Gieokeui bam

V rámci možností stylovka jak sviňa, která pěkně po jihokorejsku mixuje zdánlivě protichůdné žánry, dokáže občas pěkně šokovat a vlastně má po celou dobu navrch nad divákem. Nejvíc se to asi blíží thrilleru, ale rozhodně ne žádnému konvenčnímu. Občas to trochu narazí na svoje formální limity, ale i tak jsem byl velmi spokojen. Navíc to má naprosto luxusní zvukový mix. [75%] (11.04.2021)

Zde není, co namítat, nic, co vyčítat, zde je všechno správně. Nejpromyšlenější film z Jižní Koreje a celkově z celé kinematografie, co jsem kdy viděl, tohle těžko někdo dokáže překonat. První půl hodina se jeví, jako takové rodinné drama, poté ale přijde spád všemi možnými způsoby, které nejdou předvídat. Snímek vás emocionálně chytí za všechny smysly a přestanete dýchat. Hlavní postava do detailu vykreslená, sympatická a její osud je až do nebe volající. Vrcholící film každou minutou, tam kde si řeknete "stop, sakra, tady není snad ještě, co vymýšlet, ne?" přijde další šokující rána. Od začátku do konce pulzující zážitek, kterej se nezastaví svojí dostačující stopáží. Správně v několika momentech brutální a nekompromisní, ale to je jenom taková třešnička na dortu, která mě poprvé v životě ve filmu nezaujala, tak jako celkové pojetí všech událostí. Soundtrack nádherný, kamera perfektní, herci správně vybraní. Mindfuck jak má bejt. Člověk ze začátku nedokáže rozpoznat, jestli kouká buď na horor, drama, nebo thriller, protože všechno se jeví podobně, dokud nepřijdou závěrečné titulky, u kterých se konečně můžete nadechnout. Snímek, kterej si určitě pustím ještě několikrát. Asi se odteď každej den budu modlit ať Hang-joon Jang zase něco napíše, protože prostě jednoduše wow, klobouk dolů. Oficiálně zasloužené místo v topce mých nejoblíbenějších filmů všech dob. Pět hvězdiček je málo. (08.06.2022)

Zaujimavy namet i prevedenie. Trosku mi prekazali pridlhe a prvoplanove "napinacie" sceny so striedanim dvojice kamier, ktorych bolo pozehnane a tiez niektore zvraty v zavere boli podla mna prilisnym "tlacenim na pilu". Film ma i svoje silne momenty, kedy nie su emocie az tak preafektovane. Velmi sa mi pacili dve melodie, ktore vo filme zazneju 2, ci 3-krat. Korejsky spevak z diskmanu hlavnej postavy a Blue Christmas v podani David-a Thiboult-a a pre mna neznamej, zrejme korejskej spevacky. Mierny nadpriemer. Odporucam. (08.05.2018)

Šikmooká parádička (nejsem rasista). Kombinace Obvyklých podezřelých a španělských zamotaných kriminálek, kde Vás 2/3 filmu vodí za nos a pak je všechno jinak. Tady je to sice od určité části předvídatelné, nic to ale nemění na tom, že ocením film s neokoukanými herci (to tady vážně nehrozilo) a zajímavou a napínavou zápletkou. Film, díky kterému Vás bude lehce mrazit na zátylku a zajisté oceníte navození depresívního stavu, dobře Korejci...............moje hodnocení = 8 z 10. (24.04.2018)

Zlepenec, v ktorom sa dotyčný snažil použiť každý jeden prvok, ktorým sa kórejská kinematografia za posledné dekády preslávila. Bez vlastného vkladu, bez invencie. Úvod je rutinne natočený mysteriózny thriller s prvkami hororu. Nasleduje šokujúci zvrat, avšak v krajne nepresvedčivom podaní. Krimi dráma následne ústi do predvídateľného finále z kategórie "psychologická tortúra" a vzápätí (nestačilo im) do najstupídnejšieho "meditatívneho" epilógu, aký som kedy mal tú možnosť vidieť... a pokiaľ všetko do onoho epilógu môže slúžiť ako príklad ešte celkom pohodlne pozerateľného gýču (nech je ako je), epilóg je už gýč najhrubšieho zrna. Hej, gýč je popri zlepenci druhé slovo, ktoré tento zabudnutia hodný výlet vystihuje... vlastne neviem, čo sa tu toľko rozpisujem!? (05.03.2020)