Štvorec

Domnívám se, že výjimečnost tohoto filmu spočívá primárně v tom, jak na poměrně nekomplikované zápletce dokáže ukázat složitost některých problémů (tohle se ale vlastně dá říct i o ostatních Östlundových filmech). Nejvíc jsem si pochopitelně užil scénu s divokým zvířetem. Válel jsem se smíchy a říkal si, jak trefné to je. Méně příjemné pak bylo, že se u mne objevily jisté pochybnosti ohledně mého vlastního jednání, v případě, že bych, nedejbože, byl účasten podobné performance. (13.07.2019)

Tenhle film je tak košatý, že jsem jej musela chvíli zpracovávat. Cristian je na první pohled úspěšný a uhlazený muž bez poskvrnky. Jako kurátor muzea se setkává s donátory z vyšší společnosti, kteří jsou ještě uhlazenější a zbaveni i těch nejmenších skvrnek. Jenže to vše je jen skořápka, pod kterou hnízdí pokrytci nejhrubšího zrna. Cristian je vystavován různým situacím a pomalu odhaluje svoji tvář. Jenže je to jen jeho tvář? Neodvracíme spolu s Cristianem příliš často oči od věcí, které nejsou pěkné? Je snazší zavřít oči, než pomoci druhému. Östlund svému divákovi nic nedaruje, pomocí úžasné kamery před něj hází indicie a nutí ho zamyslet se nad stavem současného světa, potažmo i sebe sama. Geniální hudba zvedá káravě ukazováček a posměšně vrací modernímu Evropanovi jeho prázdné žvásty o návratu ke křesťanským hodnotám. Po skončení filmu si můžeme položit otázku, kam až se posunul náš osobní práh (ne)citlivosti k ostatním. Mimochodem, šli byste na výstavě (ne)Důvěřuji lidem vlevo, nebo vpravo? Já vlastně ani nevím. (05.07.2022)

Řek bych, že ještě nikdo nezachytil tak fragmentovanou trapnost s řádnou dávkou humoru. Parodie na dnešní pseudoumění, kdy si lidi drandí nad věcma, který jim nic říkat nemůžou ale jsou si skálopevně jisti, že jim rozumí. Můžu uvést jen zástupce z kinematografie, protože umění jako zrakovému vjemu ve statických polohách se vyhýbám jako Babiš spravedlnosti. Takový artový hovadiny jako Zabití Posvátného jelena nebo poslední řada Twin Peaks sou přesně ty jmenovatele. Nicméně absence finiše v tomhle kousku mi říká, že když tomu dám víc než průměr, stanu se stejnym hipstersko-pokryteckym idiotem, na kterýho tenhle film ukazuje prstem. Kdyby trval dvě hodiny, ne prostřihaný,ale prostě jen dvě hodiny bez posledních 20i minut, bylo by to jiný pošušňání. Já už pak při rotování na židli v kině zapomněl o čem to vlastně bylo... 60% (20.11.2017)

Film roku! // Víc než kousavá ironie do uměleckého světa/byznysu je Čtverec ostrou kritikou (zejména švédské) “korektní” společnosti. A to na výbornou. Co situace, to libůstka. Navíc hlavní představitel je nepokrytý pokrytec, o to víc je film sympatický. // Viděno dvakrát, přičemž druhá verze byla výrazně prostříhána (cca o 30 min. kratší). Tu nebrat. // (25.03.2018)

Zvláštny film. Možno príliš dlhý, ale mňa bavil. Rubenovi sa podarilo podať svoju myšlienku zaujímavým spôsobom. Jednotlivé scény fantastické, dohromady to trošku škrípe. Ako vždy má jeho film parádny vizuál, a tentokrát zvládol aj muziku na jednotku. Pomôžeš, a si okradnutý. Nepomôžeš, a práve vtedy bola tvoja pomoc potrebná. Ale nie vždy je to tak. Niektorí ľudia pomáhajú aj bez toho pomyselného štvorca, niektorým nepomôže ani ten štvorec, nepomôžu nikdy. 4,5* (07.04.2018)