Už zase skáčem cez kaluže

Natočené velmi citlivě a moc hezky, jak to K. Kachyňa umí. Hudební doprovod a doteky přírody byly skvělým balzámem na duši. Líbila se mi i dětská logika pihatého V. Dlouhého a jeho téměř skálopevná jistota ve vlastní uzdravení. Ze svého handicapu udělal přednost a zajistil si tak pozornost všech dětí. Napomohl také k těsnější rodinné semknutosti, byl tak pozitivním hnacím motorem ke změnám. (15.11.2010)

Určite jeden z lepších snímkov od K. Kachyňu. Pekný melodramatický príbeh s veľkou dávkou melanchólie. Divák môže už len nostalgicky spomínať napr. na Vladimíra Dlouhého, ktorý už nie je medzi nami. Jeho výkon ako chlapca, ktorý chcel silou mocou rajtovať, bol dychberúci. Nadpriemer. 75/100 (29.04.2019)

Je těžké uvěřit, že malý chlapec, který tu poprvé na stříbrném plátně zažívá první okamžiky slávy a zasloužené popularity, je nedávno předčasně zesnulým velikánem své generace Vladimírem Dlouhým. Tehdy měl štěstí: padl do rukou jednoho z našich největších a nejpronikavějších filmových tvůrců Karla Kachyni, jemuž navíc beze zbytku vyšel záměr na přenesení původního děje ze vzdálené Austrálie do předříjnových Čech. Film, velmi vzdáleně připomínající pozdější televizní seriál DOBRÁ VODA, skvěle zvládá dobové c. a k. reálie včetně života zemědělských dělníků, do jejichž vyššího patra koňáci náleží. Hlavní dětsý hrdina naopak evokuje hrabalovské dětské reflexe a věrohodně vyznívá i hrdinova vůle po životě, aniž by se umělecky této nesnadné části díla jakkoliv ublížilo. Jak tu mnozí konstatovali, filmu dominuje tehdy dvanáctiletý Dlouhý, jehož zvládnutí titulní dětské role nese znaky dospělého, jakoby již plně vyzrálého herectví. Kachyňa tu s úspěchem navázal na své předcházející dětské filmy jako PRÁČE či ještě propracovanější AŤ ŽIJE REPUBLIKA. I po letech žasneme, trneme, držíme palce a s úlevou přijímáme zdánlivý happy end, podložený ne zázrakem, ale vůlí, houževnatostí, nesmlouvavostí a zdravou rvavostí jež začíná u sebe sama. Mravní katarze je i nevtíravým mravním naučením. Jakých není nikdy dost. V životě každého z nás. (20.07.2010)

Vydarené dielo Karla Kachyňu, v ktorom sa scenáristovi podarilo úspešne preniesť humanistický náboj z pôvodnej románovej predlohy do inej doby i prostredia. Celý film stojí a padá na vynikajúcom civilnom hereckom výkone debutujúceho Vladimíra Dlouhého. S typickým zmyslom pre detail sú znázornené aj dobové reálie. Napriek tomu, že hudbu zložil obľúbený Zdeněk Liška, neustále opakovanie hlavného motívu ma dosť rozčuľovalo. Aj prílišné zvýrazňovanie obrazovej stránky na úkor dejového posunu trochu nudilo, najmä v prvej polovici filmu. Nadpriemerný, dobre zapamätateľný film. (16.01.2012)

♪''...taken my arms, taken my legs, taken my soul...''♪ (pardon, ale na skladbu One jsem si v souvislosti s tímhle filmem tak nějak vzpomněl). Moc krásný český film, který vlastně dokáže i rozplakat, což je u českých rodinných filmů téměř nezvykem. Tedy, zaboha si nemohu vzpomenout na jediný český rodinný film, co by mě dojal k nějakým těm slzám. Což tedy zde se taky nestalo, ale nebyl jsem daleko od toho. od začátku se zde přemýšlí nad každým záběrem, protože vše tady posouvá psychiku mladého Adama na vyšší úroveň... což skvěle předpřipraví půdu pro následná dojetí diváka. Mladý Vladimír Dlouhý předvedl excelentní výkon, ze kterého by se mohl lecco přiučit i někteří současní herci. Následná nehoda ve filmu funguje opravdu skvěle, člověka dokáže skvěle rozněžnit. Scény v nemocnici fungují kupříkladu dokonale. Moc krásný film. A sestry Adama jsou strašný MPCíčka :-)  ,,Proč brečíš mami, vždyť já se přeci uzdravím. A zase budu skákat přes třeba takovýhle kaluže.'' (10.12.2022)