Francouzská krev

Po slibném začátku jsem čekal něco na způsob Mechanického pomeranče, ale marně. 1) Ptáte se, co vlastně přesně přivedlo Marca a další jeho kolegy do hnutí skinheads? Zajímá vás, co ho od nich později zase odvedlo? Nedozvíte se to. Film konstatuje fakta, aniž by se pokusil byť i jen kapičku přispět k jejich vysvětlení. 2) 35letý velmi přesvědčivý Alban Renoir (skin Marco) v pěkných přiléhavých džínách vypadal sexy. 3) Výstižný koment: verbal**. (08.08.2016)

Marek je žabožroustský skín. A jako 95 procent všech skínů i on vypadá jako vypatlaná lopata, mluví jako vypatlaná lopata a chová se jako vypatlaná lopata. Z čehož lze jednoduchou úvahou dojít k závěru, že to vypatlaná lopata prostě je. Vypatlaná lopata je však také režisér a scénárista tohoto skvostu, vystupující pod uměleckým jménem Mezera. Mezery má tedy řádné, ale i tak by mu daleko víc slušelo něco údernějšího, třeba Le Kokot. No, pošlu Mezeře Emila, třeba to zváží. Mezera asi chtěla tímto audiovizuálním paskvilem něco mocinky angažovaně říct, ale jelikož je vypatlaná lopata, vylezlo z něj nakonec jen mongoloidní „Éééééééé“. Velice se mu však povedlo udělat z galských skinhedů totální vyteplené čuráky. Tedy ne, že by někdo pochyboval o tom, že by jimi nebyli už od přirození, ale za tohle by ho i ten nejpomalejší hololebkoun patrně s gustem nakopal do Landy. A tak sledujeme Marka, kterak s partičkou holohlavých debilů nezáživně skinheduje po Paříži. Sem tam vybubají nějakého arabáše, sem tam se kdoví proč pokočkují s jinou partičkou holohlavých debilů, sem tam se pomazlíčkují s anarchisty a sem tam si skupinově důstojně zatancují na největší dvouakordový hit populární skupiny Haknkrojc s názvem Zighajl a jedinečnou lyrikou, která spočívá ve tříminutovém opakování názvu písně. A pak najednou, asi tak uprostřed filmu, se Markovi usadí v jeho prosté tváři podivný výraz, něco jako „užčtnáctdníjsemnesral“ a přestane chtít být skínem. Proč? Tak na to se zeptejte Mezery, která otevřeně pohrdá jakýmkoliv logickým zdůvodňováním a chronologií děje. Asi zjistil, že má ty čmoudy vlastně rád a chytil z toho věčného hajlování artritidu do pravačky. Ovšem ve filmu se jen začne tvářit jak piča a chodit na kebab. A nakonec si sedne do kuchyně a nastrouhá si mrkev do ratatuj. Velmi znepokojující závěr! (16.02.2016)

Drama o francouzském nacistovi, který v průběhu let změní svůj přístup ke všemu cizímu a jinak barevnému. Není to sice nic originálního a je to předvídatelné až běda, ale i tak je to velmi dobře natočené a celkem dobře to funguje jako odstrašující případ a sonda do hlubin nacistovi pokřivené duše. Z herců potěší zejména Alban Lenoir, který opět ukazuje, že je velmi dobrý herec a má před sebou velkou budoucnost. Moje hodnocení 60%. (16.04.2016)

Civilněji pojatý Kult hákového kříže ve francouzské úpravě. Děj se posouvá časem dost nejasně, někdy o pět let, jindy o pět minut, že jsem měl v některých okamžicích jen velmi nejasnou představu o tom, kde se právě nacházíme. Navíc celá proměna vypatlaného nácka na citlivého muže je natolik zvláštně natočena, že jsem jí vůbec nepostřehl. Zajisté to byl záměr tvůrců, ovšem jako divák bych spíše uvítal přehlednější vývoj. Celkový dojem je pak díky výše uvedenému velmi rozpačitý. (07.05.2016)

Další z mnoha nazi skinheadských filmů, které vyprávějí o neonacistově prozření a trnité cestě ze spárů zrůdné ideologie a jejích nohsledů. Nicméně Un Francais je přeci jenom trochu specifickým snímkem, protože má širší časový záběr (přibližně od poloviny 90.let až po současnost) a hlavně netlačí tolik na pilu. Tu obrátku hlavního hrdiny tak nezpůsobí nějaká událost, ale víceméně se jedná o pozvolný proces a stíny z minulosti nemají podobu kumpánů, ale špinavého trestního rejstříku, který ho v osobním životě dost limituje. Sice se nemohu zbavit pocitu, že film byl natočen trochu účelově vzhledem k tomu, co se v současnosti v Evropě děje, ale zase to nebylo až tak okaté, aby mi to výsledný dojem zkazilo. Herci to zvládli také na jedničku, takže celkově velká spokojenost. 85% (14.02.2016)