Už zase skáčem cez kaluže

Film pro mne znamená především objev Vladimíra Dlouhého, dnes jednoho z nejlepších herců. Velice lyricky pojatý příběh z krásných a čistých časů. Věřím se Zdeňkem Svěrákem, že pokud se vůbec úpělo pod jhem C. & k. monarchie, dalo se to vydržet. Tento film byl pro mne už od malička tolik smutný a depresivní, že se mu bojím udělit plný počet, i když by si ho bezesporu zasloužil. Pokud myšlenka filmu přispěla k tomu, že se někdo po osudové ráně zvedl, našel štestí sám v sobě a šel dál, pak už jen tím splnil svůj účel.. (06.06.2008)

Jednou z nezpochybnitelných schopností génia Kachyni bylo úchvatné převedení obyčejného venkovského života v ojedinělý filmový zážitek. Vladimír Dlouhý sklízí stejné sympatie jako Tomáš Holý a jeho nezlomného dětského ducha mu divák věří v každém pohledu. Kachyňa zbytečně netlačí na pilu, co se týče emocí a uvolňuje je ze samotného jádra věci, díky čemuž není toto vitální drama sentimentální, ale upřímné, láskyplné a každý, kdo jej viděl má možná nutkání přehodnotit své postoje k životu a být o něco více nebojácný a houževnatý. Skutečně přínosné dílo, které ani po tolika letech neztratilo nic ze svého půvabu a výpovědní hodnoty. 80% (08.12.2013)

Maminko, kdo to tady tak uhání na tom koni? To je přece náš chlapec. Krásný příběh Alana Marshala, kterého se ujal (a já jsem za to strašně ráda) Karel Kachyňa. Marshalova kniha je natolik vděčným dílem, že by se mi dost možná líbilo i zpracování nějakým cizím režisérem, ale Kachyňovo pojetí ve mně probouzí ten nepopsatelně milý pocit, který vyvolá jedině dobře odvedená česká práce. (21.04.2011)

V rámci školního projektu vybrali pedagogové českého jazyka právě toto filmové zpracování "povinné četby" od A. Marshalla. Čekal jsem u žáků 7. tříd úplný propad tohoto filmu. Ani jsem se na ten film nechtěl podívat dopředu, říkal jsem si, že mi bude stačit, až to uvidím ve škole. A viděl jsem... a zíral jsem a vlhly mi oči, a fandil jsem tomu "usmrkanci" a byl na něj hrdý jako kdyby to byl můj vlastní kluk... Získal si mne nejen ohromě milý a přesvědčivý výkon Vládi Dlouhého, ale i vše kolem toho: střih, kamera, scénář, režie. Smutný přííběh se silným akcentem na osobní statečnost a houževnatost, to vše prosycené nadějnými vyhlídkami. A ještě k hodnocení: moc se to líbilo i žákům, žádný propadák to nebyl, naopak. Učitelé mohli být spokojení, že děcka viděli něco z povinné četby, co se povedlo a přijali ji. Glosa na závěr: zamrazilo mne, když Vláďův filmový táta, poté, co ho vyhodili z práce kvůli závislosti na alkoholu, dával synkovi dobrou radu, aby on nepil jako táta... To se Vláďovi v tom reálném životě naplnit nepodařilo. A není to soud, ani mravokárně zdvižený prst, je to jen povzdechnutí. Sám jsem na alkoholu byl závislý, a nesnažil jsem se o to. Byl to jen vedlejší produkt toho, co jsem žil, a jak jsem situace řešil. (21.03.2011)

Takové hodně sentimentální dětské drama z přelomu 19. a 20. století se šťastným koncem, neboť se malému Adamovi (Vladimír Dlouhý) podaří i po dětské obrně a jím způsobeném zmrzačení nohy uvést do reálu svůj sen a naučí se jezdit na koni. Navíc mu nikdo nepomáhá a vše zvládne sám, chtělo by se říci pravou zadní, ale to by bylo moc cynické. Zajímavé postavy: otec, velký Adam (Karel Hlušička), nadaný rajťák koní a ještě nadějnější pijan, dobrosrdečný mlynář a pacient v nemocnici Ambrož (Vladimír Šmeral), doktor (Bořivoj Navrátil), mlaďounká sestra (Jana Švandová) a kovář Martin (Jaroslav Satoranský), který se cítil vinnen za Adamovo onemocnění. Je to koukatelné, hodně koní, ale... (14.08.2010)