Nonstop lahůdky (E02)

Nevím co znalci, ale já se ukrutně bavil! Vždy mne zaráželo, že se s xichtem a náturou, jaké má p. Krobot, někdo odváží vlézt na jeviště, natož hrát, ale jak se zdá, jde to úplně v pohodě a to tak že výborně! Slečna Křenková zraje jako víno. Opět nám byla předvedena sada podivníků, co mne jinde otravuje, ale zde to bylo OK, navíc vše s dobrým koncem. Docela nepříjemně nastavená laťka pro další díly. Jo, vzpomněl jsem si na hudbu. Velký dík za připomenutí Zuzanky Navarovic. Parádně tam sedla. (02.12.2019)

Hořkosladké vyprávění Hřebejk umí... 1) Typově perfektně zvolení herci v čele s 68letým Miroslavem Krobotem._____ 2) Hezký vtipný scénář nadějného 31letého Tomáše Pavlíčka._____ 3) Skvělá atmosféra nočních Nuslí (pražská čtvrť)._____ 4) A z těch, kteří nechápou (honajz*, honajz2* a další), že v magické noční Praze (tedy jen Nuslích, ale i tak) se saláty neváží ani neplatí, revizoři se vyskytují na každém kilometru, rozmístění objektů se neváže na skutečnost, ale mění se podle potřeby tvůrců a o postavách nevíme (a nemusíme vědět) vůbec nic, z těch si nic nedělejte a vychutnejte si milý příběh, který, pravda, nepatří k highlightům doby, ale hezkých maličko přepálených 79 minut u něho strávíte. (02.01.2020)

Dialogy jak z pomocné školy. V hlavní roli dva neherci s neustále kamennými xichty, kterým nějaká vnitřní citová pohnutí nevěřím ani za mák. Problémy tak nějak odjinud (karaoke, jako fakt?). Propletenec nezajímavých postav, o nichž nic nevíme a vlastně se ani nedozvíme. Btw, ta holka kam odjížděla na celý týden vlakem? Kam odjíždí na konci? Za rodiči? Nebo je tady jen jako symbol, který měl rozhýbat stojaté vody? Často nechtěně komické situace, rozhovory, jednání. A kdo zná Nusle a Folimanku, tak si bude klepat na čelo, kde se dá na Ostrčilově náměstí dojít na nádraží Vršovice, nebo jak z benzínky pod Nuselským mostem odjet tramvají, chvíli jet a pak zase projet kolem benzínky pod Nuselským mostem. A vážně film naznačuje, že v Praze jsou v noci v jedné velké čtvrti u nádraží otevřeny jen jedny lahůdky, jedna hospoda a benzínka? ale no tak! I když pravda - nonstop lahůdky jsou sci-fi, ty jsem v Praze nezaregistroval nikde. Obecně ani přes den na moc prodejen lahůdek v Praze nenarazíte. To já jen tak - kdo je poctivý v drobnostech, je poctivý i v celku. A tady ty drobnosti jsou stejně tak podivné a z jiného světa, jako jednání postav, které mi přišly zcela vzdálené a ne lidské. Hudba se sem vůbec nehodí, Hrubeš a Mareš, kamarádi do deště, by mohli povídat, že?, a Navarové písnička je inťošsky citově vyděračská. No nic, tak já si skočím do Boot Hillu podívat se reálné Nusle a normální lidi s normálními problémy. Taky se dá zajít do občerstvení uprostřed Folimanky. Nebo do Galerky. Případně k Olmerům. Či do Sport baru za rohem na Albertově na Chodovar... (08.12.2019)

U druhého dílu čtyřdílného televizního cyklu je hned na první pohled jasné, že pod každým z příběhů je podepsán jiný tvůrčí tým. Po ženském ztvárnění citlivého tématu na nás Jan Hřebejk vyrukoval s živelným mixem Zelenkovské absurdity, osobitosti Dejvického divadla a americké crazy komedie stylu, co všechno se může stát jedné noci. Klasický Krobot (rád bych ho už viděl v jiné poloze), chemie, která mezi ním a Eliškou Křenkovou funguje a jejich rozdílné pohledy na řešení problémů. Dále mi dejte lahev rumu, deset deka lahůdkového salátu, několik specifickým postaviček a máme menu, které jen tak v každé večerce neseženete. (03.12.2019)

Žal se odkládá... Nostalgická balada z pražského Jamrtálu o lidech zrazených a zrazovaných, o věcech obyčejných i neobyčejných i o tom, že pštrosí taktika – tedy snaha strkat před nepříjemnostmi hlavu do písku – se nevyplácí. Hřebejk vsadil na Miroslava Krobota, který je v roli flegmatického hokynáře, vážícího slova i saláty, nepředvídatelný, enigmatický a neodolatelně aristokratický, přesně takový, jací jsou lidé jeho druhu. Vedle skvělé Elišky Křenkové ovšem nelze neupozornit na Jitku Sedláčkovou, která v roli zoufalé slepice, co zanáší do jiného kurníku, povyšuje celý příběh na malé rodinné drama, kde nejde ani tak o to, co bylo, ale o to, co bude. (11.02.2020)