najmä originálne a svieže spracovanie. Claes Bang to herecky elegantne potiahol a vôbec ma nerušila ani dlhá stopáž. (27.02.2021)

Square je provokativní, inteligentní film, o kterém se možná bude říkat, že je zajímavější pro to, o čem všem vypovídá, než pro výsledný zážitek z něj, ale já si tuhle sviňskou sondu do švédské společnosti opřenou o vyhrocené umělecké manýry, režijní naschvály a nemálo geniálních scén vyžral moc rád. Östlund je zkrátka frajer a poslední tři filmy jej katapultovaly mezi mé nejoblíbenější režiséry současnosti. (16.10.2017)

Přijde mi to až mystický. Zrovna dnes má premiéru film Pepa, kde se hlavnímu hrdinovi - zpuchřélýmu volovi v podání Michala Suchánka- dějí různá “příkoří”. Bakalářský hovadiny, typický pro (nejen) malej čecháčkovskej, přízemní film. A pak uvidíte Čtverec a najednou zjistíte, jak může být de facto totožný téma ztvárněný naprosto, ale naprosto odlišně. Asi milionkrát rafinovaněji a miliardakrát nápaditěji. Odpovědi nedostáváte, ale sami si je máte šanci vytvořit a zformulovat. Ta jedna chybějící hvězda padla za oběť tomu, že jsem v téhle disciplíně ne úplně obstál. Některý věci jsem si vysvětlit nedokázal (rozplizlá linka s novinářkou Anne-např.). Režijní přístup byl ale neotřelý, odvážný a bravurní, nemalou odvahu prokázala i produkce. Bláznů, kteří dokážou ocenit filmy podobné Čtverci, po světě moc neběhá. To takovej Pepa se o sebe bát nemusí. A čím blbejší bude, tím to pro něj bude lepší. Jsem hroznej skeptik, já vím. Hrozně rád bych se mýlil. Leč... (31.03.2018)

Já zas tak blbá nejsem, ale prosím vás, vysvětlete mi to někdo. Já ráda vytvářím u filmů, které nejsou k pochopení, různé teorie, ale v tomhle případě si to snad ani nemůžu dovolit, protože nevím, co tím chtěl básník říct a nedovolím si tady hanit něco, co se mi z poloviny líbilo i nelíbilo, ale vlastně nevím, proč se mi to líbilo a proč se mi to nelíbilo. Protože na kterékoliv adjektivum pomyslíte, to a tisíce dalších, vystihují tento film. (21.05.2018)