Tajemství velikého vypravěče

Pro mne zatím nejlepší Štěpánkova role. Musím přiznat, že tento film na mne dýchl silně sentimentálně - svým ještě šedesátkovým vizuálem i obrazovým vyprávěním, vyzněním některých scén, zvláště pak té poslední ("Němci táhnou na Paříž!" - "Tiše! Nebo vstane a půjde s nimi bojovat!"). Taky tradiční silná Liškova hudba. To vše pro mě jednoznačně přebíjí mnohé zkratkovitosti a vynechávky v ději (třeba synův přerod z odpůrce v obdivovatele), na které, předpokládám, bylo více prostoru v o něco starší trojdílné adaptaci. (27.09.2018)

O Alexandru Dumasovi jsem toho nikdy moc nevěděl, kromě klasickýho: spisovatel z romantismu, specializoval se na dorbodružné romány oplývající širokým záběrem společnosti a byl hodně oblíbený. Tento film mi ale ukázal, jak skvělým fabulátorem byl Dumas a jak skvělým fabulátorem byl i Jaroslav Dietl. Jedna scéna z filmu mi ulpěla dodnes a budu si ji pamatovat ještě hodně dlouho, ne-li napořád. Když Dumase soudí, že ukradl jednomu svému spoluspisovateli jeho román, Balzac (Petr Kostka) vystoupí na jeho obranu, přestože se jako lidé rádi moc nemají. A říká: Psát s Dumasem znamená psát jako Dumas. A to řekl prosím člověk, který nechal své romány přepisovat, aby nikdo v budoucnosti nemohl podle jeho písma poznat, jak těžké pro něj bylo usmolit kloudnou větu. Konečná epizoda, kdy se Dumas snaží, jako už mnohokrát dříve v deliriu bavit pařížskou společnost svým vyprávěním, ale plete se a oni si z něj nakonec dělají legraci a tupí jej, je taky nezapomenutelná a krásně ukazuje, jak je úspěch pomíjivej a sláva vrtkavá. (30.07.2006)

Poutavě odvyprávěný příběh o mistru vypravěči příběhů Alexanderu Dumasovi starším. Zajímavé je, že český "mistr vypravěč" Jaroslav Dietl se osudům Alexandera Dumase věnoval hned dvakrát. Doposud jsem znal jen stejnojmenný seriál s vynikajícím Vladimírem Menšíkem. Po zhlédnutí tohoto Kachyňova filmu váhám, které ztvárnění Dumase je lepší, zda Menšíkovo nebo to Martina Štěpánka. Mimořádný je tento film minimálně tím, že tu postavy otce a syna Dumase hrají dva bratři Štěpánkové. Pozorovat přitom kontrasty v charakteru obou postav a tudíž i kontrasty v hereckých polohách obou bratrů je vskutku velmi zajímavé. Hodně se mi líbily krátké němé etudy na Tří mušketýry a Monte Christa, kde mi Kachyňova filmařina připomínala verneovské filmy Karla Zemana. A stejně jako na uživatele Monologa i na mě hodně zapůsobila scéna soudního procesu o autorství Dumasových knih. Již samotná Dumasova obhajoba, v níž zdůrazňuje, jak jej uráží, že z něj žaloba dělá prodavače příběhů místo jejich vypravěče, je působivá. A když po přesvědčivé promluvě Viktora Hugo (Petr Kostka), v jejímž závěru tento slavný spisovatel konstatuje, že "s Alexanderem Dumasem můžete být v jakémkoliv nepřátelství, ale nikdy ho nemůžete přestat číst," zní soudní síní bouřlivý potlesk, má člověk pocit, že tento aplaus nepatří nejen jemu případně Dumasovi, ale přeneseně i autorům tohoto skvělého filmu. (25.04.2017)

Martin Štěpánek mě přesvědčil dvakrát, v majoru Zemanovi a zde. Tady byl dokonce chvílemi i podobný tátovi. Bratři pěkně rozehráli soužití otce a syna. Ve velmi roztomilé roli se mihnul Jiří Císler. Značný problém jsem měla s intermezzi, děj v těchto vložkách zcela ochabl, kombinace animace s pantomimou mne neoslovila. (19.03.2013)

Bratři Štěpánkové odvedli skutečně poctivý kus herecké práce a jejich výkon táhne tenhle filmový pokus o životopis staršího z dvojice Dumasů nahoru. Přesto se však nemohu zbavit dojmu, že tohle všechno mohlo být ještě lepší a kvalitněji podané, přeci jenom to možná bylo na film mapující celý život trochu krátké. Ale čtyři hvězdičky mu nakonec udělím, už jenom z úcty k samotné hlavní postavě (a také díky fakt skvělému výkonu Martina Štěpánka). Mimochodem, monologu, Petr Kostka hrál Victora Huga, ne Balzaca. (18.07.2011)