Balada o pilotovi

Co beru jako velké plus je to, že se film neomezil jen návrat pilotů a následnou buzeraci ze strany komunistických pohůnků, ale dal prostor i rodinám. Na manželky, rodiče či děti se dost často zapomíná a cesta k znovunavázání vztahů musela být často bolestivá či dokonce nemožná. Kor když během nepřítomnosti vyplavou na povrch četné nevěry. Tahle linka sice mohla působit trochu chladně, ale mě to sedělo a Lucii Žáčkové to se Švehlíkem skvěle (ne)klapalo. Linie politická mě jako vždy dokázala nakrknout, ale přesto mi připadala trošku nedotažená. Samozřejmě je jasné, že NKVD byla všehoschopná, ale aby jeden z jejích nejvyšších představitelů věnoval tolik energie k získání ne až tak významného pilota, o tom jsem musel pochybovat. A to samé platí i o závěru, jakkoliv byl výborně natočený. Ale i přes tyhle rozpaky jsem spokojen a to i proto, že podobných záležitostí je v našich luzích a hájích jako šafránu. 70% (11.11.2018)

Začátek vypadal velice slibně. Dobré kostýmně i zpracováním doby. Pak ale chybělo větší napětí a ponurost doby. Jenže to možná bylo tím, že ještě neproběhnul únor 1948. Ovšem ten ruský (pardon – sovětský) parchant stál za to i v době poválečné „svobody“. Hlavně na konci. Ten jeho pohyb rukou byl drsný. (06.11.2018)

Je to vůbec poprvé, co se přibližuje takhle robustně odvrácená tvář Třetí republiky. Nadprůměrný scénář doplňuje skvělé herecké obsazení, výrazné prokreslení poválečné každodennosti a skvěle jsou zachyceny i první kroky sovětizace. Mimořádně zajímavé je asi vůbec první dramatické zachycení komunistického zločince Bedřicha Fricka Reicina. Pochmurný, tragický příběh ovšem klade na televizního diváka. Není to ani řachanda, ani akční podívaná. Je to tragédie velkého lidského života a výrazné skupiny národních hrdinů, legionářů druhého odboje. A v každém případě mimořádně podnětné umělecké dílo. (05.11.2018)

Je to celé maximálně pietně natočené s velice ponurou dobovou atmosférou, která víme kam povede a co většinu letců čeká. Jenže je to celé tak útrpně zdlouhavé, že jsem měl co dělat abych to nepřepnul. Upřímně, nevadí mi filmy s pomalým tempem. Ovšem musí se s tím tempem správně pracovat. Taylor Sheridan to zvládá na výbornou ať točí celovečerák nebo film. Ján Sebechlebský bohužel je někde napůl cesty. Má tu zajímavé postavy, osudy a charaktery, ale práce s nimi vázne. Nebo hůře, ač je podávána velice pozvolně, je o to nezajímavější. A to je právě ten nejdůležitější prvek, který takový pomalý film potřebuje.... režiséra, kterému se to nerozpadne nudou pod rukama, ale udrží diváka v napětí do samotného konce. Tady se musí čekat 80 minut. Skoro hodinu a půl s jen pár záblesky kvalit, které toto mohlo mít. Nevybavím si krom závěru s letem a doku vstupem se Stránským na jediný záběr, který by se mi vryl do paměti a já si řekl.... "páni, tak to se tedy fakt povedlo." Není to úplně špatný film, jen je zdlouhavý a zapomenutelný. 55% (05.11.2018)

V podstatě není co vytknout a přece mě to nebavilo. Švehlík s Dvořákem svým charismatem odsouvají ostatní postavy někam do pozadí, ale všechno je tak nějak černobílé a divák nemá zájem se s kýmkoliv na obrazovce identifikovat. A protože to je první film, kde se mi nelíbila Petra Špalková, nemůžu jít s hodnocením výš. Jak už tu bylo několikrát zmíněno, závěrečné slovo Jiřího Stránského je nejlepší část filmu. (05.11.2018)